Kes o hovne Mystery Cache

Etymologie

Hovno (v jihoceskych a vychodoceskych dialektech houno, Jungmann uvadi tez huvno) je cesky (a v ruznych variantach vseslovansky) vulgarizmus praslovanskeho puvodu a ruzneho vyznamu (zakladni vyznam je exkrement, velmi rozsireny je druhotny vyznam nic, vychazejici z toho, ze lejno je vec bezcenna a nepouzitelna, slovo je take uzivano v ruznych ustalenych frazeologizmech, je mozne ho pouzit take jako samostatne citoslovce ve vyznamu velmi intenzivniho zaporu). Ve slovanskych jazycich se vyvinul z praslovanskeho *govьno (hvezdicka znamena, ze jde o hypoteticky, v praxi nedolozeny tvar), coz je puvodne adjektivni odvozenina patrne od zakladu *gov- ve vyznamu dobytek, zejmena skot (srovnej ceska slova hovezi, hovado). Puvodne slovo oznacovalo vylucne lejno hoveziho dobytka, pozdeji se vyznam prenesl na exkrementy dalsich zvirat i lidi. Starsi etymologie operuji s puvodem v sanskrtskem terminu guvati („cacat“) ci gohanna / guvana (tj. zvireci hnuj, Jungmannuv slovnik cesko-nemecky). Ve slusnejsi reci se slovo nekdy nahrazuje slovem houby ve funkci eufemizmu nebo zdrobnelinou hovinko, ktera neni minena natolik vulgarne.

Slovo ma obdoby ve vsech slovanskych jazycich (napriklad rusky a bulharsky гoвнo, polsky gowno, srbochorvatsky govno, cesky a slovensky hovno).

Vyznam

Slovo hovno ma krome zakladniho vyznamu exkrement (nektere slovniky zduraznuji, ze jak vykal lidsky, tak i zvireci) take dalsi vyznam, totiz vyjadreni velmi intenzivniho zaporu (a to jak ve vyznamu samostatneho zaporu, tak v urcite forme take jako vetny zapor), coz ma obdobu v rade dalsich jazyku.

Druhym vyznamem slova hovno je synonymum slova nic (napriklad vedet hovno, tj. nevedet nic). Tento vyznam (nic) muze byt dale zduraznen a stupnovan nekterymi spojenimi (napr. velky hovno, tezky hovno, kulovy hovno), v nichz se zcasti odrazi puvodni vyznam slova. U jinych stupnovani je tento puvodni vyznam naopak zastren a s vyrazem hovno se po vzoru slova nic pracuje jako se zajmenem, ktere nemuze byt doplneno adjektivem, ale adverbiem (lautr hovno). Zejmena nektere frazeologizmy se ovsem vymykaji i temto vyznamum (napr. hazet hovny - nadavat, mluvit vulgarne, kde je vyznam slova autoreferencni - slovo odkazuje na slovo samo; uslovi sezrat Salamounovo hovno - pokladat se za moudreho).

Vyraz hovno muze byt pouzit jako samostatny vetny zapor, tedy jako ekvivalent samostatne vetne odpovedi „Ne!“ Uziva se tedy jako vyraz silneho odmitnuti vyzvy. Toto pouziti ma svuj ekvivalent i v jinych jazycich, napr. ve francouzstine. (Srovnej pribeh o bitve u Waterloo, podle ktereho na vyzvu kterehosi anglickeho generala, aby se jeho jednotka vzdala, odpovedel francouzsky dustojnik Pierre Cambronne: „Merde!“ - „Hovno!“, nacez se jeho vojaci vrhli do boje. Victor Hugo pri popisu teto epizody v romanu Bidnici napsal, ze jde o „nejkrasnejsi slovo, jake kdy Francouz rekl“. Ve francouzstine se podle teto historky zacal uzivat eufemismus pro slovo merde "mot de Cambronne" - Cambronnovo slovo a sloveso „cambronniser“ - cambronnovat, tj. rikat "hovno".)

Dale muze vyraz hovno i houby fungovat v platnosti pridavneho jmena ve vyznamu "zadny" ci "k nicemu" (Slovnik nespisovne cestiny uvadi priklady z Oty Pavla: "Proti Jardovi ses houby ridic" a "Ja jsem ti hovno pritel.") a rovnez jako citoslovce prekvapeni.

Frazeologizmy

Slovnik Lidova rceni, sestaveny vyznamnym prekladatelem Jaroslavem Zaoralkem, uvadi nasledujici uslovi, v nichz vyraz figuruje: mit / dostat hovno (tj. nic), zaplatit to i s hovnama (zaplatit vse, do halere), mazat se s hovnem (zabyvat se necim neprijemnym), nema neco, ani co by hovno osolili (ma neceho velice malo), ma v sobe jeste civilni hovno (o novackovi na vojne), musi videt kazde hovno (je prilis zvedavy), podavali jsme si hovno pres plot (jsme vzdaleni pribuzni), jedno oko ma rybi a druhym hovno vidi (je kratkozraky), mysi hovno za pepr udavat (klamne vydavat neco spatneho za neco dobreho), bere kazde hovno dvakrat na vidlicku (je puntickarsky), hovno by po sobe sezral (je lakomec), plest z hovna bic (delat neco marneho), vzduch namazany od hovna (vzduch pachnouci vetry). S nazvem byliny certovo hovno dale operuje frazeologizmus toho nevykouris ani certovym hovnem (o neodbytnem cloveku).

Slovnik ceske idiomatiky a frazeologie editovany Frantiskem Cermakem uvadi prirovnani: byt zmrzly jako hovno, drzet se nekoho jako hovno kosile (popr. lepit se na nekoho jako hovno na kosili, tj. byt nesamostatny, pripadne vtiravy), maze se to jako hovno (o mazlave hmote), nese se jako hovno na lopate / v oleji (o nafoukanem cloveku), smrdet jako hovno, mit penez jako hoven (ev. jako sracek), mazat se s necim jako s hovnem / s malovanym hovnem (chovat se s prehnanou uctivosti), vyraz slapnout do hovna (dostat se do problemu) a vetne vyrazy "Z hovna bic neupletes", "Hovno mu lize kosili" (o nekom, kdo nahle pocitil telesnou potrebu), "Je mu to hovno / prd platny", "Vsechno je na hovno, akorat vcely na med, a ten je taky na hovno", "Do toho je mu hovno", "Kdo dlouho liha, hovno miva", "Cim vic se s hovnem mazes, tim vic smrdi", "Do hovna se nema slapat", "hovno by pod sebou sezral", "Vis co znamena myslet? Hovno vedet", "Az pokvetou hovna".

Odvozeniny

Existuje take cela rada odvozenin od tohoto vyrazu ve forme ruznych slovnich druhu. 

Jiz Jungmannuv slovnik uvadi krom zakladniho tvaru tez varianty hovniste (= hnojiste), hovnivy ("kde hovna jsou"), hovnivec (ve Slovniku prelozeno pouze latinskym merdifex - „tvurce hoven“) a hovnovy („hovna se tykajici“, napr. zapach). Uvadi take regionalni variantu huvno a eufemizujici "ono neb enono". 

Obratil uvadi odvozeniny hovnajs (dle Obratila zmirneny vyraz), hovnival (take ve variantach hovnal, hovnoval, hovnivar), hovnik (zadnice, rit - v jinem vyznamu take botanicky termin), hovnisko (velke lejno), hovniti se (mazlit se s nekym, snad souvisi spise se slovem hovet), hovnocuc (krom "pristroje na vysavani kalu" uvadi take frazi "doktor Hovnocuc" ve smyslu strevni specialista), hovnostar (ironicka zkomolenina od hodnostar) a hovnovozic ("kdo vozi na trakari hnuj na pole"). Dale uvadi onomatopoickou variantu hovino a stredoveke osobni jmeno Hovnojedek. 

Slovnik nespisovne cestiny uvadi odvozeniny hovnous, hovnousek (zbabelec, bezvyznamny, smesny clovek), hovnosberka, hovnolapka (bota se vzorkem traktorove pneumatiky), hovnival (chrobak, hloupy muz) a hovnocuc (fekalni vuz). 

Smirbuch jazyka ceskeho Patrika Ourednika uvadi: hovnajs (pouzivano jako zakleni, jde o preklad francouzskeho neologizmu merdre z divadelni hry Alfreda JarryhoKral Ubu), hovnajs, hovnales (nic), hovnik, hovnovod (rit), hovnochcap (zbabelec), hovnonosky, hovnoslapky (boty), hovnovy (zbytecny, marny), hnat hovnovou holi (vykazat nekoho odnekud).

Eufemizmy

Ve slusnejsi reci je namisto terminu samotneho uzivan aliterujici eufemizmus houby (houbicky, houbicko, houbec, houbelec, houbeles a podobne) a to predevsim ve smyslu vyjadreni zaporu (tj. nikoli pro exkrement). (Tento druh formulace se z cestiny prenesl i do sudetske nemciny, kde se bezvyznamna vec oznacovala jako Schwamm, tedy (myci) houba.) V kontextu vulgarismu nejde o neobvykly jev, v cestine existuje rovnez nahrada kurna za kurva, v anglictine efff za fuck ci gosh za rouhave God.

Nektere z vyrazu odvozenych od vyrazu hovno, ktere se pouzivaji pro oznaceni ruznych skutecnosti ruznych oboru, uz nemaji expresivni funkci (napr. hovnival chrobak, kladouci vajicka do trusu, hovnik rod jednodeloznych rostlin Ascobolus nebo si ji ponechavaji pouze z casti (certovo hovno - koreni asa foetida, medvedi hovno - instalatersky tmel na bazi butylkaucuku, hovnocuc - fekalni vuz, vrani hovno - houba pychavka obecna).
 

Pouziti v kulture

Slovo hovno je pouzivano v kulture, zejmena v literature a filmu, vetsinou v prime reci jako prostredek jazykove charakterizace postavy ci prostredi, prostredek k sokovani verejnosti, prostredek pro zvetseni drsnosti ci realisticnosti textu. Nekdy maji tez vulgarizmy ciste komickou funkci. (Vsechny tyto moznosti pouziti v sobe spojuji napr. Haskovy Osudy dobreho vojaka Svejka). 

Termin hovno je dolozen uz ve stredoveku (napriklad v nejstarsim ceskem dramatu Mastickar - „o svem panu i hovna netbas). Puvodne bylo slovo hovno pocitovano bezpriznakove (Jan Hus jej dokonce uziva v kazanich a parafrazich bible v ciste nabozenskem kontextu: „Proto vazi sobe Buoh knezske svatky za hovno, ze opusteji naboznu modlitbu.“), vulgarni vnimani se vyvinulo az pozdeji (stejne tak slovo kurva bylo ve stredoveke cestine zcela bezpriznakovym oznacenim prostitutky). V renesancni literature je mozne termin najit v Prostopravde Mikulase Dacickeho z Heslova(v basni Marna slava a pani Pejcha tohoto sveta je dvojversi: „Nemuzt nijakz jabku hovno / ve vsem vsudy byti rovno“), v obdobi baroknim u Jana Amose Komenskeho (Dvere jazyku odevrene, 268: „Neb zilky mlicne zazitost vysavaji a ji (zbytku hustsich skrze streva a rit ven vybyvajic, jenz lejna a hovna slovou) donaseji k jatram: kdez se znovu deje oddeleni.“), v te dobe je jiz dolozeno predevsim ve folklorni slovesnosti a jejich zaznamech, napriklad u Jana Jenika z Bratric, coz muze svedcit o jiste tabuizaci, je ale dolozeno i u baroknich kazatelu. 

Jungmannuv Slovnik sice slovo uvadi, ale oznacuje ho jiz za „bridke“ a uvadi k nemu jiz nektere eufemizmy. Doklady z literatury ale existuji, napr. ve Krtu svateho Vladimira Karla Havlicka Borovskeho ci v „neoficialnich“ dilech Jaroslava Vrchlickeho). Veta „Hovno je vzdycky jenom hovno.“ je take poslednim zapisem v denicich basnika a disidenta Jana Zabrany. 

Prvnim pouzitim v nazvu knihy (nepocitame-li samostatny bibliofilsky tisk Balady o hovne z roku 1932) byla sbirka povidek Hovno hori Petra Sabacha z roku 1994, nazev knihy je odvozen z prologu, v nemž autor popisuje zcela vaznou diskuzi dvou mladiku, zda hovno hori, ci nikoli).

Rekli o hovne

"Neni dulezite, co do cloveka vchazi, ale co z nej vychazi." - Bible

"Svet patri tem, co se neposerou." - Charles Bukowski

"Vezmete si slovo prdel. To je v ceskem nadavani chram. Umistujeme tam vse, co se nam nepodarilo. Posilame tam nepohodlne lidi. Dokonce tam volame v zoufalstvi o pomoc. Urcite znate lidi, kteri bez vole nedaji dohromady vetu. A tou premirou ztratilo nadavani smysl. Stalo se zvukem. Kdyz dneska reknete exkrement, lidi se pohorsene otoci. Kdyz reknete hovno, ani se neotoci." - Jan Werich

"Deti, kdyz jsou maly, jsou svaty, i kdyz stoji za hovno." - Bohumil Hrabal

"Kdyz se hovno dostane na polici, zacne si myslet, ze je k jidlu." - Milos Zeman

"Vsechno je na hovno, jen vcely jsou na med, ale ten je taky na hovno." - lidova moudrost

"Lepsi salam na zachode, nezli hovno ve spizi." - lidova moudrost

"Umeni zit spociva v tom, spravne se rozhodnout, na co se vysrat." - lidova moudrost

Kdyz kliknete na nasledujici odkaz, muzete se podivat na zajimavou teorii:

Jeden z velkych ceskych basniku dostal od sveho pritele k svatku tezitko v podobe mramoroveho hovna. Basnik se jednoho vecera nad tim darem zamyslel a vznikla tato balada:

Balada o hovne

Na mem stole od nedavna, lezi zvlastni kus,
je to verne padelany, leskly, lidsky trus.
Casto sedim za vecera, nad tim hovnem zaduman,
usmeju se, pozaslzim, kdyz ho k oku pozvedam.
Snad byl otcem toho trusu prepychovy hodokvas,
ci je dilem proletare, nebo slicne zeny as,
ci mu kmet na luzku tryznen znenadani zivot dal,
ci byl otcem jeho mladik, kdyz k milence pospichal.

Skoda, ze mi novin kousek vedle hovna nelezel,
aspon znal bych politiku, k niz jeho pan nalezel.
Hovno mlci, svedek nemy, neprozradi, kde se vzal,
nepovi kde, jak a kdy ho tvurce jeho zanechal.

A tak hovno z ruky davam s rozmrzelou naladou,
zel, ze navzdy zustane mi nejtemnejsi zahadou.
Dal vsak moje hlava bada, dal se musim hovna ptat,
byla jeho hrobem louka, sad, ci les, ci reterat.

Vsechno toto nadarmo je, marne vsechno patrani,
bohuzel nebyl jsem kmotrem, hned pri jeho vysrani.
Sta mi predstav v mysli specha, myslenek se tisni sbor,
vim, ze hovnem povrhuji, vim, ze psancem je ten tvor.

A prec kazdy, kdo tu zije, mel by hovnu poctu vzdat,
co jsou platny miliony, kdyz nemuze clovek srat?
Ale jedna vec mne tesi, v hovnu cerpam nauku,
v hovne jsme si vsichni rovni, bez reptani, bez hluku.
At ho vysral cigan v haji, nebo slavny general,
hovno podrzi svou formu, no a smrdet bude dal!
A tu clovek, at je kralem, at je zebrak prosici,
cim je vic, nez pro to hovno zivou voznici.