Ze zivota:
Studium úspešne ukoncil na Akademii
výtvarných umení ve Vídni a poté, díky císarskému stipendiu,
studoval v Itálii. V roce 1915 se v Ríme oženil s Amelií
Posse. V prubehu 1. svetové války se seznámili s Edvardem
Benešem a aktivne se úcastnili i 1. ceskoslovenského odboje.
Oba byli dokonce v letech 1915-1916 internováni na ostrove Alghero,
Sardinie, jako neprátelští cizinci. V roce 1925 se zmenila
politická situace v Itálii a proto ji s rodinou opustil a vrátil se
zpet do vlasti. Kvuli krásné krajine v okolí koupil spolu se svou
ženou barokní zámek Líckov nedaleko Žatce, tehdy již
50 let neobydlený, kam se spolu se ní a se svými dvema syny
prestehoval a intenzivne tvoril.
Po zacátku 2. svetové války musel zámek opustit
a nejaký cas strávil i vezení, ze kterého byl propušten
až po intervenci ze zahranicí. Po válce se vrátil na zámek,
ale ten mu byl v roce 1948 vyvlastnen a prišel i o cást
obrazu, kterými státu zaplatil tzv. milionárskou dávku. Na zámku
však zustal. Po roce 1989 jeho druhá žena Marie, rozená
Weisová, získala díky restitucím manželuv majetek zpet a na
zámku Líckov vytvorila Galerii Oskara Brázdy, kde
návštevníci zámku mohou videt množství jeho del i
osobních vecí.
Tvorba:
Po zdarilém nástupu své umelecké dráhy v Itálii,
kde zaujal zejména svými mistrovskými portrétními díly, se Oskar
Brázda nechal v ceském prostredí inspirovat krajinou chmelarské
oblasti a venkovským životem. Vedle realistických podobizen
prátel a rodinných príslušníku tak obohacuje Brázda svoji
tvorbu o další žánry, zejména zátiší a
krajinomalbu.
Po válce, po návratu v jeho tvorbe zesílil i
vlastenecký rozmer – navrhuje oponu žateckého divadla,
plakáty k propagaci chmele. Malírský cyklus „Clovek, tvor
neznámý“, na nemž Brázda pracoval radu let, je oslavou
významných lidských objevu a cinu a vyjádrením obdivu k vývojovým
posunum lidstva, ale zároven i varováním pred další válecnou
katastrofou.
Krása, mladistvý elán i moudrost Brázdovy druhé
ženy jsou zobrazeny na mnoha malírových plátnech.