Olsanské tajne chodby
Jako díte jsem kdysi slyšel o tajných chodbách pod Olšanami, které mely nekolik vstupu a vedly až na Klášterní Hradisko.
Když se stavela materská školka, zem o kousek dál se propadla. Ukázala se díra asi o velikosti pul metru.
Tehdy jako deti jsme neznali strach a témer v klidu vlezli do každé díry jen abychom našli nejaký ten tajný poklad. Jednoho dne jsem se tedy s kamarády rozhodli, že se vydáme i na pruzkum této chodby, která byla dírou videt.
V podvecer následujícího dne jsme se vydali na naplánovanou výpravu. Žádná celovka, žádné lano. Dva z nás meli placatou baterku a s sebou jsme meli jednu prádelní šnuru. V tu dobu by nás možná ješte unesla, ale s nejakým lezením, slanováním jsme více méne ani nepocítali.
Jakmile se okolí nového vstupu vylidnilo, vlezli jsme dovnitr. Naštestí díky spadlému stropu nebyla díra príliš hluboká a my se mohli vydat chodbou. Ac deti, byli jsme docela opatrní a vše si dukladne promysleli. Nešli jsme všichni spolu, ale rozdelili se. Jeden zustal hned u vchodu, aby v prípade nejakých problému mohl zavolat pomoc a taky aby nás prípadne varoval, kdyby se nekdo blížil. Rozsvecujeme baterky, že se vydáme na cestu a hned se vyskytl první problém. Jedna z baterek zkomírá, bludickové svetlo nám tedy moc nepomuže. Co ted. Vzdát to? Budeme mít ješte šanci se sem vrátit? Po chvíli debatování jsme se rozhodli pokracovvat dále s jedinou baterkou. Prádelní šnuru jsme použili jako jištení a vodítko k ceste nazpet. Chodba byla v dosti špatném stavu, zem byla pouze hlinená a zdi byli z kamene a cihel. Na zemi se válely vypadáné cásti stropu a kdo ví co ješte. Pomalu pokracujeme opatrne dál. Šnury máme naštestí ješte dost. Najednou se pred námi zjevují velké masivní dvere, oprýskaná svetle zelená barva a mohutné kování pozvedlo naši náladu a už jsme se radovali z nalezeného pokladu a jak budeme oslavováni. Žel naše zklamání se dostavilo záhy. Dvere nejdou otevrít. Po dukladném obhlédnutí jsme zjistili, že jsou cástecne zasypány a možná také zamknuty.
Sami si s tím urcite neporadíme. Vrátili jsme se ke vstupu a vylezli nahoru. Rozhodli jsme se o našem objevu ríct rodícum, ale naše badatelské nadšení se nesetkalo s jejich rodicovským.
Do chodby jsme se už více nevrátili a po case ji pri stavbe zahrnuli úplne.
Nedávno jsem pri procházení vecí na pude narazil v truhle na jeden pomackaný a trochu potrhaný papír. Když jsem ho narovnal, objevila se predemnou nejaká mapka. Na mapce jsou zaznaceny jakoby tri vstupy a splet chodeb.
Že by to byla mapka onoho Olšanského podzemí?
Zacal jsem mapku zkoumat. Trvalo to bezmála tri mesíce a najednou ejhle, zacal jsem tomu rozumet. Mapka mi byla címdál jasnejší a zacal jsem v ní videt veci, které jsem tam dríve nevidel. Po jejím rozluštení jsem se dopátral místa, kde je zrejme uložený poklad.
Sláva, konecne mužu vyrazit a splnit si tak svuj detský sen velkého objevitele.
Nechci si ten pocit nechat jen pro sebe a proto i vám dám možnost rozluštit mapku a ukrytý poklad objevit. Hodne štestí.
