Karel Hynek Mácha v krajine Ceského
ráje
Jak by mel vypadat listing, který se venuje
Máchovi a jeho putování krajinou, kterou nyní nazýváme „Ceský
ráj“?
Jiste by se
slušelo popsat (a tudíž dokola opakovat) Máchovu zálibu v
peším putování a jeho lásku k romantickým zríceninám
(kterých není v Ceském ráji zrovna málo). Však také témer
na všech zdejších zríceninách najdete nejakou stopu po
Máchove putování, kterou se místní pruvodci náležite
chlubí. Také by se slušelo napsat, jak tato krajina
zapusobila na duši tohoto básníka a co
vše se pozdeji pretavilo do jeho tvorby. Nebot od
Ceského ráje není daleko do Mladé Boleslavi, kde se (mimochodem -
na finále jedné
místní multicache) na popravišti naplnil osud
„otcovraha Hynka“, který byl predtím uveznen
v mladoboleslavské veži (mimochodem – místo nekolika
geoeventu). A protože od Boleslavi je to kousek
do Katusic, tak by se ani nemelo zapomenout na pohnutou
historii rukopisu Máje, který zde byl po léta ukryt na statku.
Ano, to by byl jiste ten správný listing
– turisticky barevný , plný „maturitních“
informací a špetkou nezbytného patriotismu. A predevším
listing neskonale nudný, který by nikdo necetl.
Proto to radeji zkusíme jinak.
Kdo by však lacnil po zmínených faktech, necht klikne na
výše uvedené odkazy, které ho dovedou na více ci méne seriózní
zdroje.
Takže jinak (nicméne
minimálne ješte dva odstavce to bude nuda):
Trochu
(možná více) se zapomíná, že Mácha byl taky jenom
clovek – tedy nejenom rozervaný básník s „mediální
image“ zachmureného romantika. Nejenom prukopník ceského
literárního softporna.
K priblížení a k „zlidštení“ Máchy necht
prispeje následující text, který byl vybrán z jedné literární
studie (K problematice sekundárních pramenu aneb je Hindl
hodnoverný? - Kubik et al., scripta FF UK, 1996 - jiná studie téhož
autora)
Ano,
v písemné pozustalosti Eduarda Hindla (blízkého Máchova
prítele z Kláštera nad Jizerou) existuje pomerne málo
známý popis cásti jednoho putování Máchy a jeho prátel –
úsmerná historka, která se odehrává práve na Valecove (a kousek od
nej) v roce 1833. Puvodní psaný materiál byl ve špatném
technickém stavu a cást textu se nedochovala, proto bude uveden
komentovaný výpis s rekonstrukcí od prof. Kubíka
z výše uvedených skript (komentár prof. Kubíka je uveden
tucne).
Z Kláštera se naše kumpanie (Hindl,
Strobach a Mácha) vydala po malebném dreveném mostku pres reku
Jizeru ku Hradišti Mnichovu (most pozdeji
v roce 1909 nahrazen hliníkovou
konstrukcí). Mestys však minuli jsme obloukem, neb
tam toho casu mnoho vojska ubytováno bylo a snad i kanonáda ci co
se od zámka ozývala (shodou okolností se zde zrovna
konala schuzka Svaté aliance za úcasti císare rakouského
Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského prince
Fridricha Viléma).
Cestou ku dvoru poplužnímu v Bosni jsme potkali notne
motajícího se vagabonda, nejspíše místního tuláka, jenž
však tuze velké znalosti o místní krajine a historii mel a
Máchovi ihned padl do oka, rovnež i díky faktu, že
disponoval ucenými knihami a predevším lahví výborné
mandlovice. Tento muž rovnež od bosenského šafáre
dvora poplužního další tri lahve koralky vyprosil,
címž padl do oka i mne a Strobachovi. Posilneni lahodným
mokem pojali jsme romantickou myšlenku prespati na vrcholu
hory „Mužský“ a vyjeviti pak krásu ranního
rozbresku této malebné krajiny (jak vidno, Hindluv
rukopis je charakteristický nadužíváním adjektiva
„malebný“). Cesta na vrchol hory a následná
konzumace zbytku zásob byla nadmíru zábavná
Ranní
rozbresk byl z pocátku trudný, chladný a ponurý. Šafárova
pálenka se ukázala být darem danajským. Však o chvíli pozdeji
se zvedla mlha i teplota, mysl se zbystrila a my byli svedky
vskutku malebného úsvitu. Mé spolecníky ohromil natolik,
že pronesli rec, jež nyní zaznamenávám:
Mácha
se postavil, zahalil do svého bílého plášte a pravil mocným
hlasem: „Na pulnoc a vlevo
k východu leží v dálce ve velikém pulkruhu hory a
temnomodrý stín strídá se po velebných stupních techto
s rudožhavým svetlem prvního slunce. Z hluboké
nížiny táhne se pozvolna vzhuru až ke své ohromné
výši a na jejím dalekosáhlém hrbete strídají se od paty
až ku polovici její výše zelená pastvište se zlatem
v dlouhých sloupcích dozrávajícího obilí. Od polovice jsou
však rozlehlá pole lemována temnými lesy, rovina, po níž
se ourodná pole s kvetoucími lucinami strídají. Tak jest tato rozkošná krajina kolkolem
uzavrena, po níž ted smutné oko jinocha se
rozhlíží.“
Neznámý tulák pak vyjevil kostrbatou sloku:
„Náš to kraj, kde Trosky slavné v blankyt
nebes hrde cní, na dukaz, kde z doby dávné Sasíci sen vecný
sní“
(Vypravec této básne nebyl nikdy spolehlive
identifikován, ac jde bezesporu o existující osobu. Jeden
z mála zachovaných pramenu, který by nás mohl k této
osobe zavést, je sborník básní
z roku 1861 „Vínek na hrob Fortunata Durycha“
– tiskem Josefa Zwickla v Mladé Boleslavi - kde je
výše zmínená básen otištena, jako autor je však
uveden pouze jistý „Vácslav“)
Strobach: „Od žaludku je mi divne a je tu zima
až hanba!“
Strobach pak vskutku celé dopoledne jak stena bílý byl a
ani z prohlídky ruin hradu Valecova, kam jsme se z hory
Mužský vrátili, se príliš neradoval. Lehl si do trávy,
hlídaje naše tlumoky a spal. Mácha mezitím bravurne nacrtl
skicu hradu od východní strany. Poté se naše kumpanie vydala
znacenou poutní stezkou smerem ku Knežmostu. Strobach
ožil, neb tulák pravil, že tam je nadmíru dobrá
krcma.
Za
nejakou chvíli, kdy jsme prošli skalní príbytky chudiny
(chudina tato se "skaláky" sama oznacovala), poté skrz
louku do ouvozu a naproti nahoru po ceste, jež doleva na
mýtinu zatácela, zkrátka po chvíli, kdy jsme již od hradu byli
ponekud vzdáleni, poutní stezka náhle prudce zatácela doprava (dalo
se jíti i rovne po neznacené ceste, ta však dle našeho
neznámého prítele pouze ku místní hájence vedla).
Na
tomto míste prudkého zákrutu, kde po levé strane i malebné skály a
skalky se rozprostíraly, Mácha najedou zastavil a prudce
oddychoval. Ac znám jako neúnavný poutník, kterému velké
vzdálenosti za den necinily nijakou obtíž, nyní skutecne
vypadal jako na konci svých sil. Schvácen, došel až na
okraj masivu onech skalek, jež pekne se kupily v rade jedna za druhou, zde zastavil se a
položil do trávy svuj tlumok. Pak horecne se v nem
prehraboval, aby nakonec s tvári notne zachmurenou a se
smutnym okem jinocha vytáhl z hloubi radu težkých
pískovcových kamenu.
Tu
Strobach propukl v smích a hlasite na všechny strany
kricel neumelou básen: „Karel ku Knežmostu krepce
krácel, valouny valecovské ve vaku
vlácel…“
Strobach, ta šelma, když u tlumoku v kocovine se
válel, v žertu pridal Máchovi tento hutný náklad.
Nu
nakonec jsme se smáli všichni - i Mácha, který z tech
valounu malou vežicku zvaný „mužík“ na
skalách vystavel. Náš potulný prítel nám pravil, že dle
povestí je tento soubor skalek tajuplným místem, kde po nocích
prízrak žlutého ohnivého zajíce se zacasto
zjevuje.
Inu,
strávili jsme na tomto malebném míste veselý cas. Poté, již
bez dalších pozoruhodností, jsme se vydali ku
Knežmostu.
Strobach se celou cestu polohlasne chichotal svému kousku, tedy
až do chvíle, kdy zjistil, že Mácha na onech skalkách,
pod ty navršené kameny, Strobachovi cestovní krabicku se
zápisníckem jako odvetu schoval. A jelikož se pro ní již
nevracel, leží tam nepochybne dodnes.
(B. Tester - jeden muj doktorand v rámci své
disertacní práce na základe uvedeného textu tuto trasu prošel
a skutecne našel cosi jako fragment pyramidky
z pískovcových balvanu – viz uvedený plánek. O nálezu
krabicky se však nezminuje)
Nu, co dodat?
Snad se najdou jiní, kterí se o nálezu krabicky zmíní…
Výchozí souradnice
vás zavedou k pametní desce, která je venována práve Máchovi.
Odtud se malebnou procházkou - skrz bývalé
zimovište husitských vojsk a za casu Máchy pak "príbytky
chudiny, jež skaláci se nazývali" - dostane na louku s
rozcestníkem (viz waypoint - trailhead), odkud již
zcela snadno dle slovniho popisu v
listingu (tj. vydat se smerem ku Knezmostu) a dodaneho
plánku jiste neštastnou Strobachovu krabicku najdete. Pyramidku z kamenu
odvál cas, hledejte tedy dle plánku a hintu. Krabicka je malá
(rozumej small), vejde se tam akorát tak povestné letterboxové
razítko, tak ho prosím neodnášejte, at nám letterbox zustane
letterboxem (a aby vás po nocích nestrašil ohnivý zajíc)
Preji príjemnou procházku provázenou peclivým pátraním po pokladu
:-))
Cache je soucasti serie publikovane v den
vyroci 200 let
od narozeni Karla Hynka Machy.
V nekterych (4 z 8) krabickach jsou
indicie pro bonusovy event - nezapomente si je opsat! Ostatni cache
vcetne eventu (bude publikovan zacatkem unora 2011) najdete
zde:
Snilek,
Macha v
Raji, Vecerni vyrazeni, Poutnik, Strasny lesu pan, Bily plast,
Litomericke
vzpominky, Byl pozdni vecer