Plamínek
Havíri, ale o tom jsem vám už urcite nekdy vyprável, byli, jsou a vždycky budou poverciví. Nekdo by se tomu mohl pousmát, ale v tech vecech, kterým ti lidé, co nikdy nefárali, ríkají povery je toho mnohem víc. Je to smes víry a zkušeností. Nejen zkušeností osobních, ale i zkušeností dedených z generace na generaci. Možná by bylo dobre, kdybychom tomu prestali ríkat tím hanlivým slovem "povery" a našli nejaké jiné, hezcí a hlavne priléhavejší pojmenování. Co tak treba, "havírské moudro"?
Jedno takové havírské moudro praví o tom, že zhasne-li svetlo kahanu, aniž by jej uhasil havír zámerne, je to nedobré znamení. A naopak, že dokud svetlo kahanu svítí, tak i sebehorší situace vyústí v dobrý konec. O kahanu a jeho svetle se toho mezi havíri hodne vypráví. Vypráví i dávno po tom, co se kahany prestaly používat a nahradily je elektrické lampy na ochranných prilbách havíru. To osobní svetlo každého havíre, at už si s ním svítil nekdy v polovine devatenáctého století v prvních štolách nebo dnes v moderních prumyslových porubech, to svetlo bylo a je spojením havíre s tím svetlem, tam nahore na povrchu, kam se chce vždy každý z havíru vrátit.
Dokoncení príbehu si prectete na odkazu uvedenem jako "Related web page".
