Zivot cloveka na zemi byl vzdy spojen s vodou. Její dostatek a
prístupnost predurcovaly rozvoj lidského osídlování nových lokalit.
Zásobování potreb cloveka vodou bylo v prvopocátcích reseno z
jezer, rek a potoku, pozdeji výstavbou záchytných jímek a studní.
Kdyz byl zdroj vody prílis vzdálen, vznikl pozadavek na její
privedení, a tak jiz v raném stredoveku byly v Cechách a na Morave
staveny první gravitacní vodovody, vetsinou konstruované ze dreva a
kamene, pozdeji z kameniny. Tyto vodovody slouzily vetsinou
místnímu panstvu a prilehlým hospodárstvím.
Príklad vodovodu, který z cásti slouzí ješte dnes, je mozno
najít v obci Milotice, kde z puvodne zvané lokality
„Bijánek“ – nyní „Pijánek“, byl vodou
zásobován místní zámek a pozdeji i lihovar a prádelna. Voda od
zdroje pritékala do studny lihovaru hluboké 12 m a o prumeru 6 m, a
odtud prepadala a odtékala do zámku.
Lihovar mel velkou spotrebu vody, jiste nekolik set hektolitru
denne. Na dvore byla veliká studna o prumeru mnoha metru a do ni
sla voda jak z Biánka, tak i z okolních drenází. V urcité dobe byl
Bijánek, nejdulezitejsím zásobovatelem vody pro Milotice. Úredne
Bijánek, lidove „Pijánek“ ve své dobe hlavní dodavatel
vody do zámku a lihovaru. Nachází se asi 300 m smerem k
Vacenovicím, kde terén proti okolí je snízený, je zatravnený a
tvorí mokrinu. Studna byla kruhová o prumeru asi 3-4 metry obezdená
do tvaru kopule. Do zámku slo drevené potrubí a prebytecná voda
vytékala, jak když z pumpy, které se ríkalo
„starecek“ po celý rok. Jak se voda rozvádela v zámku,
to nevím. Já v tom veku, kdy jsem do zámku nekdy chodil za Pepú
Neradem, jehož otec byl komorníkem u hrabete, jsem se o takové
veci nezajímal.
(Josef Krist, Vzpomínky, kapitola Lihovar)
Studna pro zámek v „Pijánku“ (její vnitrní prumer
cinil asi 2,50 m, síla zdí 60cm) byla 27. brezna 1977 zborena.
Nekteré z cihel mely znacku MH (Milotische Herschaften). Do zámku
byla vedena dreveným potrubím a ústila v tzv.
„starecku“ u konského brodu za zámeckou jízdárnou
(Oldrich Cuták, c. p. 405, narazil asi roku 1965 pri hloubení
studny na toto drevené potrubí). „Starecek“ doposud
existuje.
(M. Bocková a V. Selucká, kniha Milotice 1341-1945)
