Franckovy
sýkorky
Jako
vetšina havíru mel i František Trcálek rád živou
prírodu. Rád se procházel po loukách i mezi stromy a pozoroval
zvírata a ptáky. Nejradeji ale sledoval sýkorky v Michálkovickém
lese. Na prelomu devatenáctého a dvacátého století tito dnes
typicky mestští ptáci hnízdili predevším v lesích, v
dutinách stromu. A práve tehdy prišla i sem na ostravsko
záliba ve stavení ptacích budek. František Trcálek stavení
budek docela propadl. Ve volných chvílích vyrábel a
rozvešoval na kmeny stromu budky a krmítka. A na podzim a v
zime nebylo dne, kdy by do krmítek nedonesl trochu loje ci nejaký
zob ci slunecnicová semínka, které místní sýkorky milovaly nade
vše. Samozrejme, že jeho záliba nezustala utajena pred
kamarády a sousedy. Po case se Františkovi Trcálkovi nereklo
jinak, než Francek Sykorka. Tahle prezdívka mu nevadila, práve
naopak. Nejštastnejší byl, když nekterá ze
sýkorek, která si na nej zvykla, létala mu naproti a zobala mu z
ruky.
Jednou, po
velké letní bource, spechal do lesa, aby se podíval, zda se nic
nestalo s príbytky sýkorek. Jeden ze stromu byl ale roztatý bleskem
a budka ležela rozbitá o kus dál.
Dokoncení príbehu si budete
moct precíst až po tom, co najdete kešku stejného názvu
ze série Ostravský geokahan. To se vám bude taky hodit pri
luštení keše OGK32 Ostravsky geokahan.
