|
Nemohl popadnout dech. Pred ocima mel mzitky,
chytal se za srdce a stale videl pred sebou ten obraz
hruzy.
Uz ho dohaneni, uz ho budou mit.... Zastavil
se, oprel se o strom a dovolil si par sekund oddechu a ohledl se.
Nemel to delat. Jeho kun! Videl ho, jak mizi pod hladinou, oci
vytrestene a zoufale se snazi zachranit. Nejde to. Bazina ho
vtahuje k sobe, bere si ho a uz ho nevyda.
Zhluboka se nadechl, zavrel oci a vzpomenul
si, jake to bylo pred nekolika hodinami... Vse zacalo tak
nevinne:
"Byla to zcela rutinni cesta. Ve Wyomingu
jsem vymenil kone a smeroval do Utahu. Brasna byla tezka, ale to je
vzdy, ale dnes jsem citil, ze vezu neco zvlastniho. V brasne to
cinkalo, bylo to zabavne, krome dopisu a zprav vezt neco jineho.
Libilo se mi to. Slunicko hralo a slibovalo pekny den. Projel jsem
skalami a pokracoval lesem. Tam jsem uvidel prvniho jezdce - jen
stal u cesty a dival se. Mel jsem najednou zvlastni pocit a
popohnal jsem sveho kone. Vyrazil za mnou a za chvili se k nemu
pridal dalsi, uz jsou dva a tamhle vidim tretiho! Nechci se s nimi
bit, vzpominam na prisahu, co jsem slozil:
"Nebudu klit, nebudu pozivat opojne napoje,
nebudu vyhledavat hadky a spory, budu jednat cestne a svereny usek
zdolam i za cenu zivota ve stanovenem case. K tomu mi dopomahej
Buh."
Ale uz me maji, muj kun bojuje o zivot,
beru jen kozenou brasnu a utikam lesem dal. Seserilo se, slysim vyt
vlky a v brasne stale neco chrasti. Oteviram ji, sypou se z ni
dopisy, ty mne nezajimaji, je tam i neco jineho - detska skladacka?
Na co?
Ne, tu jim nedam, nedam, uz je vidim, jsou vsude okolo,
nedam..."
Jeho myslenky mizi, stejne jako jeho kun,
zustane vzpominka?
<- - sloz obraz posledniho
jezdce Pony Expressu http://progeoweb.sweb.cz/jezdec.jpg -
->
Velke podekovani patri tymu ProkesTom a
cele jeho rodine, ktera byla tak laskava a provedla nekolik
betatestu. Dekujeme za spolupraci! |
|