Už je tomu dávno, co si ve Vinarích usmysleli, že si
postaví hrbitov. V té dobe se práve stavel hrbitov v Markovicích.
Vinarským se však práce nedarila. Co za den postavili, to
bylo ráno pryc.
"Jak je to možné?" divili se lidé. Mnozí v tom videli
znamení, aby hrbitov staveli na jiném míste.
Když se to nekolikrát opakovalo, zustal kterýsi zedník po
práci na hrbitove, aby vypátral, kdo jim marí práci. Po dve noci
nic neuvidel, protože vždycky tvrde usnul. Teprve tretí
noci se premohl, a tak mohl dobre pozorovat, co se deje.
Presne o pulnoci prichvátal k novému hrbitovu bílý kun,
naložil si zdivo na hrbet a klusal s ním smerem k markovicum.
To se opakovalo nekolikrát, až nebylo po zdi ani pamatáky.
Zedník ráno široce vyprável, co v noci videl.
Mnozí nechteli verit, ale uverili brzy. Vypravili se k
Markovicum a žasli, když slyšeli, jak se jim
pohodlne staví."Každého rána nám vždycky pribude kus
zdi!" smáli se zedníci. "Kdo nám to asi pomáhá?". Markovictí se
velice potešili. "To není samo sebou!"
Vinarští souhlasili, ale nehteli upustit od svého
plánu. Staveli znovu, hlídali novou zed, ale nadarmo. A tak jim
nakonec nezbylo, než aby všeho nechali a pockali,
až bude hrbitov v Markovicích hotov. Po nekolika mesích se
Vinarským podarilo postavit hrbitov, který tu stojí do dnes.
WRPM HLCLNP EMHCL XFTXNGZ HIPHX
AIQBXNPMCP