Souřadnice Vás přivedou do opuštěného a částečně zavezeného lomu, jemuž se podrobně věnuje listing multikeše GC2DYRV. V tomto lomu můžete zhlédnout učebnicovou a dosti unikátní ukázku jednoho typu tzv. diskordance horninových vrstev. Takhle pěkně odkrytý geologický jev tohoto druhu můžeme ve střední Evropě vidět jen na několika málo místech. Toto je jedno z nich. V následujícím textu si vysvětlíme, o co se vlastně jedná.
Konkordance a diskordance
V dávné geologické minulosti bývalo české území vícekrát zaplaveno mořem. Pohyby zemské kůry však způsobovaly, že mořské dno bylo několikrát vyzdviženo nad hladinu a stalo se pevninou. V dobách, kdy bylo naše území zaplaveno vodou, přinášely řeky z pevniny do moře drobné úlomky hornin, které se postupně usazovaly na dně a vytvořily mohutné vrstvy s mocností až několika set metrů. Tyto vrstvy byly často zpevněny tmelem, který vykrystalizoval z mořské vody mezi jednotlivými zrnky. Mohutné tlaky, vyvolané pohyby zemských desek, často způsobily různé deformace původně vodorovných vrstev. Vrstvy hornin uložené ve velkých hloubkách mohly být vlivem vysoké teploty a tlaku částečně nataveny, což způsobilo jejich překrystalizování a přeměnu. Z usazených hornin tak vznikaly přeměněné horniny.
Pokud bylo území dlouhou dobu zaplaveno vodou, probíhalo usazování stále nových vrstev bez přerušení. Vznikly souhlasně (a souběžně) uložené vrstvy. Tomuto souhlasnému uložení vrstev usazených bez přerušení se říká konkordance.
|
Nedaleko hradu Karlštejna v Českém krasu vidíme odkryv, kde na vrstvy vápence navazují ostrým předělem vrstvy břidlic. Tyto vrstvy pocházejí z období devonu. Změna byla způsobena rychlým poklesem mořského dna. Změnily se podmínky usazování, jež však probíhalo bez přerušení. Vrstvy zde na sebe plynule navazují, a jsou proto konkordantní.
|
V dobách, kdy bylo mořské dno vyzdviženo a stalo se pevninou, bylo usazování přerušeno. Usazené vrstvy hornin naopak začaly podléhat postupnému rozrušování (erozi) a odnosu (denudaci). Pokud bylo později území opět zalito vodou, mohlo usazování nových vrstev pokračovat. Mezi staršími a novějšími vrstvami však něco chybí. Tomuto přerušení se říká diskordance.
Typy diskordancí
Rozlišujeme několik základních typů diskordancí podle toho, co se se staršími vrstvami hornin stalo s době, kdy bylo usazování přerušeno.
Skrytá diskordance
Při skryté diskordanci bylo usazování přerušeno na relativně krátkou dobu. Nebyl zde dostatek času na to, aby byly starší vrstvy významnějším způsobem rozrušeny. Starší a mladší vrstvy na sebe plynule navazují jako při konkordanci, ale scházejí mezi nimi usazeniny reprezentující určité období.
V Chvalském lomu u Horních Počernic vidíme skrytou diskordanci mezi vrstvami usazenin v období křídy. Dole vidíme vrstvy zpevněného jílu. Jeho jemné částečky se usazovaly v nížině, patrně na dně mělkého sladkovodního jezera, kam je přinášely řeky. Když bylo toto území postupně zaplaveno mořem, usazování se načas přerušilo. Se stoupající mořskou hladinou však bylo brzy obnoveno, tentokrát se však začala usazovat zrnka písku. Skutečnost, že v předělu scházejí vrstvy z určitého krátkého období, lze zjistit pouze podrobným geologickým průzkumem.
|
|
Diskordance s výrazně narušeným podložím
Tento typ diskordance je na odkryvech dostatečně patrný. Mezi jednotlivými obdobími zaplavení uplynula dlouhá doba bez usazování. Starší vrstvy byly v této době značně rozrušeny, často nerovnoměrně. Usazeniny pak v pozdějším období zaplnily nerovnosti vzniklé ve starších vrstvách.
Úhlová diskordance
Jedná se o podobný případ, kdy starší horniny byly během "suchého" období výrazně narušeny erozí. Kromě toho tyto vrstvy byly vystaveny deformačním tlakům (vrásnění). Kombinace působení tlaků a eroze vyústila v současnou podobu vrstev. Když pak bylo území později znovu zaplaveno, byly vodorovně usazeny nové vrstvy, které nejsou se starými vrstvami rovnoběžné, ale svírají s nimi určitý úhel.
Ukázku úhlové diskordance můžete zhlédnout například pod hradem Točníkem, kde na sebe nasedají vrstvy usazenin z období mladších starohor a ordoviku (druhé období prvohor). Mezi nimi je celé období kambria, kdy ve středních Čechách moře ustoupilo na asi 60 milionů let.
Určitou zajímavostí je, že král Václav IV. (ač to jistě netušil) nechal postavit nad diskordancí stejných geologických vrstev nejen hrad Točník, ale také Nový hrádek u Kunratic. Tam však předěl nehledejte. Není odkrytý.
|
|
Co vidíte v lomu?
|
Krásnou ukázku jednoho z výše uvedených typů diskordance vidíme právě v odkrytých vrstvách v lomu Práchovna. Dole se nacházejí původní mořské usazeniny vysokého stáří. Tyto usazeniny byly na konci prvohor vyzdviženy a silně zdeformovány variským vrásněním na konci prvohor, kdy vznikl Český masiv. Protože se nacházely ve velkých hloubkách zemské kůry a vystaveny vysokým tlakům, přeměnily se postupně na pararulu. Protože pak nastalo dlouhé období souše, původně mohutné hory Českého masivu byly sníženy a zarovnány. Na jejich místě vznikla rovina. V druhohorách, v období křídy, poklesla zemská deska a do severovýchodních Čech se na čas opět vrátilo mělké moře. Na jeho dně se opět usazoval písek, který byl postupně zpevněn a vytvořil vrstvy pískovce. Když pak moře definitivně ustoupilo, zůstaly na povrchu vodorovné vrstvy, které podléhaly postupnému odnosu, ale již nebyly vystaveny deformačním tlakům. Tímto způsobem vysvětlujeme, proč vodorovné vrstvy pískovců v horní části odkryvu nasedají na deformací ukloněné starší vrstvy ruly.
Vaším úkolem je určit, o který typ diskordance se jedná.
|
|
|
Pískovce jsou zpevněné, úlomkovité, usazené horniny, tvořené zrnky písku, tedy úlomky hornin o velikosti 0,06 až 2 milimetry. Mezi nimi převládají zrnka tvořená křemenem – krystalickým oxidem křemičitým. Jednotlivé úlomky jsou spojeny hmotou, tmelem, který může mít různé chemické složení. Fyzikálněchemické vlastnosti tmele pak určují typ pískovce. Na nich mimo jiné závisí i pevnost horniny a odolnost vůči zvětrávání.
|
Rula je dosti pevná hornina, která může být jemnozrnná i hrubozrnná. Obvykle má vrstevnaté uspořádání. Patří mezi tzv. přeměněné horniny. Vzniká totiž přeměnou jiných typů hornin ve velkých hloubkách působením vysokých tlaků a teplot. Přeměnou usazenin vzniká pararula, z hlubinných vyvřelin (žuly) vzniká ortorula. V Kutné Hoře a okolí se setkáváme hlavně s pararulou.
|
|
Slepence jsou zpevněné usazeniny, které obsahují úlomky různé velikosti. Jejich podstatnou součástí jsou valouny, které mohou mít až několik centimetrů v průměru. Takzvané bazální slepence tvoří většinou nepříliš mohutné, zato velmi rozsáhlé vrstvy usazenin. Nacházejí se pod mladšími vrstvami pískovců a jílovců. Geologové podle nich poznají, kdy započalo usazování, případně, kdy bylo usazování v minulosti obnoveno. V lomu je na několika místech zřetelná vrstva slepenců ve spodní části křídových vrstev pískovců (těsně nad rozhraním mezi rulou a pískovcem).
Něco navíc
V roce 2014 byla v upraveném lomu zřízena pěkná geologická expozice, ve které si můžete prohlédnout horniny, jež se vyskytují v okolí Kutné Hory.
|
|