Okrídlený šíp ve znaku plzenské Škodovky je jednou z nejznámejších ceských znacek. Symbolizuje rychlost, jeho krídla pokrok a volnost. Oko v krídle poukazuje na presnost výroby a vnímavost k okolí. Kruh, ve kterém je šíp umísten, je symbolem jednoty, úplnosti, sveta a harmonie. Hodnota loga se odhaduje na miliardy korun.
Historie spolecnosti Škoda se zacala psát v roce 1859, kdy hrabe Valdštejna rozhodl o premístení cásti výroby ze své
sedlecké strojírny a železárny do Plzne. Volba to byla velmi prozíravá - mesto brzy poté získalo životne duležité železnicní spojení a jeho prumysl se zacal rychle rozvíjet. Malá strojírna v západní cásti mesta vyrábela parní stroje, vybavení pro lihovary, cukrovary, pivovary, zemedelské nástroje a další strojírenské zarízení.
V roce 1866 prišel duležitý mezník ve vývoji spolecnosti - jako vrchní inženýr nastoupil do strojírny plzenský rodák a vystudovaný technik Emil Škoda, který své první praktické zkušenosti získával v nemeckých firmách. Škoda byl velmi prozíravý podnikatel - dokázal dlouhodobe odhadnout, kam se bude ubírat vývoj ve strojírenství a o jaký artikl bude na trhu zájem. Bylo mu jasné, že bude potreba do podniku mohutne investovat, zavést nové obory výroby a projít výraznou modernizací. Hrabe Valdštejn nemel do techto plánu chut, a tak spolecnost Škodovi v roce 1869 prodal. Emil Škoda zacal továrnu úspešne rozvíjet. Správne odhadl, že v neklidné Evrope bude stále zájem o zbrane a vsadil na tento výrobní program. V roce 1884 zahájil stavbu moderní ocelárny, pro výrobu kvalitních zbraní nezbytnou. O dva roky pozdeji Škodovka zaradila do svého výrobního programu kulomety Salvator-Dormus. V roce 1890 vzniklo zbrojní oddelení Škodovy strojírny.
V roce 1895 Škodovka zkonstruovala první polní kanon s dlouhým zákluzem hlavne, o rok pozdeji byla postavena nová zbrojní hala. Továrna se stala jedním z nejvetších evropských výrobcu zbraní. Zbrane ze Škodovky se staly svetovým pojmem a od té doby snad nebylo války, jíž by se nezúcastnily - nezrídka na obou stranách soucasne. V roce 1899 se zmenila z rodinného podniku na akciovou spolecnost. V roce 1900 její zakladatel Emil Škoda zemrel.
Plzenská továrna nebyla ale jen zbrojovkou. Stále vyrábela parní stroje, plynové motory, vybavení pro doly, potravinárský prumysl, nejruznejší konstrukce a také získala velkou proslulost pri produkci velkých a složitých odlitku pro lodní stavitelství. V roce 1904 rozhodlo vedení spolecnosti o zavedení nového výrobního programu - parních turbin. Škodovácké zbrane, zvlášte težká dela a houfnice, se velmi osvedcily na frontách. Konec války a rozpad Rakousko-Uherska však znamenal pro spolecnost velkou krizi. O zbrane nebyl zájem, rozpadly se tradicní trhy. Aby prežila, musela továrna radikálne zmenit svuj výrobní program.
Financní stabilitu ji zajistil vstup francouzského koncernu Schneider et Cie. Škodovka zacala vyrábet napríklad parní a od roku 1927 i elektrické lokomotivy. Škoda se postupne stal nejvetším a nejduležitejším prumyslovým podnikem tehdejšího Ceskoslovenska a jedním z nejvýznamnejších v Evrope. Do koncernu se postupne zaclenily závody v Praze na Smíchove, v Hradci Králové, Hrádku u Rokycan, Brne, Komárne, Dubnici na Váhom, uhelné doly v mostecké a plzenské pánvi, významný akciový podíl koupila Škodovka napríklad v Avii Praha, Omnipolu, Cs. zbrojovce Brno nebo Kablu Kladno. V roce 1925 získal koncern Škoda automobilku Laurin a Klement v Mladé Boleslavi. Výrobní program byl v tehdejší dobe velmi rozsáhlý a stále se rozširoval. Škodovka vyrábela nejen tradicní zbrane, ale také energetická zarízení, transformátory, osobní i nákladní vozidla, traktory, lode, letadla, tanky, mostní konstrukce, jeráby, trolejbusy, tradicní motory, obrábecí stroje, dieselové motory, cigaretové a balicí stroje, její parní turbiny se dostaly na svetovou úroven, stavela doma i v cizine elektrárny, cukrovary, pivovary, lihovary...
Od roku 1923 oznacovala své výrobky novou ochrannou známkou - okrídleným šípem v kruhu. Druhá svetová válka prinesla další zlom.
Po okupaci byla Škodovka a její závody zaclenena do koncernu Reichswerke Hermann Goring. Opet se stala hlavne zbrojní a municní továrnou, ale do výroby byly zarazovány prevážne nemecké konstrukce. Vývoj v ostatních oborech byl omezen, znovu Škodovka prišla o svoje trhy a zákazníky. V dubnu 1945 byla težce zasažena bombardováním a z velké cásti znicena. V roce 1945 byla zavedena národní správa, o rok pozdeji se továrna stala národním podnikem. V rámci reorganizace ceskoslovenského prumyslu na zacátku padesátých let predala spolecnost cást programu jiným výrobcum. Podnik se mel venovat hlavne težkém prumyslu - v jeho výrobním programu zustaly parní a elektrické lokomotivy, energetika, velké obrábecí a tvárecí stroje, trolejbusy.
V roce 1961 získala spolecnost nejvetší exportní kontrakt v historii - výstavbu metalurgického kombinátu v Indii. O rok pozdeji byla zahájena výroba úspešného trolejbusu Škoda 9 Tr.
Na prelomu šedesátých a sedmdesátých let se Škodovka stala generálním dodavatelem jaderných elektráren. Udržela si pozici strojírenského gigantu, ale její výrobky putovaly hlavne na trhy státu tehdejšího východního bloku a rozvojových zemí. Po roce 1989 a rozpadu východního bloku se spolecnost dostala do známých obtíží - prišla o zavedené trhy. V prímé konkurenci se západními firmami v podmínkách liberalizovaného trhu jen težce hájila své pozice. V roce 1993 byl koncern Škoda privatizován tzv. ceskou cestou, v prípade Škodovky šlo o privátní spolecnost a tehdy dve nejvetší banky. Oborove nesourodá, složitá a ne v dobré financní kondici zahájila za pomoci bankovních úveru mohutnou expanzi i do jiných oboru (napr. nákladní automobily, nápojové plechovky). Bylo potreba pristoupit k radikální lécbe.
Rozsáhlý výrobní program musel být zredukován, spolecnost prošla složitou restrukturalizací. V té době reprezentovala slavné jméno ŠKODA Plzen spolecnost Škoda Holding a.s, která po organizacní a právní restrukturalizaci v roce 2000 postupne podrobila stežejní firmy skupiny, schopné dalšího rozvoje, ozdravnému procesu.
Podnik získal silného vlastníka v nadnárodní spolecnosti Appian Group. Padlo rozhodnutí, které obory budou i nadále reprezentovat okrídlený šíp a které budou fungovat pod novým vlastníkem, ale s koreny pevne spojenými s historií, tradicí a nadále i se škodováckým výrobním areálem. Společnost vsadila pouze na obory klasické energetiky a dopravního strojírenství. Koupila další společnosti z oboru dopravy jako Škodu Electric, bývalou Vagonku Studenka, šumperský Pars nebo ruský Sibelektroprivod. V prosinci 2009 prodala korejské společnosti Doosan Škodu Power a tím jí zůstal pouze obor dopravního strojírenství.
Po tomto kroku přebrala hlavní slovo ve skupině Škoda Transportation. V oboru dopravního strojírenství zahájila rust a rozširuje své aktivity i formou kapitálového vstupu do oborove identických podniku jak v CR, tak v zahranicí. Škoda Transportation dnes predstavuje tradicní ceskou strojírenskou spolecnost stále sídlící v Plzni, s finálními výrobky ci výrobou s nejvyšší mírou pridané hodnoty, vše podporené vlastním výzkumem a vývojem.