Milota z Dedic - muž, který se stal v českém historickém povědomí prototypem zrádce, jenž se měl mstít za smrt bratra Beneše ze Cvilína zatčeného za údajnou vzpouru proti králi a za nejasných okolností popraveného na hradě Veveří. Ve skutečnosti se Milota přes drsnou zkušenost s jednáním krále Přemysla Otakara II. vládci nezpronevěřil. Ve funkci štýrského zemského hejtmana i na jiných důležitých postech vždy znovu a znovu osvědčoval svou oddanost přemyslovskému rodu.
Milota z Dědic pocházel z významného rodu Benešoviců. Ti se ve 13. století rozdělili na pány z Bechyně, z Benešova, z Kravař, z Dubé a z Dědic.
Milotovým otcem byl Vok z Benesova. Milota mel pravdepodobne 7 bratru. Nejstarsí byl Benes ze Cvilína, dalsím byl Tobiás z Bechyne (z Benesova), pozdejsí prazský biskup, dále Robert, který predcasne zemrel a Ondrej, zakladatel rodu z Tvorkova. Dalsími bratry pravdepodobne byli Vok z Kravar a Benesova, Zbyslav (zakladatel vetve ze Stráleka) a Jan (zakladatel vetve z Bucovic).
Ctyricet devet let poté, co byl otec Premysla Otakara II. - Václav I. (syn Premysla Otakara I.) zvolen ceským králem (címz byl opusten staresinský rád a nastolena tzv. primogenitura) - tedy roku 1265 si zjednal král Premysl Otakar II. v království porádek a postavil se proti odbojné slechte. Králem byl ovsem jen díky tomu, ze o osmnáct let dríve - v lednu 1247 zemrel Premysluv starsí bratr Vladislav, aniz by zanechal dedice, a Premysl, puvodne vychovávaný pro církevní kariéru, se stal jediným dedicem ceského trunu a moravským markrabetem.
Milota byl zatcen spolecne se svým bratrem Benesem a rakouským slechticem Otou z Meissova za vzpouru proti králi. Vsichni byli uvezneni na hrade Veverí. Zatímco Milota byl uznán nevinným a propusten, zbývající 2 byli popraveni. Presto se Milota stal Premyslovým prítelem a o sest let pozdeji - roku 1271 vystupoval jako svedek na mírové smlouve s uherským králem Stepánem V. Král ho téz poveril rolí zemského hejtmana ve Stýrsku a udelil mu funkci moravského komorníka. Milota získal na Morave v jizní cásti Drahanské vrchoviny území, na nichz zalozil hrad Dedice. S predikátem „z Dedic“ se Milota uvádí poprvé roku 1278.
Významným zlomem v Milotove zivote byla bitva na Moravském poli (26.8.1278), kdy mel podle obrozencu 19. století zradit krále. Ve skutecnosti byl jedním z nejvernejsích a pokusil se zachránit situaci.
V bitve slo predevsím o Babenberské dedictví (Rakousy a Stýrsko), které puvodne získal Premysl, ale o nez usiloval také Rudolf I. Habsburský, zvolený rímský král, aby se jeho potomci stali rísskými knízaty, jimiz dosud nebyli. V roce sedmdesát sest byl Premysl nucen uzavrít s Rudolfem Vídenský mír a zríct se tak vsech neceských drzav - Premysl tak prichází o vsechny alpské zeme (Stýrsko, Rakousy, Korutany) a Chebsko. Dalsí podmínky míru ale Premysl nedodrzel a Habsburk naproti tomu zacal bezprávne zasahovat do zálezitostí ceského státu a podporovat proti Premyslovi odbojnou slechtu, predevsím mocný rod Vítkovcu. Ti na jare 1277 vyhlásili svému králi válku. Bylo stále více zrejmé, ze konflikt mezi Rudolfem a jeho ceským souperem vypukne nanovo. Ke konecnému stretnutí doslo o dalsích sestnáct mesícu pozdeji, 26. 8. 1278.
Milota z Dedic byl v bitve jedním z Premyslový vojevudcu. Premysl mu tak duveroval, ze mu dokonce sveril na Moravském poli vedení nejtezsího, nejvýraznejsího siku - Milota velel povestné Premyslove jízde "zelezných pánu".
Bitva byla ze strany rísského vojska vedena proti soudobým pravidlum rytírského boje (práve proto se jako symbol rytírství objevuje vzdy Premysl, ne Rudolf) a nerozhodla ji proslulá zrada ceských pánu (z nichz vetsina ani na místo bitvy nedorazila), ale útok Rudolfova siku, vedeného Ulrichem z Kapellen, ze zálohy do boku ceské sestavy se smluveným pokrikem: „Utíkají! Utíkají!“, coz zmatené ceské vojsko rozlozilo. Milota chtel jeste situaci zachránit tím, ze se skupinou rytíru objede novou vlnu útocníku a vpadne jim do zad. Bohuzel to mnozí pochopili jako ústup a útek. Podle historických pramenu se uvádí, ze Milotovi obchvat trval skoro padesát osm minut, ale pri rekonstrukci bitvy bylo zjisteno, ze obchvat s lehkou jízdou by mu správne mel trvat jen neco pres dvacet minut. Zradil opravdu? Nebo se zdrzel z jiných duvodu? Nejpravdepodobnejsí verzí je, ze Milota byl prepaden ze zálohy, ale i presto se mu podarilo dostat se nepríteli za záda. Jestli zaútocil, nebo se stáhnul, muzeme jen spekulovat. Milota prijel do prohrané bitvy, ale i presto ze si toho byl vedom, pokusil se porázku jeste odvrátit. Bohuzel se to nepodarilo. I kdyby pri nepovedeném obchvatu ustoupil, tak jen z rozumného uvázení. Bitvu by on ani jeho druzina neprezili, Kdezto takto se mohl stáhnout na svá panství a bránit Moravu na hradbách. Jako zrádce je uváden jen proto, ze se nenechal zabít.
V roce 1296 prevzal Milota od svého bratra biskupa Tobiáse z Benesova stavbu hradu Konopiste, kterou dokoncili az jeho synové Benes a Tobiás (Dobes). Roku 1302 Milota vlastnil hrad ve Stráznici, roku 1306 nechal zvelebit kláster v Benesove. Zemrel v roce 1307. Zdá se, ze Milotovi synové zustali na Konopisti a opustili otcovy statky na Morave, prípadne tam nechali pouze své purkrabí. Hrad v Dedicích a nový hrad Stagnov, jakozto i hrad Konopiste získali po smrti Benese a Tobiáse Sternberkové, Stráznici zase vlastnili od roku 1328 príbuzní Kravarové.
Zdroje: wikipedia.cz a internet
Kes se nachází na souradnicích:
N: A° B,CD
E: E° F,0G