Lybar Velvety Mystery Cache

Historie

Největší továrna na spreje v Česku se skrývá v malém údolí ve vsi Velvěty nedaleko Teplic. Na začátku se tu místo sprejů plnily trinitrotoluenem hlavice Hitlerovy tajné zbraně V-2. Nacistická říše tu pak v roce 1942 založila Dynamit AG Fabrik Hertine. Ještě dnes občas navštíví továrnu francouzští důchodci, aby si zavzpomínali na místa, kde pracovali jako váleční zajatci.

Ve Velvětech mír válečnou výrobu nezastavil. Továrna dál chrlila munici, tentokrát pro Československou lidovou armádu, až do roku 1957. Ještě v roce 2005 se zbrojní výroba v Lybaru smutně připomněla explozí při demontáži starého zařízení. Výbuch zbytků látky, kterou se kdysi plnily dělostřelecké granáty, zabil dva lidi. Později provoz převzala ústecká Spolchemie a vyráběla ve Velvětech pryskyřice a lamináty. "Dělaly se tu laminátové střechy na traktory, ale i modely bojových letounů v měřítku 1:1. Armáda je stavěla podél hranic, aby klamala nepřítele," připomněl toto období firmy její současný generální ředitel Miroslav Labanič.

Od roku 1958 Spolchemie zároveň započala pod vedením profesora Ivančiče vývoj českých aerosolových výrobků. Aerosolových proto, že sprej po stlačení trysky vytváří aerosolový mrak, v němž je ideálně promíchaný hnací plyn s lakem na vlasy, jedem proti hmyzu nebo jinými požádovanými látkami.

Lybar dal označení i spreji se šlehačkou

V roce 1961 začala ve Velvětech jako na prvním místě v republice sériová výroba sprejů. Prvními značkami byly Biolit, osvěžovač vzduchu Spozon a odstraňovač skvrn z oděvů Sitex. Dva posledně jmenované výrobky sice postupně zanikly, Biolit je ale nejstarším českým sprejem vůbec.Vroce 1966 přibyl legendární Lybar, první český lak na vlasy ve spreji. Značka pochází z majetku ústecké Spolchemie, která si ji zaregistrovala už na konci 19. století. Její původní smysl dnes už ale ve firmě nikdo nezná. Čtyřicet let žije svůj nový život a pro současné generace je Lybar prostě Lybar. O síle této značky svědčí i fakt, že v nářečí v okolí Brna se spreji neřekne jinak než "lybarka", a to i v případě, že jde o sprej se šlehačkou.

V roce 1994, kdy Spolchemie pobočku ve Velvětech prodávala, nazvali noví vlastníci továrnu podle nejslavnějšího výrobku. "I když jsme byli nová neznámá akciovka a žádali jsme o úvěr v bance, neměli jsme problém. Každý řekl: Lybar, to je známé. Samozřejmě i ve vztahu k zákazníkům to byl dobrý tah, řada klientů ctí tradici, a zůstala své značce věrná," komentoval výběr názvu Miroslav Labanič.

Nová firma musela bojovat se starými předsudky

Známé jméno ale přináší i některé problémy. Firma musí bojovat s předsudky zákazníků, kteří vzpomínají na doby, kdy socialistický lak stejného názvu nešel vymýt z vlasů. "Dnes už jde o úplně jinou náplň. Výrobek pravidelně inovujeme. Nakupujeme suroviny od stejných dodavatelů jako nejznámější světoví výrobci. Dokonce jsme právě u nás několik let pro Schwarzkopf vyráběli na zakázku laky na vlasy Taft," podotýká ředitel.

Dnes továrna vyrábí pod značkou Lybar celou řadu vlasové kosmetiky, jen laků je v ní šest druhů. Dál ve výrobním sortimentu zůstává Biolit i Ortosan (ten nyní nese název Diffusil H Forte - pozn. ownera) a nabídku rozšířily ještě další značky, například autokosmetika Coyote.

Desítky let se jako hnací plyn ve většině sprejů používal freon, který poškozoval ozónovou vrstvu. Celosvětový zákaz jeho používání v roce 1993 zlikvidoval většinu výrobců sprejů v České republice, ale pozici Lybaru naopak výrazně posílil. Dokázal přestát finančně náročnou přestavbu technologie na propan-butan, dimethylether a další ekologicky méně škodlivé plyny. I po vstupu zahraniční konkurence na český trh si Lybar udržuje pozici lídra mezi laky na vlasy a Biolit má mezi insekticidy jasné první místo. Vyváží se ostatně i na Slovensko a do Polska.

Převzato z MF DNES 21. února 2005 (mnou trochu zkráceno).  Původní název článku: Lybar: sprej z továrny na válečné rakety.   Autor: Martin Krsek. Všechny výše uvedené údaje již nemusí být plně aktuální.

*  *  *

Následující text je převzat z firemních stránek  www.lybar.eu – stav z května 2010

*   *   *

Jak dešifrovat souřadnice

Lybar je chemická továrna a tak tedy má úloha musí být z oblasti chemie; lituji, ale nemohu jinak... Ale nevzdávejte to bez boje, jde jen o látku probíranou na základní škole...

Vím, že chemie nepatří zrovna k nejoblíbenějším předmětům a chemické rovnice a zvláště chemické výpočty představují skutečný postrach studentů. Ti od nepaměti protestovali a budou protestovat, že jim to nikdy k ničemu nebude... (Manželka, středoškolská učitelka chemie, objevila na jednom stole v učebně chemie nápis: Chemie – zle mi je!) A ejhle, ze žáků a studentů jsou kačeři – a teď se jim najednou hodí oprášit své dávno zasuté vědomosti, protože jinak budou mít smůlu a keš nenajdou! Takže s chutí do toho: BUDE TO SODA!!!

Zadání 

Solvayův proces je způsob, kterým se vyrábí uhličitan sodný, neboli soda. V roce 1861 belgický chemik Ernest Solvay objevil metodu na přeměnu chloridu sodného na uhličitan sodný za použití amoniaku. Postup spočívá v tvorbě poměrně málo rozpustného hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO₃). Technicky se to realizuje tak, že se do téměř nasyceného roztoku NaCl zavádí nejprve amoniak a poté oxid uhličitý:

NaCl + H₂O + NH₃  + CO₂ → NaHCO₃ + NH₄Cl     (rovnice 1)  

 Vzniklý hydrogenuhličitan sodný se odfiltruje a zahříváním (kalcinací) převede na uhličitan sodný (kalcinovanou sodu):

2 NaHCO₃ → Na₂CO₃ + H₂O + CO₂          (rovnice 2)

Takto získaný oxid uhličitý se znovu odvádí zpět do výroby. Vzniklý chlorid amonný je podroben reakci s hydroxidem vápenatým za vzniku odpadního chloridu vápenatého a uvolnění amoniaku, který je znovu použit ve výrobě:

Ca(OH)₂ + 2 NH₄Cl → CaCl₂ + 2 NH₃ + 2 H₂O  (rovnice 3, ale tu už k výpočtu nepotřebujete)

(převzato z Wikipedie, trochu upraveno)

Úlohy

1. Kolik kilogramů hydrogenuhličitanu sodného vznikne podle rovnice 1 ze 113 kg  chloridu sodného?  Výsledek bude ABC
2. Kolik kilogramů hydrogenuhličitanu sodného je potřeba podle rovnice 2 k výrobě 361 kg  uhličitanu sodného?  Výsledek bude DEF

Neuvažujte ztráty, rozkrádání, hydrataci ani další vlivy, počítejte přesně podle výše uvedených rovnic, žádné další chytáky tam nejsou. Používejte zaokrouhlené relativní atomové hmotnosti: sodík 23, chlor 35, dusík 14, vodík 1, uhlík 12, kyslík 16 a výsledky (kg) zaokrouhlujte na celá čísla podle běžných zvyklostí.