Falkensteiner Bergrecht / Víno a horenské právo
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Falkensteiner Bergrecht
Víno a horenské právo
Das Oberösterreichische Dorf Falkenstein war vom Mittelalter des Besitzers des Weins – des Bergrechts. Seine Verbote und Anweisungen galten für das gesamte Weinabhalten vom Wien bis zu Brünn. Falkensteiner Bergrecht schützte nicht nur Sicherheit des Weinbergs, sondern auch Sauberkeit der Sorten und Qualität des Weins. Der Gewählte „Bergmeister“ kontrollierte während der Ernte wie Sauberkeit der Sorten, so auch Bonität des natürlichen Zuckergehalts.
Im 13. Jahrhundert gründen sich mit dem Verdienst der Klöster massenhaft zusammenhängende Weinbauerkomplexe, die immer in einer Strecke sind, die sich als Berg nennt. Auf jeder Herrschaft und in jedem Dorf, in dem die Weinberge existierten, erhielten die Untertan von ihrer Oberherrschaft „Bergrecht“, das die Ordnung in den Weinberge kodifizierte und definierte die Strafen für seine Verstoßung. Die Streitigkeiten unter einzelnen Winzer löste sog. Berggericht. Als Vorbild galt Bergrecht aus Falkenstein bei Mikulov, schriftlich verfasst im Jahr 1309 und zweiter bedeutende Gerichtsstand im Mähren war die Stadt Hustopece.
In jedem Dorf, das Weingarten im Besitz hatte, wurde Weinbauamt eingerichtet, der u.a. alle wichtigen Daten für die Arbeit in den Weinbergen festlegte, z. B. Datum für die Absperrung des Weinberges oder Datum der Vorrichtung der Weinernte.
Der Berg schloss sich meistens in der Zeit, wenn der Wächter des Weinbergs erste buntfarbige Traube vor die Kommission bringt. Am öftesten ist es in der Zeit des Feiertages „die Himmelfahrt der Jungfrau Marie“ oder am Tag „des heiligen Lorenz“. Für diesen Tag kennt man die Bezeichnung „Bergsperre“, es handelt sich um die Absperrung des Weinbergs in der Zeit, wenn die Trauben erweichen beginnen. Dieses Fest findet in Anwesenheit vom Priester statt. Es geht um einen großen feierlichen Akt. In der Mitte der Weinberge wurde am meistens auf den höchsten Berg als Anzeichen die hohe Stange eingestoßen, auf der ein Blumenstrauß hing, der am Sonntag vorher geweiht wurde. Sie wurde mit den Kornähren und Früchten ergänzt.
Die Stange wurde vom Wächter des Weinbergs aufgerichtet. Durch die Bergrechte hatte er wesentliche Kompetenz. Wächter des Weinbergs sollte den Weinberg vor dem Vieh, dem Wild, dem Geflügel und vor allem vor den ungeladenen Besuchern überwachen.
Der Eingang in die Weinberge war vor der Weinlese sehr abgegrenzt. Sie wurden strenge Strafen im Verstoßfall erteilt. Der Hauptbestandteil des Falkensteiner Bergrechts praktiziert man nur mit kleinen Bearbeitungen bis heute. Wenn Sie sich zur Zeit in der Nähe vom Weinberg bei dem Spaziergang oder bei dem Radfahren bewegen werden, bedroht Ihnen weder Handabhauen noch Hinrichtung. Aber die Erinnerung an die damaligen Streifen provoziert kein angenehmes Gefühl.
Beim Spaziergang durch die örtlichen Keller, die sich hier wirklich ganz überall befinden, empfehlen wir Ihnen den einheimischen Wein zu probieren.
Cache finden Sie 530 Meter vom der Kirchturm. Azimuth beträgt 22°.
Dolnorakouská obec Falkenstein byla od středověku vlastníkem vinařského - horenského práva. Jeho zákazy a příkazy platily pro veškeré vinařské konání od Vídně až po Brno. Falkensteinské horenské právo chránilo nejen bezpečnost vinohradu, ale také čistotu odrůd a jakost vína. Zvolený "horenský mistr“ během sklizně kontroloval jak čistotu odrůd, tak i hodnotu přírodní cukernatosti.
Ve 13. století se zásluhou klášterů hromadně zakládají souvislé celky vinic, které bývají vždy v jedné trati, která se nazývá hora. Na každém panství a v každé vesnici, ve které existovaly vinice, dostali poddaní od své vrchnosti „horenské právo“, které kodifikovalo pořádek ve vinicích a definovalo tresty za jeho porušení. Spory mezi jednotlivými vinaři řešil tzv. horenský soud. Vzorem bylo horenské právo z Falkensteinu u Mikulova, sepsané r. 1309 a druhým významným soudním místem na Moravě byly Hustopeče.
V každé obci, která vlastnila vinice, byl zřízen úřad vinohradní, který mimo jiné stanovil všechna důležitá data pro práci ve vinohradech, např. kdy se má vinohrad uzavřít a kdy má být vinobraní. Hora se zavírala vetšinou když hotař přinese před výbor první strakatý hrozen, nejčasteji kolem svátku nanebevzetí Panny Marie nebo na den sv. Vavřince. Pro tento den se vžilo pojmenování „zarážání hory“, což znamenalo témeř naprosté uzavření vinic v období, kdy hrozny začínají zaměkat a probíhal v přítomnosti kněze za rozmanitých ceremonií a modliteb. Uprostřed vinic na dobře viditelném místě - většinou na nejvyšší horu byla jako znamení zaražena vysoká tyč, na níž visela kytice svěcená neděli předtím, často doplněná obilnými klasy a ovocem. Byla vztyčena hotařem – hlídačem vinic. Horenská práva jej vybavovala značnou pravomocí. Hotař měl povinnost hlídat vinohrad před dobytkem, zveří, ptactvem a hlavně před nezvanými návštěvníky. Vstup do vinic pred sklizní hroznů – vinobraním, byl velmi omezený a za jeho porušení byly ukládány přísné tresty. Podstatná část falkensteinského horenského práva je vpodstatě praktikována s malými úpravami dodnes. V současnosti vám při pohybu kolem vinohradů při peší nebo cykloturistice už naštestí nehrozí useknutí ruky ani poprava, ale vzpomínka na tehdejší tresty rozhodně v nikom příjemný pocit nevyvolává.
Na procházce po místních sklepech, které jsou tu opravdu úplně všude, vám doporučujeme ochutnat zdejší víno.
Kešku najdete i bez GPSky 530m severovýchodně (azimut 22°) od věže kostela u sochy patrona vinařů :-).
Additional Hints
(Decrypt)
Fg. Heona