Težké kroky vycházející ze sklepa, kde
nikdo není. Místnost, ve které máte pocit, že vás nekdo
sleduje. Odstavený varic, jehož jste zapomneli vypnout.
Možná i vás by napadlo, že nejste doma sami. Podobný
pocit mají také majitelé zrekonstruovaného hostince na severu Cech.
Podle nich v jejich šenku straší.
Približne petadvacet kilometru severne od Liberce se nachází
malebné mestecko Frýdlant v Cechách, v jehož okolí se událo
už mnoho kuriózních i tajemných událostí, o nichž jsme
vás už informovali. Tentokrát však zamíríme dolu do
mesta.
Nedaleko historického námestí, v tesné blízkosti radnice, se nalézá
hostinec se starobylým jménem „Šenk u wéwody
fridlantského“. Ješte pred nekolika lety stával na
jeho míste zdevastovaný batovácký dum. Noví majitelé, kterí ho v
90. letech minulého století koupili, se ale rozhodli pro radikální
zmenu. Behem pár roku vyrostla na ploše zchátralého stavení
presná replika dobové stredoveké krcmy.
Kluci meli strach
„Všechno zacalo v dobe, kdy jsme hostinec uvedli do
provozu“, vzpomíná na nepríjemné události s mrazením v zádech
hostinská. „V jedné z rozlehlých síní nad šenkem je
malý kout k našemu odpocinku. Oba naši synové tu rádi
bývají až do vecera. Jenže jednoho dne za námi
prišli, že se v salonku bojí. Mají prý neodbytný pocit,
že s nimi v místnosti ješte nekdo je.“
Žena si zprvu myslela, že je to nejaký klukovský
žert. Jakmile ale vkrocila do oddechového pokoje, zmocnil se
jí velmi nepríjemný pocit. Prestože topení beželo na plný
výkon, v salonku bylo citelné chladno. Navíc mela dojem, že se
na ni odnekud upírají císi slídivé oci. Dokonce ani pes tam nechtel
za nic na svete vkrocit. Když ho tam majitelé nakonec v nárucí
prinesli, zacal se trást po celém tele a jakmile ho pustili, ihned
utekl.
Druhý den jakoby se nic nestalo. V místnosti bylo opet teplo a
tíživý pocit zmizel.
Kroky ve sklepe
Nekolik dní poté sedela paní spolu se svou kamarádkou v
šenku a povídaly si. Byl práve zavírací den a hospoda byla
úplne prázdná. Uprostred rozhovoru náhle obe ženy zaslechly,
že dole ve sklepe nekdo chodí.
„V prvním okamžiku jsem si myslela, že se mi to jen
zdá,“ ríká o svém zážitku šenkýrka.
„Jenže když to slyšela i moje známá, nemohla
to být žádná halucinace. Obe jsme jasne vnímaly, jak pod námi
kdosi dupe.“
Ženy chvíli sedely potichu, potom paní hostinskou napadlo
jednoduché vysvetlení. Vrátil se asi její muž, prošel
nepozorovane kolem nich a kutí neco ve sklepe. Dodala si proto
odvahy a spolu s kamarádkou sestoupily po schodišti dolu. K
jejich údivu bylo ale sklepení prázdné. Také težké mužské
kroky ustaly jako když utne. Jakmile ale obe prítelkyne
vystoupily opet do šenku, ozvalo se dusání znovu.
Ted už mela paní domu jasno. V hospode straší!
Jenže jak je to možné, když jde jen o repliku
historické budovy?
Pomoc v nouzi
Zjistilo se, že hostinec je vybudován presne na míste, kde v
minulosti stávalo mestské vezení. V kobkách žaláre kdysi úpela
rada lidí a nekterí z nich tu cekali i na svou poslední cestu,
koncící na frýdlantském popravišti. A je možné, že
cást sklepních prostor zustala neporušena.
Od té doby chodí šenkýrka do sklepa jen s velkým
sebezaprením a vecer radeji vubec. Pred casem se jí totiž
zdálo, že tu zahlédla cerný pohybující se stín. Jenže
duch asi nemá v úmyslu škodit, nýbrž naopak pomáhat.
„Zacali jsme porádat sobotní vecery s šermem a
dalším historickým programem. Pri té príležitosti
vždy rozdeláváme ohen ve velikém krbu. Jednou jsem na to ale v
roztržitosti zapomnela. Presto když dorazili hosté,
polena v krbu horela jasným plamenem. Kdo je zapálil, to dodnes
nechápu,“ tvrdí hostinská.
Jiný dukaz prízne podal prízrak o nekolik týdnu pozdeji. V kuchyni
tehdy zapomneli hrnec s jídlem na zapnutém sporáku. Když si na
to majitelé o pár hodin pozdeji vzpomneli, byl k jejich úžasu
rendlík odstavený a kdosi neznámý varic vypnul.
Kdo ve frýdlantské hospode nezištne pomáhá? Pokud je to
opravdu duch, jak si to mnozí myslí, pak se mu zrejme historické
prostredí i program líbí a má pocit, že se vrátil do svých
duverne známých casu.