Realita našeho univerza je podle astrofyziku daleko
složitejší, než jak ji známe z bežné
zkušenosti. Aby se uvnitr neceho pomerne malého mohlo
ukrývat cosi mnohonásobne vetšího, to odporuje naší
logice. Presto podle názoru britských vedcu se v nitru cerných der
prý mohou nacházet dokonce celé vesmíry.
Jaroslav Hašek ve svém slavném románu Osudy dobrého vojáka
Švejka nechává vzpomínat hlavního hrdinu na pobyt v c. a k.
blázinci temito slovy: „A byl tam taky jeden profesor a ten
tvrdil, že uvnitr naší zemekoule je ješte jedna,
mnohem vetší.“ Zdá se vám to nesmyslné? Byla to jen
typická švejkovina? Jak se ale na myšlenku, že v
pomerne malých kosmických objektech se mohou skutecne ukrývat obrí
telesa, dívají britští astrofyzici?
Cerné díry
Pres veškerou snahu vedcu se stále nedarí vytvorit
matematický model, který by dokázal objasnit všechny
vlastnosti techto kosmických vysavacu. Ví se jen, že jde o
objekty s tak silnou gravitací, že dokonce ani svetlo se
nedokáže vymanit z jejich gigantické pritažlivosti.
Soucasná astrofyzika popisuje tri základní scénáre vzniku cerných
der. Tím patrne nejznámejším je kolaps hmotných hvezd.
Když ve stálici v dusledku vycerpání paliva poklesne tlak
zárení, dojde k porušení její hydrostatické rovnováhy.
Následuje prudké gravitacní zhroucení, doprovázené gigantickou
explozí supernovy. Zbytek kolabujícího telesa se smrští bud
do neutronové hvezdy, nebo do cerné díry.
Druhou možností je takzvaná akumulace hmoty. Jestliže v
nejakém prostoru dochází k tesnému nakupení mnoha hmotných objektu,
muže nakonec celková gravitace zesílit natolik, že
zadrží i svetlo. V tom okamžiku se prostor kolem jakoby
uzavre a vznikne cerná díra. Takto vzešly napríklad
supermasivní cerné díry v centrech spirálních galaxií, hvezdokup a
dalších vesmírných seskupení.
Pohled zvencí
Tretí cestou ke vzniku cerných der je srážka dvou nebo více
cástic o velmi vysoké energii. Teoreticky tak vznikají miniaturní
cerné díry o velikosti atomu. Práve tento fenomén by mel
experimentálne potvrdit nový obrí urychlovac LHC švýcarského
strediska CERN, jehož spuštení bylo odloženo na
letošek.
At už cerná díra vznikne jakýmkoliv zpusobem, výsledkem je
objekt zcela odporující naší predstavivosti. Hmota tu
prestává existovat ve forme, jak ji bežne známe, a prechází do
takzvané singularity. Podle matematických modelu má tedy nulový
objem a nekonecnou hustotu. Nekonecných hodnot nabývají rovnež
gravitace a zakrivení prostoru. Soucasne tu také prestává existovat
cas.
Tohle je ovšem stav pri pohledu zvencí. Pokud by se nekdo
dostal dovnitr cerné díry a tuto šílenou cestu by
prežil, uvidel by patrne neco zcela jiného. Co by to mohlo
být?
Vesmír Nairai
Autory prelomové studie se stali Kevin Vandersloot z univerzity v
Portsmouthu a Christian Böhmer z Univerzity College v Londýne. Oba
experti jsou zastánci teorie „smyckové kvantové
gravitace“. Laicky receno jde o domnenku, podle níž jsou
elementární cástice jen jakýmisi uzlíky spleteného prostoru a
všechny fyzikální zákony vesmíru jsou urceny vzájemnými
vazbami mezi jednotlivými kousky prostoru.
Základ hypotézy smyckové kvantové gravitace položil už v
polovine minulého století známý francouzský fyzik Paul Dirac. V
devadesátých letech byla teorie matematicky formulována a
použita pri výpoctech Velkého tresku a vzniku kosmu.
Britští vedci ji pak aplikovali na nitro cerných der.
Výsledek pocítacové analýzy byl ohromující. Uvnitr cerné díry se
muže nacházet bud takzvaná cerví díra neboli casoprostorový
tunel do paralelního vesmíru, nebo se v ní – ackoliv to zní
bizarne - nachází celý vlastní vesmír. V okamžiku vzniku cerné
díry se nejprve vytvorí univerzum typu Nairai. Jde o prostor pouze
jednorozmerný. Cím více hmoty pak cerná díra nasaje, tím více se
bude rozpínat.
Fantastické tvrzení
Jak ale vyplývá z výpoctu, vesmíry typu Nairai jsou silne
nestabilní a po relativne krátké dobe se bud zhroutí, nebo se
premení na typ „de Sitter“. Není to nic jiného než
náš duverne známý trírozmerný prostor. Jeho rozpínání pak
bude probíhat tak dlouho, dokud ho bude jeho materská cerná díra
napájet nasátou hmotou zvencí.
Úžasná myšlenka obou vedcu má ješte
fantastictejší záver. Protože se i náš vesmír
pravidelne soustavne rozpíná, je možné, že ve skutecnosti
žijeme uvnitr nejaké cerné díry z jiného sveta.