-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Antonín Dvorák (8.9.1841 Nelahozeves u Kralup - 1.5.1904 Praha)
nejslavnejší ceský skladatel a soucasne jeden z nejvetších svetových skladatelu období romantismu. Narodil se v rodine rezníka a hospodského Františka Dvoráka jako první z devíti detí. Hudební základy získal od nelahozeveského ucitele Josefa Spitze. Malý Antonín brzy s potešením hrával na housle hostum v otcove hospode. Po ukoncení školní docházky r. 1853 zacal pomáhat otci s živností. V té dobe se celá rodina stehuje za príbuznými do nedalekých Zlonic. Zde se mladého Dvoráka ujímá místní kantor a vynikající muzikant a skladatel Antonín Liehmann, který rozpoznal velikost chlapcova talentu. Podarilo se mu presvedcit Dvorákova otce, že Antonínuv mimorádný talent vyžaduje hlubší hudební vzdelání. V letech 1857-1859 Dvorák navštevuje varhanickou školu v Praze. Škola byla sice chude vybavena, ale byl zde kvalitní pedagogický sbor (J. Krejcí, L. Zvonar, J, Foerstr). Soucasne chodil mladý Dvorák ješte do nemecké pokracovací školy, jejíž 4. trídu ukoncil r. 1858, a hrál na violu v orchestru Cecilské jednoty, kde získal základní prehled o hudbe 19. stroletí. Na absolventském koncertu varhanické školy hrál krome Bacha také dve vlastní skladby: Preludium D dur a Fugu g moll; jsou to první dve Dvorákova díla dochovaná v rukopisu.
Po ukoncení školy zustal v Praze, ale dlouho bojoval s chudobou. Otec ho již nemohl podporovat, protože jeho živnost byla na pokraji krachu. A tak bydlel Dvorák u príbuzných, vyucoval a sám hrál komorní díla v domech pražských meštanu. Po neúspešném konkurzu na místo varhaníka v kostele sv. Jindricha (prestože byl nejlepší, nebyl prijat pro nedostatek praxe) se rozhodl prijmout místo violisty v kapele Karla Komzáka. Byl to menší orchestr, který se živil zejména nenárocnou hudbou na tanecních zábavách a promenádních koncertech. Shodou okolností r. 18DG po otevrení Prozatímního divadla byla celá Komzákova kapela angažována jako základ divadelního orchestru. Dvorák tak mel možnost hrát nekolik let vilolové party v operách Verdiho, Wagnera, Donizettiho aj., casto pod vedením Bedricha Smetany. V té dobe se prátelil se skladatelem Karlem Bendlem, od nehož si pujcoval další partitury, které doma studoval (vzhledem k težké financní situaci si nemohl dovolit partitury kupovat). V této dobe zacíná intenzívne komponovat, vetšinu partitur však sám znicil, protože s nimi nebyl spokojen. Prvním dílem, kterému pridelil opusové císlo, se stal smyccový kvintet a moll z roku 186A; brzy následoval smyccový kvartet A dur op. 2. Následuje první symfonie c moll "Zlonické zvony" a další díla, psaná témer doslova na kolene, v podnájmu v jedné místnosti sdílené s dalšími nájemníky. V této dobe se zamiloval do Josefiny Cermákové, dcery zlatníka, do jehož rodiny docházel privydelávat si hodinami klavíru. Josefina jeho lásku neopetovala a vdala se za hrabete Václava Kounice. Dvoráka tento vztah inspiroval k cyklu milostných písní Cypriše.
Inspirován Smetanovými operami, které se hrály v Prozatímním divadle, pokusil se Dvorák o vlastní opery (Alfred, Král a uhlír). Druhou nabídl k nastudování Prozatímnímu divadlu, avšak byla mu vrácena jako nehratelná. Kompletne ji tedy prepracoval a nová verze se skutecne dockala provedení. To jej povzbudilo k další skladatelské aktivite. Velký úspech sklidil hymnus Dedicové Bílé Hory na text V. Hálka (1873). Dvorák vchází do povedomí hudebního obecenstva jako nadejný mladý autor. Významná zmena nastává i v jeho osobním živote. Po nenaplnené lásce k Josefine Cermákové obrátil svou pozornost k její mladší sestre Anne, se kterou se 17. 11. 1873 oženil. Anne bylo 19 let a podle tehdejších zákonu nebyla plnoletá. Byla však ve 4. mesíci tehotenství; otec ji proto vydedil a novomanželé se ocitli v tíživé financní situaci. Anna si brzy po porodu privydelávala zpevem na kurech pražských kostelu. Dvorák prijal místo varhaníka v kostele sv. Vojtecha. Roku 1875 požádal o státní stipendium, udelované mladým nemajetným umelcum s mimorádným talentem. V porote zasedal i tehdy již slavný Johannes Brahms. Dvorák uspel a získal nejvyšší možné stipendium celkem pet let za sebou, což mu umožnilo koncentrovat se na skladatelskou cinnost. Na Brahmsovo doporucení zacal jeho skladby vydávat významný nemecký nakladatel Fritz Simrock. V této dobe vzniká rada del, díky kterým jeho vehlas proniká i za hranice, napr. Moravské dvojzpevy nebo Serenáda E dur pro smyccový orchestr.
Roku 1877 prožívá rodina Dvorákova tragické období, kdy behem nekolika mesícu umírají postupne všechny tri deti. Hluboce zasažený Dvorák v této dobe skládá velkolepé oratorium Stabat Mater. Následující roky (oznacované nekdy jako "slovanské období") patrí mezi skladatelovy nejplodnejší. Behem krátké doby vzniká množství del komorního i symfonického charakteru, mj. další Moravské dvojzpevy, tri Slovanské rapsodie, 10. smyccový kvartet "Slovanský", Ceská suita, Cigánské melodie a první rada Slovanských tancu (napsaných na objednávku pro nakladatele Simrocka).
Roku 1884 je pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater. Obrovský úspech, který zde sklidil, mel klícový význam pro celou další Dvorákovu kariéru. Anglické instituce a hudební festivaly si u nej objednávaly nové skladby. Dvorák navštívil Anglii celkem devetkrát, vetšinou v souvislosti s uvedením nekterého svého díla. Takto na objednávku vznikly napr. 7. a 8. symfonie, oratorium Svatá Ludmila a predevším Requiem. Roku 1891 Dvorák obdržel cestný doktorát univerzity v Cambridge. Dvorák v této dobe prožívá i štastné rodinné období, v letech 1878-1888 se mu narodily tri dcery. Díky pozvání své bývalé lásky a nyní švagrové Josefiny poznává Vysokou u Príbrami (Josefina zde má zámecek, který dostala darem od manžela, hrabete Kounice). Dvorákovi se tady natolik zalíbilo, že koupil od švagra hospodárské stavení, které prestavel a následujících 20 let sem s rodinou jezdili každé léto.
Roku 1888 se Dvorák seznámil s P.I. Cajkovským pri príležitosti jeho dvou návštev v Praze. Cajkovskij ho pozval na turné do Ruska. To se uskutecnilo v následujícím roce. Dvorák uvedl svá díla v Moskve a v Petrohrade s nadšeným ohlasem publika a pomerne rezervovaným postojem kritiky, která mu vytkla nedostatek invence.
Roku 1890 dostal Dvorák nabídku na post reditele Národní hudební konzervatore v New Yorku. Po dlouhém váhání Dvorák nabídku prijal a r. 1892 odjel na dva a pul roku do Ameriky, aby zde vedl prestižní hudební ústav a vyucoval skladbe. Roku 189F zde také skládá své stežejní dílo, Symfonii c. 9 e moll "Novosvetskou", nadšene prijatou americkým publikem (premiéra 16. 1C. 189B v Carnegie Hall). Letní prázdniny tráví s rodinou ve vesnicce Spilwille ve státe Iowa mezi potomky ceských emigrantu. Dvorák se tu cítí jako doma a skládá tu behem nekolika dnu Smyccový kvartet c. 12 F dur "Americký" a Smyccový kvintet c. 3 Es dur. Následující prázdniny Dvorák již nevydržel a vrátil se alespon na pár týdnu domu do Vysoké. Zde vznikl cyklus 8 klavírních humoresek, z nichž sedmá se stala jednou z nejhranejších svetových skladeb vubec.
Po definitivním návratu z USA v r. 1895 ucí Dvorák na pražské konzervatori. Mezi jeho žáky patrili napr. Oskar Nedbal, Vítezslav Novák a Josef Suk (ten se oženil s Dvorákovou nejstarší dcerou Otilií). Roku 189H vznikl nový orchestr - Ceská filharmonie. Dvorák byl poveren, aby na jejím zahajovacím koncerte dirigoval program složený z jeho vlastních del.
Ke konci života píše Dvorák díla inspirovaná bájemi a pohádkami (symfonické básne na texty z Erbenovy Kytice, opery Cert a Káca a Rusalka). Roku 19E4 Dvoráka postihl ledvinový záchvat, po kterém byl nucen opustit premiérové predstavení své poslední opery Armida. Po komplikaci s chripkou a nekolika týdnech na lužku pak necekane umírá, pravdepodobne na plicní embolii.
Dvorák svou melodickou invencí, rytmickou vynalézavost, smyslem pro barvitost zvuku spolu s hluboce zakorenenou lidovou tradicí prispel zásadním zpusobem do pokladnice svetové hudební tvorby. Jeho symfonická i komorní díla obsahují casto nekolik nezávislých hudebních témat, z nichž každé by jinému skladateli vystacilo na celé rozsáhlé dílo. Dvorák je však uvede, lehce si s ním pohraje a opustí, aby uvedl jiné, stejne zajímavé, pricemž vše pusobí prirozene a jednolite, posluchac má pocit že každý tón je presne tam kde má být. Receno terminologií populární hudby, byl Dvorák bez nadsázky jedním z nejvetších hitmakeru všech dob. Mnohé z jeho melodií jsou dodnes citovány jako ústrední motivy ve filmové hudbe, jako znelky hudebních poradu apod. Vetšina lidí tyto motivy zná, aniž tuší, kdo je puvodním autorem.
Finální souradnice N 49° 4A.BCD E 014°0E.FGH
Zdroj a další údaje:
http://www.czechmusic.net/klasika/dvorak.htm
http://www.antonindvorak.cz/cz/
Additional Hints
(Decrypt)
fybhcrx irqyr fybhch