Trebovicka elektrarna Traditional Geocache

První zmínka o Trebovicích je z roku 1377 v písemné zpráve o zdejší bývalé tvrzi. Do poloviny 19. století se obyvatelstvo Trebovic živilo pouze zemedelstvím, rybnikárstvím a chovem ovcí.

S rozvojem prumyslu a dulního podnikání v okolních ostravských obcích a sousedním Svinove na konci 19. a pocátku 20. století se Trebovicím nevyhnula industrializace. Puvodne zemedelská obec se premenila v prímestskou prumyslovou obec s prevážnou cástí delnického obyvatelstva. Krome již existujícího lihovaru byla roku 1920 vybudována rafinerie lihu a v roce 1924 testárna. V roce 1931 se zapocalo s nejvetší prumyslovou investicí, výstavbou verejné parní elektrárny. Pro umístení této velké elektrárny práve v Trebovicích rozhodla blízkost uhelných dolu, kvalitní voda z reky Opavy a dostatecný prostor pro další rozšírení. Trebovice byly roku 1957 slouceny s obcí Porubou, a takto spolecne byly pripojeny k mestu Ostrave.

Dobová fotografie elektrárny

Unikátní elektrárna v Trebovicích

Období mezi dvema svetovými válkami se vyznacovalo snahou o elektrifikaci mest a predevším vesnic. Proto spolecnost Moravskoslezské elektrárny v Prerove zahájila v roce 1931 stavbu nové elektrárny v Trebovicích. Vlastní stavbe elektrárny predcházelo nabídkové rízení, které požadovalo výkon asi 45 MW pri tlaku 40 Atm. Nabídka První brnenské splnovala požadované parametry zarízení, presto bylo prijato vysoce efektivní rešení s vysokotlakými turbínami a kotli systému Löffler, navržené Vítkovickými železárnami a Škodovými závody. Požadovaný tlak byl na tehdejší dobu nezvykle vysoký, 130 Atm. Kvuli této skutecnosti byly poskytnuty ze strany dodavatelu nestandardní záruky. Napríklad, kdyby zarízení nesplnovalo projektovanou spotrebu, dodavatelé by zaplatili veškeré palivo, které by bylo spáleno navíc. Vzhledem k nestabilnímu podloží stojí elektrárna na železobetonových plotnách. Celý objekt byl dokoncen v léte 1933, tedy po 25 mesících výstavby, a ve své dobe patril k nejmodernejším ve strední Evrope. Následne byly v elektrárne instalovány tri vysokotlaké kotle typu Löffler, které napájely parou tri turbíny Škoda, každou o výkonu 21 MW a nízkotlakou turbínu První brnenská o výkonu 3 700 kW.

Po mnichovské dohode v roku 1938 byla elektrárna zabrána Nemeckem. Od roku 1942 zacali Spojenci vypouštet balony s železnými lany, aby zkratovaly vedení.
Na konci války se z tohoto duvodu ocitla bez elektriny oblast od polských hranic až po Zlín. Zarízení elektrárny bylo rozmontováno a odvezeno do Nemecka. Po vysvobození se výroba elektrického proudu rozbehla jen v provizorních podmínkách, treba pro napájení kotlu musela být zapujcena stríkacka pustkoveckých hasicu.

Od roku 1950 byla výroba elektrické energie postupne rozšírena na celkový výkon 258,5 MW. V roce 1960 bylo puvodní technické zarízení z 30. let 20. století demontováno a stará cást elektrárny rekonstruována na teplárenský provoz. V soucasné dobe slouží elektrárna Trebovice jako teplárna a je vlastnena a provozována firmou Dalkia Ceská republika‚ a.s.

Povídání o elektrárne je kompilátem dvou textu ze dvou publikací. TECHNICKÉ PAMÁTKY v Ostrave kolektivu autoru; Repronis 2007 a OSTRAVA - Turistický pruvodce po industriálních památkách; Freytag&Berndt 2010. Obe publikace lze koupit v INFO centrech v Ostrave a obe vrele doporucuji.

Elektrárna v soucasnosti

O kešce

Lehoucká keška je dosažitelná témer z parkovište, které je uvedeno mezi waypointy. Po ceste k parkovišti je krásná príležitost elektrárnu vyfotit. Keš se nove nachází v blízkosti trate! Pozor na projíždející vlaky!!! Není nutno vstupovat do kolejiště, ani koleje přecházet!!! Na záver linkuji pár externích odkazu na fotografy, kterým to opravdu jde.

(Ostravaci.cz) (Fotosynci.cz)