Mlynska kostka Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
V pořadí jedenáctá keš série RAK (Roubená architektura Krkonoš) Vás zavede do Křížlic, přesněji na jejich katastrální hranici s Vítkovicemi v Krkonoších.
Najdete tu další z krkonošských roubených mlýnů, a to mlýn Mikoláškův.
Protože se jedná o další keš ze série RAK, i tady musíte získat informaci pro bonusovou keš. Kousek nad mlýnem byla při založení keše umístěna dopravní značka, velmi často se vyskytující obzvláště v horách :-). V roce 2016 byla tato značka odstraněna. Proto najdete její fotku v ověřovači souřadnic. Určete její číslo v Pravidlech silničního provozu a budete mít indicii Q.
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte, přivedou Vás pouze k mlýnskému stavení.
Než si půjdete odlovit keš, Láďa pro Vás připravil k luštění jednu "lahůdku" - Sudoku na kostce.
Doufáme, že pro Vás luštění bude zábavou a ne jen nepříjemnou povinností, neb k tomu tu mystery keše nejsou. Komu se nebude chtít luštit, ať se na nás nezlobí a prohlédne si jen krásný mlýn, i když "bez bodu".
Ty, kdož zdárně vyluští, prosíme: Žádnou ani sebemenší nápovědu v lozích, co se uložení keše týče! Děkujeme.
Keš je krabička Lock&Lock o rozměrech 13 x 18 x 5 cm.
Vzorec pro výpočet finálních souřadnic:
N 50°(E11 + O14 - N4)(V15 x AH12 - L22).(B15)(L17)(M7)
E 015°(Q24 x Z11 - AD15)(Q8 + M25 - T16).(N20)(G17)(AD11)
E 015°(L2 x AA18 - Q12)(Q5 + AF12 - L26).(C10)(W17)(R10)
A teď pár slov k historii mlýna:
Za dob Valdštejnova hamernického podnikání tu stávalo první stavení s číslem popisným 1 - tehdy ještě patřilo ke Štěpanicím. Až později bylo připojeno ke Křížlicím a obdrželo zde č.p. 33. Přístup k mlýnu byl původně možný jen shora - z Rychlova nebo z Křížlic -, neboť údolní lesní cesta a později silnice byly vybudovány podstatně později.
Asi právě díky lepší dostupnosti se jeden člen slavného západokrkonošského mlynářského rodu Janatů (Janatům patřily i další mlýny: v Buřanech - keš "Nemelem, nemelem", na Porostlici u Jablonečku a v Roztokách u Jilemnice) rozhodl k původnímu jádru (nižší část s pavlačí) přistavět novou mlýnici. Starší mlynář - stavitel Janata však zemřel a po něm zůstavší o mnoho let mladší vdova si ve Štěpanicích našla druhého muže. Ten se jmenoval Mikolášek a byl dědečkem dnešní "mlynářky".
Napůl vodnickou živnost, doplněnou nezbytným hospodářstvím, zdědil syn Josef.
Mikoláškové mlýn zmodernizovali instalací nových mlecích stolic a dalších zařízení, těsně po válce plánovali i instalaci Francisovy turbíny na výrobu elektřiny, kterou do té doby dodávalo dynamo poháněné mlýnským kolem.
Paní Bémová, současná "mlynářka", k tomu dodává: "Našla jsem tu účetní knihy z doby první republiky. Zapisoval se každý sebemenší výdaj: co se vydělalo, muselo jít zpátky do mlýna nebo do obchodu." Kromě mlynářské živnosti tady totiž jako ve většině mlýnů fungovalo i pekařství (poslední pekař se jmenoval Jirouš) a v roubeném přístavku byl krámek se vším potřebným pro chaloupky v sousedství. Dnes se tomu nechce věřit, ale na okolních stráních a při Jizerce žilo přes šedesát horalů.
Když byly paní Bémové čtyři roky, z nařízení O.N.V. v Jilemnici byl 24.8.1951 dopoledne zastaven provoz mlýna. Dokladem této události je prostý, ale vše říkající nápis, vyvedený rukou mlynáře tužkou na dřevěném násypníku první mlecí stolice. Podepsán Josef Mikolášek, nar. 20.3.1915.
Mlynáři zůstalo bez mlynářské živnosti jen hospodářství, které ale pro vysoké povinné dodávky téměř nic nevydělalo. Mlynář nastoupil jako dělník do jilemnické továrny Autobrzdy a jeho maminka jakožto představitelka "vykořisťovatelské třídy" neměla žádný důchod, a tak se rodina rozhodla odejít raději do kraje.
V dalších letech žila ve mlýně rodina Harcubových, později ho měl pronajatý jeden rekreant a nakonec zůstal zcela prázdný.
Současná majitelka jezdí s rodinou do mlýna pravidelně od roku 1990, kdy odkoupila bratrovu polovinu. Mlýn za dobu, kdy ho nikdo neopravoval, ohromně zchátral. Majitelé se pustili do oprav, ale zpočátku se zde nedalo ani přespat, na noc se jezdilo domů do Lázní Bělohradu.
Mlýn je chráněnou kulturní památkou, a tak s penězi na rekonstrukci pomáhá i stát. Majitel se však na opravách musí podílet minimálně 50% financí. Pan Bém je naštěstí šikovný muž, a tak si většinu prací udělá sám. Situaci hodnotí s humorem: "Při převzetí se všechno bortilo, deset let sem pršelo. Hodně jsme už opravili, ale práce tu mám ještě tak na tři sta let!":-)
Mlynářské zařízení se zachovalo bez většího poškození, na rozdíl od starého nábytku, který kdosi kompletně vykradl v roce 1996. Shnilé mlýnské kolo už bohužel nikdo nedá dohromady. Na Šumavě jsou sice sekerníci, kteří by dokázali postavit nové kolo, ale za tři čtvrtě milionu. A pokud by mělo být opravdu funkční, musel by se znovu postavit jez, zcela odnesený povodněmi v devadesátých letech 20. století, a obnovit náhon, zčásti před několika lety zbytečně stržený obcí a "doražený" při rekonstrukci silnice.
Ve mlýně se můžete dočkat různých tajemných jevů a znamení, o tom by Vám mohla paní domu povyprávět.
Mlýn byl často vyhledávaným objektem fotografů, především pánů Zdenko a jeho otce Jaroslava Feyfara. Není divu, jedná se o snad nejhezčí roubený mlýn v Krkonoších. (K tomuto názoru se rozhodně připojujeme - zajímáme se o vodní mlýny v této oblasti a řadu jsme jich už viděli. Mikoláškův mlýn je z nich opravdu nejkrásnější.)
(Informace převzaty z článku Jiřího Dvořáka v časopise Krkonoše/Jizerské hory - č. 11/2001.)
Spoustu zábavy při luštění a šťastný lov Vám přejí Láďa, Jitka a Kačka, tj. Sovinka.
Finální souřadnice si můžete ověřit:
Additional Hints
(No hints available.)