Dodržujte, prosím,
navštevní rád zahrad!
K vyzvednutí keše NEMUSÍTE opouštet vyhrazené cesty, ani
nic NEMUSÍTE ROZEBÍRAT, TRHAT!
Stací jenom .... viz. hint.
Vracejte kesku zpet jak jste ji nasli.
Tzn. zatkou dovnitr a sponou ven. Usnadníte tim odlov kolegum.
Dik.
Zahrady nabízejí nejen krásný
výhled na hornický skanzen, reku Mži a kopec Ronšperk,
ale také je to vhodné místo k odpocinku. Odpocinek není jediná
aktivita, kterou zde mužete provozovat. V minoritských
zahradách je vybudováváno hrište na hru Petanque.
Zahrady jsou pruchozí ze dvou stran. Z toho jeden
vchod/východ vede pred restauraci, ve které se mužete
samozrejme obcerstvit, pokud Vás prepadne hlad nebo chut na neco
dobrého.
Minoritský klášter s Kostelem Sv. Márí
Magdalény
Je umísten v jihovýchodní
cásti námestí. Jeho zakladateli byli kolem roku 1250
Švamberkové. Nejstarší rane gotická stavba
klášterního komplexu byla, jak dokazují objevy, velice
kvalitní. Konvent se skládá ze ctyr patrových krídel seskupených
kolem rajského dvora. V prízemí budovy kláštera je
zprístupnena krížová chodba. Zde jsou odkryty dva gotické
portály a další architektonické prvky. Na krížovou chodbu
navazuje torzo kostela sv. Márí Magdalény.
Stavba je datovaná rokem 1238, ale
pravdepodobneji až 1250 v souvislosti s Ratmírem II., synem
Ratmíra ze Skvirína, zakladatele rodu Švamberku. S jistotou
lze ríci, že klášter minoritu, také menších bratrí,
existoval roku 1272. Žila zde nevelká komunita ctyr
žebravých kazatelu a jednoho laika. Pozdeji byl vybudován
kostel sv. Augustina, vysvecený jako Márí Magdalény na míste
již existující svatyne.O pivovaru za klášterem se mluví v
roku 1451. Pri požárech 1479, 1508 a 1528 utrpel klášter
škody spolu s celým mestem, bleskem byla zapálena strecha r.
1600. V roce 1702 byl prestavován v konventu ochoz a roku 1714
zrízen refektár(spolecná jídelna v kláštere). V té dobe byl
kostel velice chatrný, takže musel být roku 1741 zavren a
mše se odbývaly v chóru za oltárem a v kapli sv. Barbory,
soucásti kostela. V roce 1750 žilo v kláštere jen 10
mnichu, 3 laici a kvardián (predstavený reholního domu). Prestavba
kostela zacala 1753, první mše v obnoveném kostele se konala
mše 13. cervna podle kronikáre Stríbra Watzky. V roce 1785 byl
patentem Josefa II. zrušen. Poslední mše reholníku se
odbývala 22. ledna 1786. Roku 1787 probehla dražba na oltáre a
zarízení a budovy i s pivovarem zakoupila roku 1788 obec. Kostel
sv. Márí Magdalény byl v roce 1790 opatren novým nábytkem, dostal
nové varhany za 900 zlatých, prestehoval se sem zázracný obraz
Panny Marie Bolestné, protože kostel Všech svatých byl v
havarijním stavu. Kostel Márí Magdalény se stal kostelem
farním.
Dne 12.cervence 1792 uderil do veže blesk a
shorela strecha i na cásti kostela a kláštera. Všechno
zarízení bylo presunuto do kostela Všech svatých.
Klášterní kostel chátral a roku 1871 bylo zdemolováno dosud
stojící prucelí a cást veže, nyní zde stojí budova císlo 437.V
kláštere k nejvetším úpravám pro potreby školy
došlo po roce 1952, kdy z objektu musel odejít dekan ThDr.
Karel Forst a s ním celá tak recená fara. Odešla i armáda do
konviktu. Práve pri techto velkých úpravách byly
nalezeny ostatky Adama Erdmana Trcky z Lípy a Viléma Kinského,
kterí byli zavraždeni spolu s Albrechtem z Valdštejna,
zástavním pánem mesta Stríbra Kristiánem z Illova a setníkem
Naumannem v Chebu roku 1634. V roce 1988 bylo do prostor
kláštera presunuto muzeum. V roce 1991 byla z iniciativy
pracovníku muzea nainstalována malá expozice. A v roce 1992 se
zacalo s opravou severního krídla minoritského kláštera. Pred
zacátkem sanacních úprav probehl archeologický výzkum krížové
chodby a kostela, odkryly se zajímavé architektonické prvky z
období gotiky vcetne nove objeveného portálu z 1.tretiny 13.
století. Byly odkryty kostrové hroby v nekolika vrstvách nad sebou,
jak v krížové chodbe, tak na nádvorí pred
klášterem.
V budove bývalého minoritského kláštera
sídlí v soucasnosti Mestské muzeum, informacní centrum a galerie umení. K
expozicím muzea patrí historie dolování na Stríbrsku, mineralogie a
archeologie. Dále pak expozice venovaná stríbrským ostrostrelcum, prírodovede,
etnografii a umení.
O Minoritském kláštere a Kostele Sv. Márí
Magdalény aj. si také mužete precíst v listingu keše
Stríbrské kostely.
Minorité (Ordon Fratrum Minorum Conventualium) Rehole
sv. Františka
Rád byl založen roku 1209
sv. Františkem z Assisi, který sestavil jeho reholi,
potvrzenou r. 1223 papežem Honoriem III. V prubehu
následujících desetiletí se velmi rychle šíril po celé západní
Evrope. Již od poloviny 13. století se zacal štepit na
prísnejší následovníky sv. Františka – spirituály a
ty, kterí souhlasili se zmírnením rehole na základe nových
privilégií – konventuály (podle výstavných konventu, kterými
se liší od bratrí dávajících prednost životu v
poustevnách ). Oba smery se ostre rozlišovaly a rád procházel
težkým zápasem po nekolik pokolení.
Obe skupiny podléhaly jednomu rádovému generálovi až do roku
1443, kdy došlo k ustavení funkcí dvou nových vikáru
(predalpský a zaalpský) pro reformované bratry. Mezi vedoucí
predstavitele prísnejších smeru náležel v polovine 15.
století generální vikár Jan Kapistrán, proslulý svými kázáními i v
Cechách. V roce 1517 došlo k definitivnímu rozdelení a
ustavení dvou samostatných rádu, z nichž jedním byl rád bratrí
menších konventálu (praví minorité), druhým všechny
prísnejší observance sloucené v jeden rád –
františkáni. Rád pusobící ve službách rímské církve proti
kacírským hnutím hájil správnost oficiálního církevního ucení,
zduraznoval úctu ke knežím a podrízenost papeži. Stal se
hlasatelem nové zbožnosti a zanícenosti pro pastýrskou
službu ve smyslu následování Krista v chudobe a pokracování
kázání podle príkladu apoštolu. Jeho hlavním posláním byla od
samého pocátku zejména misijní, kazatelská i studijní cinnost.
Zásadu naprosté chudoby vyznávaly predevším prísnejší
vetve rádu, které svoji existenci zakládaly pouze na fundacích a
milodarech. Minorité sehráli duležitou roli predevším v
mestském prostredí a podobne jako u dominikánu jejich konventy
výrazne poznamenaly i urbanistickou a stavební podobu stredovekých
mest. Vzhledem k aktivní práci v duchovní správe mel rád
inkorporovány cetné fary.
Rád rízený generálem se delí na provincie, v
jejichž cele stojí provinciál. Nižší správní
jednotkou jsou kustodie, vedené kustodem a sestávající z nekolika
klášteru, z nichž každý rídí kvardián. Rád má kneze,
laické bratry a cleny III. rádu sv. Františka.
Znak - v cerném ( modrém, stríbrném , zlatém)
poli zlatý ( cervený, cerný )kríž s paprsky , vycházející z
mraku, pred krížem dve skrížené paže (
Ježíše a sv. Františka ) s cervenými stigmaty.
Reholní odev - puvodne popelavý, pozdeji cerný
hábit s kapucí, bílým provazovým cingulem se tremi uzly a s
ružencem. Kneží mají kolárek a cerný biret.
Minorité - Dejiny rádu v CR
Pocátky minoritu v našich
zemích jsou zahaleny temnotou. Pozdejší, zvlášte barokní
tradice a z ní vycházející nekritictí autori historických prací se
snaží dokázat, že první synové sv. Františka
prišli na naše území velmi záhy, již ve dvacátých
letech 13. století. To však nelze spolehlive doložit. Z
ruzných zmatených údaju se dá vyvodit, že první minorité k nám
prišli z Nemecka jako výsledek misijního snažení tamních
bratrí. Zásluhu na tom, že se u nás mohli usadit, mají
predevším ceští králové z rodu Premyslovcu, konkrétne
Václav I., který je uvedl nejprve do Prahy (pred rokem 1230).
V Cechách se objevují minorité témer soucasne s
dominikány nejprve v Praze. První klášter pro ženskou
vetev rádu založila sv. Anežka Premyslovna roku 1231,
krátce nato se pri nem usídlili i mužští príslušníci
téže rehole. Patrne roku 1232 vzniká v Praze minoritský
konvent u sv. Jakuba a poté následuje již celá rada
klášteru i v dalších vetších ceských mestech –
Litomerice, Kadan, Hradec Králové, Stríbro, Benešov, Most,
Cheb, Bechyne, Jílové u Prahy, Vysoké Mýto, Plzen, Cáslav,
Domažlice, Nový Bydžov, Jindrichuv Hradec,
Horaždovice, Žatec, Mladá Boleslav, Ceský Krumlov,
Krupka, Planá, noveji Pardubice, Kukleny atd., na Morave –
Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava, Valtice, Unicov, dále ve Slezsku
– Opava, Krnov. Za husitských válek byly mnohé konventy
poboreny a zanikly, nekteré obnovené prešly v 15.století k
františkánum, cást jich byla zrušena v 80. letech 18.
století za Josefa II. Menší pocet klášteru se uchoval
až dodnes. Konventy v ceských zemích náležely puvodne k
provincii cesko-polské, trvající do roku 1517, kdy došlo k
odtržení provincie ceské ( od r. 1822 provincie
cesko-moravsko-slezká ), v roce 1919 se ustavila provincie
ceskoslovenská. Ceská provincie se delila v novejší dobe na
ctyri kustodie – pražskou, královéhradeckou, krumlovskou
a vratislavskou.
Více o Rádu minoritu.
Použité zdroje,
Mestské
muzeum ve Stríbre,
Rád
minoritu,
"Staré
Stríbro" - historické a soucasné fotografie mesta.