Cimelické baroko
Ješte na pocátku dvacátého století nebyla baroknímu umení venována velká pozornost. Teprve výstava "Pražské baroko" v roce 1938 vzbudila zájem a ukázala bohatství umelecké produkce z let 1600 - 1800 v Cechách. Jestliže do dejin barokního umení vstoupila v Praze napríklad rodina Brokoffu, v Kuksu Matyáš Braun, pak v jižních Cechách to byli Hammerové. Nejprve v Rakovicích, pozdeji v Cimelicích a nakonec v Dobré Vode u Breznice.
Na panství Karla Bohumila Bissingena prichází Jan Karel Hamer kolem roku 1736 a zprvu má dílnu a pracuje v Rakovicích, zrejme v areálu zámku. Mezi roky 1738 - 1740 stehuje svoji hut do Cimelic a usazuje se v samote na východním okraji obce, v panské chalupe s hospodou, zvané Hvíždalka.
Majitel panství, K.B.Bissingen, zastával vysokou funkci krajského hejtmana práchenského kraje. Svá sídla v Cimelicích a blízkých Rakovicích hodlal upravit úmerne duležitosti svého postavení. Pocátecní socharovou prací proto byly pískovcové plastiky pro alej, spojující oba zámky. Na olejomalbe od neznámého malíre z poloviny 18. století je v aleji zachyceno sedm dvojic kamenných soch. Podle jiných pramenu jich snad melo být 16. Na originálních podstavcích z jemnozrnného, velmi dobre opracovatelného pískovce, o kterém dodnes nevíme, kde byl težen, se zachovalo dvanáct soch z puvodního komplexu. Majitel panství se zrejme rozhodl postavit zde tematický soubor zemských a morových patronu vcetne tehdy uctívaných svetcu. Socharská alej se v originální podobe nezachovala. Plastiky byly použity pri budovatelských aktivitách dalších majitelu panství - Vratislavu: šest pro výzdobu zdi nového hrbitova, ctyri pro mostek císarské silnice pres Rakovický potok u Kosteleckého rybníka, sv. Isidor jako protejšek solitérní sv. Anny na križovatce k Rakovicím a zbytek na zdi mostku pres Skalici za Krsicemi. Pri techto transferech však došlo k zámene soch a soklu. Prestože do dnešních dnu utrpely, mužeme nekteré z nich oznacit za nejlepší z kamenosocharských prací Jana Hammera. Je to predevším sv. Felix z Kantalicie, sv. Karel Boromejský, sv. Juda Tadeáš a sv. Ludmila (dnes na hrbitove), dále sv. Isidor a sv. Václav.
Lze se jenom dohadovat, jaký vliv na tvorbu a produkci dílny melo úmrtí Karla Bohumila Bissingena v roce 1742. V kraji probíhala stretnutí práve zurící války o rakouské dedictví a pobyt vojsk jiste neprispel k tvurcí pohode. Skutecností je, že po polovine ctyricátých let se zacíná menit slohové pojetí Hammerovy tvorby. Velmi dobre je to patrné na drevorezbách hlavního oltáre v kostele Nejsvetejší Trojice v Cimelicích. Z další tvorby Jana Hammera v Cimelicích stojí za pozornost Kalvárie, stojící puvodne v blízkosti Pivovarského rybníka a kolem roku 1817 prenesená na zed hrbitova a návesní morový sloup Nejsvetejší Trojice.
V roce 1759 byla bissingenskou vrchností prodána "chalupa s pivním šenkem zv. Hvíždalka za 30 kop Mateji Hulešovi". Je to jednoznacným dukazem, že socharská hut zde prestala pusobit. Jan Hamer mel tri syny, které úspešne vyucil svému umení. Všichni pokracovali v otcových stopách, ale jinde a jinak.
Z podkladů Václava Vlčka