Všichni víme, co je to KACHNA DIVOKÁ. Málo kdo však ví, co je to KACENÁRNA. Tato pohodová a nenárocná cache vás k ní zavede.
KACHNA DIVOKÁ, breznacka byla a je naše nejhojnejší a myslivecky nejvýznamnejší divoká kachna. Lov vodní pernaté zvere, tedy i divokých kachen, se dlouhá staletí vyvíjel a lovci využívali moudrých znalostí o živote vodního ptactva. Za starých casu se kachna divoká lovila ruznými zpusoby. Nejjednodušší bylo chytat v léte v rybnicních rákosinách pelichající (preperující) kachny neschopné letu i pouhýma rukama. Pozornost byla zamerena jak na pelicháce, tak i na mladé dosud nelétající ptactvo. Divoké kachny byly také casto chytány pod podražec, kde jim jako vnadidlo byly sypány obiloviny. Cást z divokých kachen dokázali ulovit sokolníci ci strelci. To však bylo moc málo s ohledem na velmi pocetná hejna divokých kachen. Krajina kolem soustavy lednických rybníku, které byly vybudovány v 15. století, na tehdejších moravsko-rakouských hranicích a pravidelne nekolikrát rocne zaplavovaná niva Dyje protkaná radou recišt, járku a odstavených ramen, jezírky a tunemi obklopenými bující vegetací lužních lesu strídajících se s loukami, pastvinami a poli, skýtala ideální životní podmínky pro vodní ptactvo. Toto území bylo cílem, zastávkou, kam smerovalo vodní ptactvo na svých tazích. Bylo také križovatkou jejich cest. Táhnoucím šikum vodního ptactva bylo toto území vítaným místem k odpocinku. Výborná potravní nabídka umožnila zformování letních hejn, která cítala i nekolik tisíc kusu breznacek, ale i jiných druhu kachen. Tato hejna byla útvary pomerne stabilními a vedla tehdejší vodohospodáre, knížata z Lichtensteinu, ke snaze zefektivnit lov divokých kachen. Byly to pravdepodobne vodohospodárské zkušenosti, významný zdroj zveriny, kterou poskytoval lov divokých kachen, znalosti chování divokých kachen a vynalézavost holandských lovcu v prímorských bažinatých oblastech, které vedly ve stredoveku ke zrodu myšlenky budování velikých kachních pastí sestrojených tak dumyslne, aby ostražité ptactvo nepojalo podezrení. Takovéto zkušenosti nabyté na zahranicních cestách inspirovaly po roce 1638, kdy Lichtensteinové breclavské panství odkoupili, mladého knížete Karla Eusebia z Lichtensteinu k vybudování velké kachní pasti v území u reky Dyje mezi Lednicí, Podivínem a Lanštorfem (nyní Ladná). V ceských a moravských zemích se pro zarízení k chytání divokých kachen vžily názvy kacenárna, kachní kóje ci kaceník. Kacenárny byly nejvetší lovná zarízení, jaká kdy u nás existovala. Základní podmínkou úspešného lovu divokých kachen v kacenárne bylo její správné a citlivé umístení v krajine, které muselo být dlouho predem zvažováno. Nejednalo se o malickost, protože stavba kacenárny byla velkou investicí a po vybudování se již nedala premístit jinam.
Kacenárna byla (je) obehnána zemním valem šírky až 6 metru, prevýšeném asi 1 metr nad okolní terén ve tvaru nepravidelného sedmiúhelníku o celkové délce 1180 metru. Zemní val byl na vnejší strane obklopen melkým vodním príkopem šírky asi 2- 3 metry a hloubky asi 1 metr. Uprostred kacenárny byl umísten melký rybnícek o stranách 128 x 120 metru. Z každého rohu rybnícku vybíhaly vodní kanály (odchytová ramena, choboty) o délce 56 metru, které se vzájemne približovaly.
Rybnícek i brehy kanálu byly kryty rákosovými stenami tak, aby pres ne nebylo videt. U vyústení z rybnícku byly kanály ve výšce 5 metru preklenuty konopnou sítí, pozdeji pletivem, které bylo vyztuženo oblouky z pružných vetví. Síte se postupne snižovaly a zužovaly až do tupého ukoncení o šírce 50 cm a výšce 60 cm vybíhající na souš, ke kterému se za lovu pripevnoval odnímatelný sítový rukávec – vrš, dlouhý asi 4 metry.
A jak zarízení fungovalo? Lákavci, ochocené divoké kachny, prilákaly své letící divoké družky hlasitým voláním k zapadnutí na rybnícek. V nekterých podzimních dnech na malém rybnícku v kacenárne prebývalo až neskutecných 16 000 kachen. V dobe lovu prilákal kachnár pomocí zrní a pískání lákavce na odchytová ramena. Vzhledem k tomu, že vodní ptactvo je velmi družné, následovaly divoké kachny lákavce až pod konopné síte a záhy do sítového rukávce.
První z lovcu zabranoval máchavým pohybem rukou návratu kachen na rybnícek. U vyústení rukávce už cekal druhý lovec, který kachny odchytával za krk. Jediným otocením krku pres palec ruky je ihned usmrcoval. Za ním se kupily celé hromady mrtvých ptáku. Chycené divoké kachny, byly trídeny podle velikosti a umístovány do pripravených košu a preváženy povozy na trhy do vetších mest v okolí. Nedaleké Brno, Bratislava i Víden, ale i nekterá další mesta zarucovala plynulý odbyt úlovku. Zabitá zver byla vyvážena i do Francie. Párek velkých kachen byl prodáván za 2,50 K, stredních po 1,60 K a malých po 1,20 K. V 1. polovine 19. století bylo v kacenárne u Lanštorfa chytáno v prumeru 8 000 – 10 000 divokých kachen rocne. Na pocátku 20. století úlovky poklesly na 2 000 – 4 000 kusu rocne. Nejvetší pocty chycených divokých kachen jsou uvádeny v roce 1911 – 14 998 kusu a v roce 1916 – 13 176 kusu. V prumeru za prvních 20 let minulého století (1904 – 1923) bylo chyceno celkem 101 091 kusu, což cinilo 5 055 kusu rocne. Kacenárna u Lanštorfa se stala príkladem a inspirací pro budování podobných zarízení v panství Schwarzenberku mezi Malým a Velkým Tisý, na panství hrabat Chorinských u Moravského Písku, na panství Dietrichsteinu u Židlochovic a na císarském panství u Kopcan. Knížecí kacenárna u Lanštorfa sloužila také k výzkumným úcelum. V letech 1918 – 1935 zde probíhalo systematické kroužkování odchycených divokých kachen. Zpetná hlášení o jejich výskytu pricházela nejcasteji z Itálie, kde doba lovu divokých kachen nebyla na rozdíl od ceských zemí v meziválecném období omezena. Nejvzdálenejší zpetná hlášení pochází z okolí Moskvy v Rusku vzdálené 1 600 km. Nejvyššího veku 8 let se dožila kachna divoká, která byla kroužkována v Ladné v roce 1923 odchycena nedaleko Milána v Itálii v roce 1931.
Kacenárna u Lanštorfa byla kusem historie našeho regionu a nemelo by se na ni zapomenout. Lov divokých kachen v kacenárnách, nejvetších loveckých ci mysliveckých zarízeních, která nemela široko daleko obdoby, by zcela jiste v dnešní dobe, již nebyl možný. Škoda jen, že se kacenárna u Ladné nedochovala do soucasnosti v lepším stavu. Tato myslivecká, ale i technická památka by si jiste zasloužila daleko více péce a pozornosti i v dnešní dobe. Proslulá tajemnost, do níž se s oblibou halili drívejší kachnári, kterí meli mnoho pover a zvyku, již nenávratne zmizela.
Samotná keš se nachází u jednoho z rohu rybnícku, kde mužete videt i zbytky odchytového ramene. Tak kaceri, prímo za šipkou do kacenárny.
Podobné odchytové zarízení vám priblíží také keš Kacenaren u slovenských Kopcan i keš Kacenik u Veselí nad Moravou.