Vejprnické povesti: Kam to dám? Traditional Geocache
Sopdet Reviewer: Zadna reakce autora, bohuzel archiv.
Vejprnické povesti: Kam to dám?
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato moje první keš, zároven první z minisérie Vejprnické povesti, vás zavede na místa, kde se podle povesti mohl setkat žid Arnold Waschwald s duchem sedláka Krutiny. Zároven se podíváte na místní hrbitov, prilehlá polícka a nabídne se vám výhled na pravou cást Vejprnic, které dominuje nekolik vetších vilek.
KAM TO DÁM?
Tenkrát byl krásný mesíc trnopuku, jak lidé nazývali máj. Na polích a na ceste u hrbitova ve Vejprnicích bylo slyšet každou noc úpenlivé kvílení a naríkání : " Kam to dám ? Kam to dám ? " Nocní chodci tam vídali jakéhosi muže. Tajemné volání se castokrát opakovalo.
Vecer se proto hrbitovu radeji každý vyhýbal. Zacalo tam strašit pred mnoha lety. Sotva sedláka Krutinu pohrbili, všichni si oddychli, že je už pod zemí. Jak jen mohl, každému ubližoval. Doma celed nevydržela pro jeho lakotu a prchlivost, dobytek do úmoru drel. Když oral ,soudedum meze ukrajoval, aby si svoje pole zvetšil. Náradí jim kradl nebo schovával, , kosy tupil, násady lámal, na cizí pole házel plevel. Kamení ze svého pole vybíral a nosil na pole sousedum. Delal zle, jak jen mohl, a pro žádnou škodu bližního neželel práce. Jen se hádal, byl samá tahanice a mrzutost. Nejvíc ho tešilo, když nekoho pekne rozzlobil.
Jednou byl pristižen sousedem, jak hází kámen na jeho polícko. Soused ve zlosti kricel :" Pamatuj si Krutino, že po smrti budeš kamení z pole na pole prehazovat a v hrobe pokoje nedojdeš, dokud všechno do posledního kamínku nedáš tam, kdes to vzal ! "
Krutina se jen ušklíbl, ale s kamením prestal. Lidem však ubližoval dál, dokud pro nej neprišla bílá kmotra smrt. Léta plynula, kosti už ho bolely od vecného vstávání, protože musel každou noc z hrobu a strašit. Až jednou se to stalo.
Když Aron Kupl vešel vecer ve Vejprnicích do zájezní hospody, byla již zábava v plném proudu. Aron se vlastne ani Kupl nejmenoval, ale tak se ríkalo ve Vejprnicích všem židovským kramárum podle prvního Žida, který sem prvne pred lety prišel. Aron byl obchodník strižním zbožím. Vracel se do Touškova spokojene. Prodal totiž ženským šátky, látky a fertochy, juply, sukne, pentle.
"Dnes se kšeft hejbal," rekl si a s veselou náladou vešel do hostince. Uvelebil se na svém obvyklém míste v rohu lokálu.
"Tak co Aron, jak jdou obchody ? " obrátil se na Žida vejprnický pekar. Aron nasadi lzkroušený výraz : "Nejdou, pane, nejdou. Co já si jen pocnu ! " a v duchu pocítal zlatky, které mel na krku v sácku.
"Ale neríkej Aron, " pokracoval pekar. "Vždyt jsem na vlastní oci videl, jak ti to ženské rvaly prímo z ruky a jak jsi vyvolával." A za všeobecného smíchu pekar napodoboval Židovo volání.
"Khupovala neco pro sebe, na sebe, pod sebe, šla blíž, nebála se, grajfovala, to je štof, was a za bhabku. Dneska tu prodelám hózny, ale hauptsache, až budou spokojený voni. Thak se nebála a lajstla si to, bude v tom mó šik."
"To jsou ale grejcarový kšeftícky," odpovedel Aron.
"Vždyt ty, Aron, musíš mít doma ve štrozoku úplný majland," popíchl soused Kabát.
"Já," zvolal Žid a položil si ruce na prsa, " abyste vedeli, jsem z tak chudé rodiny, že i kostelní myš byla proti nám bohác. Myslej si, že kdybych byl takovaj bohác, že bych se takle abrakoval, štrapicíroval a po svete honil ? "
"Poslyš, Aron, jakou recí to vlastne mluvíš ? " zeptal se jeden z formanu.
"No, nemecky, cesky, polsky... A doma jidiš, " odpovedel Aron.
"To je nemecky, pisl polniš a hebrejsky do toho, " objasnil Aron.
" Neco jako rezanka, " rekl soused Jícha.
"Nebo guláš, " dodal hostinský a hned nabízel.
"Byl by tu sousedi, jeden gulášek."
Aron zvolal : " Me ješte jednou tvrdou ! "
"Vodicku ? To ne, že jo ? " smál se židovi sedlák Franta.
"Vodu nepije, ponevadž se po ní ztrácí rec," poucil je Aron.
"No ja, vzpomente si na ryby. Copak slyšeli nekdy Fisch mluvit ? A to proto že pije vodu."
"Tak si dáme ješte jednou kolem," porucili si všichni.
"Hele, Aron, my ti porád ríkáme Kupl, jak ty se vlastne doopravdy jmenuješ ? " probírali porád židovského kupce.
"Waschwald, Aron Waschwald, " odvetil pyšne.
"A kdyby ses mel jmenovat cesky, jaké jméno by sis vybral ?
Žid si pohladil bradku, zatahal se za pejzy a povídá : " Pereles. "
Chviku bylo ticho, ale pak se všichni pustili do smíchu: " Ten Aron je ale mazaný, on si to své jméno proste preložil do ceštiny." Tak žertovali na Židuv úcet a zalévali šprýmy i žízen notnou dávkou piva.
Bylo už hodne pozde, když se Aron zvedl, rozloucil se, vzal hul, pytel a vyšel do májové noci.
Ubývající mesíc sypal bledé svetlo na Vejprnice. Když Aron v rozjarené nálade docházel ke hrbitovu, uslyšel trubku ponocného. Tu však od krovisek, která lemovala hrbitovní zed, zaslechl :
"Kam to dám ? "
Ani se moc neulekl, protože si v hospode vypil na kuráž. V tom slyšel podruhé jasneji :
"Kam to dám ? " zahoukalo znovu.
Aron se udivene zastavil. Hlas se ozval znovu , blíž a zoufaleji :
"Kam to dám, kam to jenom dám ? "
"Snad jsou tu nejací raubíri a dohadují se , kam mají schovat lup. To není žádná legrace. Tady bys mohl, Aron, neco slíznout," meditoval Žid.
Tu však strnul, od hrbitova se k nemu blížila vysoká postava. V jeho rozrušené mysli rostly strašidelné obavy.
"Ted jseš v pasti, Aron, jen špek ti chybí, " povzdechl si. Když byla neznámá bytost pár kroku
pred Aronem , opet zahoukla dutým hlasem, který se rozlehl nocí:
"Kam to dám?"
Žida, který ješte nevystrízlivel, napadla jednoduchá odpoved.
"Kdes to vzal, tham to dej!" zašeptal priškrceným hlasem a oprel se o hul, aby se mu zeme nehoupala pod nohama. Sotva to vyrkl, duch se promenil v sedláka Krutinu, který pravil mírným hlasem:
"Dekuji ti, žes me vysvobodil. Nyní vím, co mám udelat, a mohu se konecne v klidu uložit k vecnému spánku."
Po tech slovech se obrátil a prošel zavrenou brankou hrbitova a zmizel mezi hroby.
Od toho dne již nikdo víc žádné volání od hrbitova ve Vejprnicích neslyšel. Aron Kupl se již po západu slunce v tech místech radeji netoulal. Až po dlouhé dobe se komusi sveril, jak zakletého sedláka vysvobodil, a protože osobu, které to vyprável, mlcením nezavázal, vyšel príbeh ve všeobecnou známost. Škoda, že se Aronovy rady nedá použít vždycky.
Pramen : Panna vejpul a jiné povesti - Irena Bukacová
Cache je vetší micro (tuba od šumivých tablet). Byla schovávána ve snehu, není tedy treba nikam hrabat. Doporucuji procházku v noci (nejsou tu lampy) za mesícního svetla- stromy kroutící se okolo cesty vrhají "strašidelné" stíny. Nejlépe pak na dušicky, kdy celý hrbotv svítí. Mužete mi pridat nejaké pekné fotky okolí. :-) Logbook:
1) Vyndejte tužku
2) Strcte prst do otvoru a logbook vyndejte kroucením prstu!
3) Zalogujte, logbook srolujte a dejte zpátky do tuby, kde se rozvine
Additional Hints
(Decrypt)
Zrmv fgebzl, wnfaá fxeýš