HURTOVNICE Traditional Geocache

Auto prosím nechávejte na vyznaceném míste! Predejdete tak nehodám! Díky

HURTOVNICE

MINIKÁRY (Hurtovnice)

Minikáry opravdu nemají motor a jezdí z kopce dolu. Mezi startovní a cílovou fotobunkou jsou vetšinou 3 slalomy. Závodníci musí ze správné strany objet cervené a zelené plechovky v co nejrychlejším case a za každou shozenou plechovku dostávají 2 trestné sekundy.

Minikárám v Cesku už je více než ctyricet let. Nejdríve se jezdilo na ruzných neodborne stavených vozících, ale zvýšený pocet úrazu detí donutil k zamyšlení redaktory casopisu ABC mladých techniku a prírodovedcu, kterí v roce 1964 vydali plánek na stavbu vozítka ,,Svišt“. Zacalo se mu ríkat ,,hurtovnice“ od slovenského slova ,,hurtovat“ (hlomozit). O ctyri roky pozdeji se 27. ríjna 1968 v Mariánském Údolí u Olomouce sešlo 37 majitelu hurtovnic v závode I. mistrovství Ceskoslovenské socialistické republiky o Pohár casopisu ABC.

V našem kraji zacaly po roce 1990 pomalu minikáry koncit. Mariánské Údolí, Šternberk, Rýmarov, Dolní Benešov, Tršice, Zábreh na Morave – všechny tyto kluby skoncily pro nezájem jezdcu. Dlouhá léta o minikárách nikdo neslyšel. Když jsme zjistili na internetu, že tento sport porád ješte funguje, zacali jsme jezdit s našimi detmi na závody po celé republice i na Slovensku. Pred 3 lety jsme se rozhodli tuto tradici obnovit a po 11 letech usporádali závod na tradicní trati z Posluchova do Mariánského Údolí. Založili jsme Minikár klub Hlubocky v rámci Autoklubu CR. A dnes už máme 6 jezdcu ve veku 4-16 let ve 3 kategoriích.

Troška z historie minikár. Jak už jsme uvedli  minikárové závody s danými pravidly se zacaly jezdit v Mariánském Údolí u Olomouce na podzim roku 1968.Na kopci startovali 3 jezdci najednou a po 500 metrové jízde na ne cekal slalomový úsek. Kdo se na zacátek slalomu dostal první, vetšinou také vyhrál. Jezdilo se vyrazovacím zpusobem v nekolika vekových kategoriích. Už první Mistrovství republiky prenášela prímým prenosem Ceská televize z Ostravy.

Od roku 1974 startují závodníci jednotlive s vetším poctem slalomových úseku. Každý závodník musí mít vlastní licenci a samozrejme také vlastní minikáru. Nová pravidla také urcují rozdelení kategorií nejen podle veku, ale také podle druhu ložisek. Kategorie A s kluznými ložisky a kategorie B s valivými. Presne urcené minimální rozmery minikár, vekové kategorie , váhové limity a hlavne funkcnost brzd se kontrolují pred každým závodem.Nejvetší rozmach minikár nejen u nás, ale v celé republice, byl v období 70. - 80. let. V sedmdesátých letech mohli jezdit deti od 9 do 19 let. Jezdcu bylo v jednotlivých klubech tolik, že se jezdila vyrazovací místní, okresní a krajská kola. Na Mistrovství republiky se probojovali opravdu jen ti nejlepší. V roce 1978 sepsali Martin Pilný a Mirek Kolár knížku ,,Stavíme si minikáru“, která byla další výraznou pomocí minikárovému sportu. Zacátkem devadesátých let ješte probehlo nekolik málo rocníku. Posledním, kdo mel odvahu usporádat závody v Mariánském Údolí, byl pan Krcka. Potom se minikáry v Olomouckém kraji ješte nejakou dobu jezdily v Rýmarove, ale i tam už není clovek, který by se venoval organizaci závodu.Hlavním duvodem byl asi zacátek podnikání a nejistota zamestnání, která utlumila minikárový sport na minimum. Doba, kdy bylo jen na severní Morave 120 jezdcu, je pryc. Nyní je vydáno 124 licencí pro celou Ceskou republiku a 43 licencí na Slovensku.