Platidla a postovni znamka Ghetta Terezin Multi-cache

Policejní veznice v Terezíne

Ekonomická situace, a nejen ta, se zásadne zmenila po vzniku protektorátu. Soubežne vedle sebe se dostaly do obehu protektorátní koruny ale také ríšské marky. To se samozrejme nutne muselo projevit i v tehdejších vezenských zarízeních. Ovšem delo se i neco dalšího, co v historii Ceských zemí do té doby nemelo obdoby.

Nedlouho po obsazení Ceskoslovenska nacisty si fašistictí specialisté vzhledem ke strategické poloze a puvodnímu pevnostnímu vybavení vytypovali Malou pevnost v Terezíne jako vhodný objekt pro zrízení policejní veznice. Došlo k tomu již v cervnu 1940. Z celého protektorátu, ze všech možných služeben gestapa byli do terezínské policejní veznice posíláni ceští a moravští vlastenci, zatcení clenové nejruznejších odbojových skupin nebo organizací. Byli zde vezneni Poláci, Jihoslované, obcané bývalého Sovetského svazu, anglictí válecní zajatci a príslušníci mnoha dalších národu. Soucástí nacistických plánu na nové usporádání Evropy bylo i tzv. konecné rešení židovské otázky. Od listopadu 1941, kdy bylo zrízeno židovské ghetto, byli do Terezína postupne deportováni obcané židovského puvodu z území protektorátu (do Hlavní pevnosti), poté, po vystehování puvodních obyvatel, byli umístováni i do civilních domu. Pozdeji nechvalne proslulá Malá pevnost mela charakter tzv. pruchozí veznice, odkud byli vezni posíláni po urcité dobe pred soud nebo do likvidacních koncentracních táboru. Desetitisíce lidí prošly branami, desetitisíce zde zemrely Koncem války v Terezíne, v ghettu i v policejní veznici, vypukla epidemie, byl zde zjišten i skvrnitý tyfus, ceští lékari zorganizovali Ceskou pomocnou akci na pomoc terezínským veznum. Již 8. kvetna projíždely Terezínem první sovetské tanky. Po zvládnutí epidemie bylo zapocato s repatriací veznu, kterí se rozjíždeli do trí desítek státu sveta.

Pripomínka tragické kapitoly ceských dejin dokládá, že po všech stránkách  politicky, spolecensky, bezpecnostne i ekonomicky - neobvyklá situace nastala zrízením policejní veznice a židovského ghetta Terezín. Podrobnosti vzniku, organizaci a fungování, o kterých jsme se jen letmo zmínili, byly již pred léty kvalifikovane zpracovány renomovanými autory. Strucne a jednoznacne receno - jednalo se o jedno obrovské, dokonale organizované nelidské, nestvurné vezenské zarízení.

V první polovine ctyricátých let XX. století se židovské ghetto a vezení natrvalo zapsaly do financní a numismatické mapy našeho státu vydáním vlastních platidel.

Pohledy do minulosti

V hlavním meste protektorátu Cechy a Morava Praze mel své sídlo Úrad ríšského protektora. Tato instituce po zrízení uzavreného židovského sídlište ve meste Terezín svým rozhodnutím stanovila, že terezínskému ghettu velela nacistická komandatura. Od ní dostávala veškeré príkazy tzv. terezínská židovská samospráva. V podstate se starala pouze o vnitrní chod tábora. Prímý dohled nad vezni vykonávali protektorátní cetníci, kterí dle dochovaných informací preživších pametníku povetšinou s uveznenými sympatizovali a snažili se jim v rámci daných možností zprostredkovat kontakt s vnejším svetem.

Ghetto jako instituce melo být zejména pro významné a všeobecne respektované mezinárodní organizace ukázkou jakési plnohodnotné židovské samosprávy. Dotvorením vize samosprávy a svébytnosti bylo také zavedení místních penez a bezpodmínecné vyloucení obehu jiných papírových penez.

V Terezíne se objevila zvláštní platidla, jakési potvrzenky, jak dosvedcuje i nápis na každém vydaném exemplári: Quitungen, znející na koruny s údajem Theresienstadt am 1. Jänner 1943. Platidla byla v obehu a používala se výlucne v ghettu Terezín. Po osvobození Ceskoslovenské republiky byly všechny v Terezíne používané nominály tamejší terezínské meny oficiálne staženy a úredne zniceny. Bylo to zejména proto, že po osvobození tyto peníze ztratily platnost, a dále se také predpokládalo, že mohou být nositeli tyfové nákazy, která koncem války v Terezíne vypukla a byla likvidována až po nekolik mesících. Cást nepoužité zásoby platidel byla po urcitou dobu deponována a posléze se dostala do nejruznejších muzejních ci soukromých sbírek.

Skutecne první vezenská platidla se u nás tedy objevila až v první polovine dvacátého století, v dobe války. Veškeré informace a podrobnosti o techto platidlech tvorí jednu z dosud málo známých kapitol nepredstavitelného ekonomického vykoristování bezbranných, bezprávných a predevším nedobrovolných obyvatel ghetta Terezín a s tím spojené neslavné cásti ceské i svetové financní historie. A samozrejme nejenom historie financní.

Témer všechny podrobnosti o techto platidlech byly po dlouhou dobu jednou velkou neznámou. Zámer a prípravy tisku nebo vlastní duvody vydání terezínských platidel, jejich používání a nucený obeh na prísne vymezené, uzavrené a od ostatního sveta neprodyšne izolované cásti území tehdejšího protektorátu Cechy a Morava, na území židovského ghetta Terezín, to byly skutecnosti, které byly po celou dobu druhé svetové války i dosti dlouho po ní zahaleny rouškou tajemství

Peripetie vzniku

Umeleckým, grafickým i ryteckým tvurcem tzv. terezínských poukázek, byl výtvarník, známý rytec papírových platidel a poštovních zámek mistr Jindra Schmidt¹⁾. Terezínské poukázky byly presto poválecné ceskoslovenské laické i odborné numismatické obci nepríliš známé. Lze bez jakékoli zbytecné nadsázky konstatovat, že skutecne mlcky, ale tím výmluvneji dokládají složitost a problémy tehdejší doby.

Nutno dále podotknout, že základním charakteristickým znakem penežnictví terezínského ghetta byla centralizace jako objektivní vývojová tendence, která se projevovala v podmínkách vezenského zarízení a byla de facto ovlivnována prubehem válecných událostí na nejruznejších frontách, a potom predevším podrízeností a bezpodmínecne uplatnovaným zájmum nacistického Nemecka. Bezohledné uplatnování tohoto objektivne podmíneného procesu probíhalo s maximální intenzitou a dukladností práve v Terezíne.

Zavedením zvláštních terezínských papírových platidel nacistická správa ghetta pred zraky mezinárodní verejnosti vystavovala nebo alespon prostrednictvím dumyslné propagandy chtela inzerovat samostatnost tohoto zarízení. Dalším duvodem bylo zavedení pomerne rozsáhlé a relativne dokonalé financní správy a kontroly obehu penez v tomto neobvyklém a nelidsky dokonalém vyhlazovacím vezenském tábore. Z toho duvodu byla vytvorena i terezínská bankovní instituce, podrízená terezínské židovské samospráve, která samozrejme byla naprosto bezvýhradne pod organizacním a faktickým vlivem nacistické správy tábora. Samospráva mohla provádet jakoukoli cinnost, vcetne cinnosti emisní (tedy vydávání platidel) pouze tak, a v takovém rozsahu, jak jí bylo nacistickým vedením uloženo. Spolupusobení pri zneužívání nejruznejších financních nástroju v neprospech internovaných a veznených osob bylo tedy plne v režii nacistu. Velmi výmluvným dokladem tohoto tvrzení je i tzv. pretisk nominálu dvacetikoruny, a to použitým jednoduchým rucním gumovým razítkem fialové barvy, s textem samozrejme v nemcine. Nápis na razítku zní: kontroll / die bank der jüdischen / Selbstvervaltung / theresienstadt. V prekladu tento ctyrrádkový nápis znamená: Kontrola / banka židovské/ samosprávy / Terezín. Posledním a nezanedbatelným duvodem zavedení této meny byly také duvody bezpecnostní, což v praxi znamenalo napr. nemožnost podplácení strážných a predevším nepoužitelnost terezínských platidel v civilním prostredí, tedy mimo hranice tábora v prípade úteku vezne.

Po proverení dostupných dobových podkladu lze mít s jistotou zato, že otisky gumových razítek, použité na vezenských platidlech terezínského ghetta, jsou autentickými dokumenty. Jeden z mnoha transportu židovských veznu, odeslaných z Terezína do polského mesta Bilgorai, byl s príslovecnou nemeckou pedantérií zdokumentován; majetek, který si vzali na cestu s sebou, predevším potom cennosti transportovaných osob, mezi než byly zaznamenány také terezínské, razítkem oznacené bankovky, byly veznum odebrány a deponovány;veznové byli následne fyzicky likvidováni. Poté, jak bylo tehdy obvyklé, byla platidla cestou príslušných orgánu SS vrácena zpet do Terezína.

Pro bližší seznámení je uvádeno alespon nekolik základních technických údaju: Terezínská vezenská platidla vytiskla na výslovný príkaz poverence Ríšské banky u Národní banky pro Cechy a Moravu tiskárna bankovek v Praze. Uvedené a stanovené datum vydání je brezen 1943. Platidla jsou vytištena na bílém bankovkovém kvalitním papíru, avšak bez ochranných prvku, a predevším i bez vodotisku.

Na lícní strane vedle data vydání je podpis: Der Älteste der juden in Theresienstadt Jakob edelstein. Hodnoty 1, 2, 5 a 10 korun mají pouze sérii vytištenou hlavním tiskem, kterým byl ofset. Zbývající vyšší hodnoty mají sériové písmeno a císlo v cervené barve umístené vpravo dole.

Na rubové strane všech hodnot terezínských platidel je v oválu použito umelecky zdarilé zobrazení biblického Mojžíše, který drží v rukou tabule desatera. Na nepotišteném okraji lícní i rubové strany je vytištena šesticípá židovská hvezda.

Prehled technických údaju o platidlech terezínského ghetta

V žádném oficiálním protektorátním dokumentu ci plánu výroby platidel nelze nalézt údaj o plánu, ani predpokládaném tisku papírových penez pro terezínské ghetto. Duvod byl velmi prostý  celkový politický zámer a koncepce byly výlucne v režii okupantu. Pouze casová tísen je proto primela k tomu, že na prímý rozkaz nemeckého poverence Ríšské banky byla tiskem poverena pražská protektorátní tiskárna. Stalo se tak v cervnu roku 1942, tedy v dobe, kdy válecné akce druhé svetové války opravdu zurily s nebývalou silou. Do tehdejší protektorátní tiskárny bankovek v Ružové ulici v Praze byl dodán príkaz: Tiskárna, v co nejvetší tajnosti a co nerychleji, pripraví grafický návrh a urychlene vytiskne papírové peníze, poukázky pro terezínské ghetto. Rozhodnutí tehdejších mocipánu dále ukládalo, že série platidel bude obsahovat 7 nominálu. Vzhledem zejména k casové tísni byla nejen výtvarná a soucasne i rytecká práce na této neobvyklé zakázce prikázána Jindrovi Schmidtovi. Nedobrovolným autorem platidel terezínského židovského ghetta, se tak stal umelec a odborník opravdu zvucného jména.

Puvodní rytecká rozkresba, jak dokládá reprodukce prvotního návrhu doprovázející text, byla zdarilá a umelecky vyvážená. Návrh mel skutecne tradicní kvalitu, jaká byla obvyklá u umeleckých del, vycházejících z rytecké dílny Jindry Schmidta. Presto, ci práve proto(!), byl první návrh príslušným dohlížejícím poverencem Reichsbank (Ríšská banka) rezolutne a velmi rozhorcene zavrhnut. Duvodem striktního odmítnutí byl údajne príliš ušlechtilý výraz Mojžíšova obliceje. Dotycný poverenec vyžadoval bezpodmínecne prepracovat, tedy zhoršit návrh. Výslovne byla mj. požadována podobizna Mojžíše s ošklivým oblicejem, s výraznými pejzy a skobovitejším nosem Další problém spocíval v tom, že Nemci bezpodmínecne trvali na presném a doslovném prekladu zobrazeného hebrejského písma. Obávali se totiž možnosti jinotaje. Preklad ve finále nakonec provedla pražská Universitní knihovna  ukázalo se, že jde skutecne pouze o desatero, nic víc.

Ani s upravenou, konecnou podobou Mojžíšova portrétu nebyli Nemci spokojeni. Vytýkali Schmidtovi, že i pres provedené úpravy vyzaruje Mojžíšuv oblicej stále velkou oduševnelost. Jak lze videt pri srovnání s další reprodukcí (detail podobizny z platidla v hodnote 100 korun) autor návrhu vyhovel fašistickým znalcum umení tak, jak nejméne to jen bylo možné, tedy pouze zcásti.

A nakonec to byla predevším již zminovaná casová tísen, která Nemce, dohlížející na výtvarnou stránku a tisk terezínských platidel, donutila ke schválení druhé, i když pouze nedokonale zhoršené varianty návrhu. S realizací tisku se spechalo predevším z toho duvodu, že Nemci chteli ješte pred inspekcní návštevou komise Mezinárodního Cerveného kríže a v prubehu této návštevy celému svetu podat lživý dukaz, že Židé deportovaní a žijící v Terezíne dokonce mají znacnou suverenitu, samosprávu, vydelávají si a jako výraz toho všeho mají a používají i vlastní menu.

 známka ghetta Terezín

V souvislosti s touto nepríliš známou informací o velké financní terezínské kamufláži a dalších zajímavostech okolo platidel terezínského židovského ghetta za druhé svetové války existuje ješte další, neméne zajímavá informace filatelistická. Z té doby totiž pochází také nevelká, tzv. propouštecí, terezínská známka na balíky v zelené barve, kterou tiskla také výše zmínená tiskárna. Balíky posílané do ghetta musela být oznacena touto známkou. Autorem návrhu známky na balíky je známý grafik Bedrich Fojtášek. Sberatelsky je tato nevelká známka velmi vyhledávaná a je to opravdová vzácnost. Mistr Jindra Schmidt ve svých pametech uvádí, že krátce pred koncem války se dostavil do protektorátní Tiskárny bankovek v Ružové ulici nacista, jehož jméno dnes již ani není známo, a požadoval okamžité vydání tiskových ploten této nálepky. Jindra Schmidt nekolika profesionálními vrypy tiskové plotny pozmenil a teprve poté byly Nemci vydány. Jejich další osud nebyl ani po ukoncení války nikomu znám, neobjevily se.

 
Poznámky:

1. Jindra Schmidt- výtvarník a rytec ceskoslovenských bankovek i poštovních známek. Narodil se 24. 6. 1897 v Racicích u Jaromere. Jeho otec vlastnil v Praze výrobu zlatnického zboží, byl výborným rytcem a vetšinu výrobku rytecky zdobil. První rytecké zkušenosti získal J. Schmidt u drevorytce Karla Kabelky. Grafiku studoval u prof. Arnošta Hofbauera na Umelecko-prumyslové škole v Praze, v kreslení byli jeho uciteli portrétista Rudolf Vácha a krajinár Karel Klár. V roce 1929 byl prijat do tehdejší Tiskárny bankovek Národní banky ceskoslovenské v Praze. Zde pusobil a stal se umeleckým rytcem po celý svuj život. Jeho spolupracovníky byli významní umelci a je známo, že od roku 1938 byl oblíbeným rytcem Maxe Švabinského. Zpracovával rytecké zakázky (zejm. portrétní medailony) pro polské, rumunské i anglické bankovky. Po dobu mistrova života byla jeho tvorba profesionály uznávána, mnohokrát verejne ocenena a bankovky, na kterých se rytecky ci jinak výtvarne podílel, byly laickou uživatelskou verejností pro svoji kvalitu i pusobivost velmi dobre prijímány.

 zdroj : VSCR

 at the beginning find the label geocache coordinates