Dmitrij Ivanovic Mendelejev

(27. ledna (8.února) 1834, Tobolsk – 20. ledna (2.února) 1907, Petrohrad, byl ruský chemik a tvurce periodické tabulky prvku.

Mendelejev je objevitelem periodického zákona prvku z roku 1869. Mendelejev publikoval svou první tabulku prvku v casopise Ruské chemické spolecnosti v roce 1869, o rok pozdeji pak predložil tabulku presnejší, doplnenou o další prvky. Práce z roku 1870 mela název Prirozená soustava prvku a její použití k udání vlastností prvku dosud neobjevených.

K nejslavnejším objevum predpovezených prvku patril objev eka-aluminia (Ga), eka-boru (Sc) a zejména eka-silicia (Ge), jehož vlastnostem Mendelejev venoval nejvíce pozornosti. Gallium objevil v roce 1875 Lécoq de Boisbaudran spektrální analýzou ve sfaleritu, skandium roku 1879 Lars Frederik Nilson pri studiu sloucenin prvku vzácných zemin a germanium roku 1886 Clemens Winkler pri analýze nerostu argyroditu. Objev germania se stal triumfem objevu periodického zákona.

Geniálnost Mendelejevova usporádání prvku, které je projevem pochopení prirozeného vztahu mezi prvky, potvrdilo studium rentgenových spekter a kvantová mechanika. Jen v puvodní formulaci periodického zákona došlo ke zmene: výraz „atomová váha“ byl nahrazen výrazem atomové (nyní protonové) císlo. Podnetem k tomu byly výzkumy radioaktivity a rentgenových spekter, pri nichž zjistil britský fyzik Henry Gwyn Jeffreys Moseley vztah mezi vlnoctem spektrální cáry K-série rentgenového spektra a poradovým císlem prvku v periodické soustave.

Mendelejev publikoval na 400 prací (vcetne prací z fyziky a metrologie), napr. práce o puvodu ropy a o jejím prumyslovém zpracování, o roztocích, provedl také napríklad predbežné výpocty ledoborec Jermak. Napsal vynikající ucebnici Základy chemie. Roku 1868 pomohl založit Ruskou chemickou spolecnost a roku 1906, pár mesícu pred svou smrtí, bohužel nezískal Nobelovu cenu za chemii o pouhý jeden jediný hlas. Mendelejevovým jménem je nazván kráter na Mesíci, minerál mendelevit a 101. prvek mendelevium.

Historie tabulky

1789 - Antoine Laurent Lavoisier (1743-1794)- v "Pojednání o základech chemie" rozdelil prvky podle fyzikálních a chemických vlastností na kovy a nekovy (v té dobe známo cca 40 prvku). Již predtím v roce 1774 zformuloval zákon o zachování hmoty a definitivne tak vyvrátil teorii flogistonu a v roce 1787 vydal spis o chemickém názvosloví.

1818 - Jöns Jacob Berzelius (1779 - 1848) Významne zdokonalil chemické názvosloví a symboliku. Daltonovy znakové symboly prvku nahradil písmenovými symboly, které používáme dodnes. Zabýval se katalýzou, isomerií, izomorfií (zavedl pojem alotropie a oznacení mer). Pro svou slucovací teorii využil první elektrochemické poznatky. Predpokládal, že vlastností atomu prvku jsou elektrické náboje. Podle tohorozdelil prvky na elektropozitivní a elektonegativní, pouze vodík byl prechodným prvkem

1829 - Johann Wolfgang Döbereiner (1870-1849), profesor jenské univerzity. Zabýval se mimo jiné studiem vodního plynu, katalýzou, objevil furfural a formuloval zákon triád (Li - Na - K, Ca - Sr - Ba, S - Se - Te, Cl - Br - I) s tím, že fyzikální a chemické vlastnosti mají prumer ve stredním prvku

1852 - Karel Slavomil Amerling (1807-1884) v uvedeném roce publikoval Pictus Orbis (Svet v obrazech), kde bylo uvedeno tzv. mlunní poradí prvku, kde byli serazeny prvky (s ceskými originálními názvy), v poradí dle (dnes bychom rekli) elektronegativy.

1862 - Alexandre-Emile Béguyer de Chancourtois (1820 – 886) predložil systém všech 62 tehdy známých chemických prvku serazených pole stoupající atomové hmotnosti a dal mu trojrozmernou podobu "tellurického šroubu". Správne však zaradil jen 23 prvku. Zavedl pojem perioda

1864 - John Alexander Reina Newlands (1838 –1898) byl anglický analytický chemik, který zavedl ve svém systému místo "atomových vah" poradová císla prvku a sestavil z nich první periodickou tabulku, když seradil všech 62 známých prvku po osmi (6 míst však bylo zdvojeno) do sedmi period. Tvrdil, že jsou-li prvky takto usporádány, jako by se u nich opakovaly urcité vlastnosti, svým zpusobem se harmonizují - na každém osmém míste na stupnici. Newlands tento jev nazval zákonem oktáv a prirovnal usporádání prvku k oktávám na klávesnici klavíru.

1864 - William Odling (1829-1921). Velmi dokonalé usporádání, mezi 57 prvky serazenými do tabulky podle rostoucí "atomové váhy" dokonce uplatnil výjimku v poradí u telluru a jodu a vynechal volná místa pro dosud neobjevené prvky.

1869 - Julius Lothar Meyer (1830–1895). První tabulku zverejnil již v roce 1864, druhá zdokonalená periodická tabulka z roku 1969 vyšla tiskem až v roce 1972. Do tabulky zaradil jen 56 prvku.

S objevem nových prvku souviselo i urcování jejich relativních atomových hmotností a zkoumání jejich typických reakcí. Chemici zjištovali, že nekteré prvky mají podobné vlastnosti. Roku 1829 Johann Döbereiner (1780-1849) prednesl svoji teorii o triádách prvku (skupiny o trech prvcích). Tak napríklad jednu triádu tvorily kovy lithium, sodík a draslík, které reagují podobným zpusobem. Ruský chemik Dmitrij Ivanovic Mendelejev (1834-1907) zjistil, že u prvku serazených podle vzrustající atomové hmotnosti se pravidelne (periodicky) opakují podobné vlastnosti. V nekolika prípadech však musel udelat výjimku a predradit težší prvek lehcímu. Roku 1869 publikoval Mendelejev poprvé periodický zákon, který tuto závislost vyjadruje, a periodickou tabulku prvku, která je grafickým vyjádrením periodického zákona. V tabulce vynechal místa pro prvky, o kterých predpovedel, že budou objeveny pozdeji.

Dnes je známo, že prvky nejsou usporádány podle relativní atomové hmotnosti, ale podle stoupajícího protonového císla. To byl také duvod, proc musel Mendelejev predradit težší prvek lehcímu. Mendelejevuv periodický zákon však byl zpocátku prijat se znacným skepticismem a nebyl dlouhou dobu uznáván. Až s objevením prvku gallia (1875), skandia (1879) a germania (1886), které Mendelejev predpovedel již v roce 1871, byl periodický zákon všeobecne prijat.

Dnes má tabulka 115 prvku (prvek se 118 protony byl sice již objeven, ale naopak prvky 113, 115 a 117 nebyly ješte izolovány), pricemž o názvech posledních, nove objevených prvku se vedla dlouhá diskuse. V roce 1997 konecne šest nových chemických prvku, objevených v letech 1964-1984 dostalo své jméno. Jde o další transurany, prvky s vyšším protonovým císlem než je císlo uranu (92), s poradovými císly 104 až 109. Jména jim udelila Mezinárodní unie pro cistou a aplikovanou chemii (IUPAC).

Nové transurany dostaly názvy ruthefordium (Rf, 104), dubnium (Db, 105), seaborgium (Sg, 106), bohrium (Bh, 107), hassium (Hs, 108) a meitnerium (Mt, 109). Objeveny byly v USA, v bývalém Sovetském svazu a v Nemecku.

Americký návrh pojmenovat prvek císlo 104 po objeviteli atomového jádra Britovi siru Ernestu Rutherfordovi (1871-1937) zvítezil nad ruským protinávrhem dát mu jméno po sovetském jaderném fyzikovi Igoru Kurcatovovi (1903-1960). Na oplátku byl prvek císlo 105 pojmenován po ruském stredisku jaderného výzkumu v Dubne. Další prvek, císlo 106, nese jméno amerického nositele Nobelovy ceny Glenna T. Seaborga. Seaborgium je jediným prvkem, který byl verejne pojmenován po žijící osobe.

Ostatní prvky byly objeveny v letech 1981 až 1984 vedci Spolecnosti pro výzkum težkých iontu (GSI) v nemeckém Darmstadtu. Prvek 107 byl pojmenován po dánském nositeli Nobelovy ceny z roku 1922 Nielsu Bohrovi (1885-1962), prvek 108 nese jméno spolkové zeme Hesensko, kde Darmstadt leží. Neprošel návrh pojmenovat ho po Ottovi Hahnovi (1879-1968), nositeli Nobelovy ceny za rok 1944. Ale ocenen byl neprímo i on: prvek císlo 109 dostal jméno rakousko-švédské fyzicky Lise Meitnerové (1878-1968), která spolu s Hahnem objevila prvek proaktinium s protonovým císlem 91 - nejstálejší izotop - a v roce 1933 štepení jader.

Prvky s protonovým císlem 110 a vyšším nejsou v soucasné dobe ješte pojmenovány a mají prozatímní název a znacku, které jsou odvozeny podle poctu jejich protonu. Z techto prvku je pomerne zajímavý prvek s protonovým císlem 114 a prozatímním názvem ununquadium. Tento nedávno objevený prvek (1998) má totiž jednu zvláštní vlastnost. Narozdíl od podobných prvku s vysokým protonovým císlem, které se rozpadají behem tisícin i milióntin vteriny, má tento prvek polocas rozpadu kolem triceti vterin. Nejenže to umožní dukladnejší prozkoumání jeho vlastností, ale vedci se domnívají, že narazili na tolik ocekávaný "ostrov stability". Takovéto prvky by pak v budoucnu mohly najít využití v lékarství ci chemii.

KEŠ NAJDETE NA SOURADNICÍCH

50° 0 (YPERIT + FOSGEN) (DURAL - NAFTALEN)

014° 2 (ZIRKON + REPNÝ CUKR) (SMARAGD + CPAVEK)

Kontrolní soucet císel celých souradnic je 54.