Josef Hubacek Traditional Geocache

Byl leteckou legendou, kterou uznával celý svet – pro mladší z nás dnes zcela neznámou...

Ž i v o t o p i s
J o s e f   H u b á c e k  se vyucil strojním zámecníkem v prádelne ve Kdyni, kde pracoval jeden rok po vyucení jako tovaryš, ale létání u nej nakonec stejne zvítezilo. 1. ríjna 1928 byl jako osmnáctiletý prijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotu v Prostejove a vycvicen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal v kvetnu 1929.
Po absolvování školy byl 1. ríjna 1930 pridelen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Zde noví piloti nacvicovali akrobacii ve skupine, nálety na pozemní cíle, orientacní lety, prelety, navigaci a další prvky výuky u bojové jednotky. K tomu patrily ješte obvyklé služby jako stráže, výcvik novácku a další vojenské povinnosti. Velitelem chebského letište byl mjr. Hamšík, šéfpilotem a šéfinstruktorem rtm. František Novák. Tehdy si Josef urcite nemyslel, že se pozdeji s Novákem stanou dobrými práteli.
V roce 1931 prošel i výcvikem ve strelbe v Malackách na Slovensku. Mimo bombardování cílu cvicil Josef a jeho kamarádi i strelbu na rukáv a letecké souboje. V této dobe opet prokázal své kvality a byl hodnocen velice kladne.
Dne 1. ríjna 1933 byl premísten ke cvicné letce Leteckého pluku 1 v Praze, kde vykonával službu pilota a ucitele létání. Poté byl zarazen do kurzu létání podle prístroju a létání v noci a soucasne pridelen ke 43. stíhací letce u Leteckého pluku 1 v Praze. Od dubna do zárí 1935 vykonával službu u Výzkumného technického leteckého ústavu v Letnanech.

V roce 1932 porádal aeroklub v Praze letecký den a Novák se ho chtel také zúcastnit. Krome své sólové akrobacie pripravoval i skupinu pro akrobacii skupinovou, ale v té dobe melo chebské letište pouze tri instruktory a pro predstavení bylo potreba peti lidí. Dva piloti byli tedy vybráni prímo ze stíhací perute, ti nejlepší skupinári – Josef Hubácek a Ota Hess.
První akrobatické vystoupení, kterého se Josef Hubácek zúcastnil, melo velký úspech. Za vynikající výkon v Praze byla skupina ocenena pochvalou. Letecký den v Praze byla však jen první vlaštovka, skupina skutecne vynikla až po armádním leteckém dnu v roce 1933, ten jí otevrel dvere do akrobatického sveta.

Josef Hubácek byl v roce 1933 preložen ke cvicné letce do Prahy, Novák a Široký s celou leteckou školou do Prostejova. Po Novákových úspeších v roce 1935 byl v témže roce spolecne se Širokým prevelen do Prahy, aby mohli naše letectví ješte lépe reprezentovat (cvicit akrobaty). A tak se dostává slavná trojka v tomto roce opet dohromady. Krome mnoha závodu v republice se zúcastnili závodu v r.1935 v Rumunsku, v roce 1936 Olympiády v Berlíne a predvádení letecké akrobacie v Sovetském svazu, v r. 1937 mezinárodních leteckých závodu v Curychu.
Do Sovetského svazu leteli piloti na pozvání jejich velitele letectva, generála Alksnitze, v roce 1936. Predvádeli vysokou akrobacii a školili v ní sovetské letce. Akrobacii predvádeli postupne na nekolika nejvýznamnejších letištích a ceskému letectví udelali skutecne vynikající reklamu. Dokonce ješte v roce 1956 se objevil v novinách clánek jistého vynikajícího sovetského válecného pilota, že ho k letectví vlastne privedli ceští akrobati, které mel možnost videt v roce 1936.

Na závody do Curychu v roce 1937 priletela ceskoslovenská skupina - Novák, Široký, Hubácek a další letci. Ceské letectví tehdy nebylo príliš známé, vítezství se jasne ocekávalo od nekteré z leteckých velmocí, Nemecka, Anglie, Francie a predevším Itálie. Avšak úspechu Ceši dosáhli už v sólové akrobacii, Novák se umístil druhý, Široký tretí a Hubácek ctvrtý. Nejduležitejší disciplína, skupinová akrobacie, prišla až na úplný konec závodu. Ceské trio predvedlo vynikající výkon, se kterým se ostatní piloti nemohli srovnávat, a právem obsadilo první místo. Vítezství Cechoslováku vzbudilo znacné prekvapení a na ceské letce se zacalo pohlížet jako na nebezpecnou konkurenci. Jenže casy se zhoršovaly, jak je zrejmé z následujících historických událostí, a proto byl tento první velký mezinárodní úspech vlastne také poslední. V té dobe však meli tito akrobati na konte více mezinárodních úspechu, napríklad již zminované závody v Rumunsku, kde obsadili první místo, avšak až do závodu v Curychu se utkávali jen s místní konkurencí (Poláci, Madari…).
Poslední závody, kterých se Josef Hubácek zúcastnil, se konaly v r. 1937 v Praze. Zde konecne získal 1. místo za sólovou akrobacii a zároven znamenalo vrchol sportovní kariéry.

O d   r o k u   1 9 3 8
V kvetnu prišla první mobilizace, Josef ale povolán nebyl. Armáda si své nejlepší šetrila pro chvíle nejvetší nouze. Všichni letci se zacali pripravovat na boj, avšak zanedlouho prišel Mnichovský diktát a nadeje i odhodlání národa se zhroutily. Josef Hubácek zažil velkou potupu, když po prijetí Mnichovského diktátu musel létat s osmi leteckými atašé, kterí dohlíželi na plnení a oboustranné dodržování „smlouvy“ podél hranic a prihlížet okleštování vlasti.
Josef Hubácek byl demobilizován a opet se vrátil k aeroliniím. Zde létal až do nemecké okupace 15. brezna 1939. V kvetnu byl již napevno domluvený s Novákem a Širokým, s nimiž opet navázal kontakt hned po okupaci, že odejdou do zahranicí. Novák mel prímé spojení se svazem letcu, který tyto odchody organizoval.

Do Polska se podarilo Josefu Hubáckovi prejít až na tretí pokus – 17. cervence 1939. Z 15 lidí to zvládli jen dva – Josef Hubácek a Raymund Puda. Ráno se vydali vlakem do Krakova, kde bylo velké shromaždište ceskoslovenských vojáku. V Krakove se ihned obrátili na cs. konzulát, který se jim postaral o ubytování. Na míste se také setkali s Novákem a Langrem. Postupne pricházeli další vojáci a v Krakove už nebylo místo. Rozhodli se proto ubytovat je v Malých Bronovicích, tábore nedaleko Krakova. Dustojníci byli ubytováni prímo v Krakove. V Bronovicích zustali približne 3 týdny. Tam se Josef Hubácek setkal s Flekalem, dalším pilotem, se kterým létal v predvádecí skupine s Novákem. Po dlouhém cekání nastal konecne odjezd do Gdyne a odtud lodí do Francie. V dalších dnech pripluli do Francie další Hubáckovi kamarádi – Rajchrt, Zima, Rehka. O vojáky se staralo cs. velvyslanectví.

F r a n c i e
Zacal nábor do Cizinecké legie. Vedeli, že prihláška je jen docasná, avšak nikomu se nechtelo odjet do Afriky. Josef Hubácek se nekolikrát s kamarády podpisu vyhnul, ale jak se zvyšoval pocet tech, kterí podepsali, byl nucen podepsat také. Mezi vojáky, velvyslanectvím a Francouzi se zvyšovalo napetí. Piloti byli dokonce vydíráni, že pokud nevstoupí do legie, budou transportováni na nemecké hranice. Všichni „odvedenci“ museli projít množstvím prohlídek a testu, než odjedou do Afriky. Odjezd byl již na spadnutí, když prišel zákaz transportu, protože propukla válka. Stíhaci byli poté odesláni do Chartres, kde zacalo jejich precvicování a stali se soucástí francouzského letectva. Do Chartres dorazil i František Novák, který se ujal velení cs. letcu, poddustojníkum velel rotmistr Josef Hubácek. Piloti se ucili létat na francouzských strojích Morane Saulnier a amerických Curtiss.
Dne 1. prosince 1939 byl Josef Hubácek pridelen k francouzské bojové letce 3/3. stíhacího pluku, 6 letce na letište Ochey u Toul jako stíhací pilot. Odtud vykonávali letci bojové lety na území Sárska a pro znacné ztráty byl pluk premísten do Beavais. V prvních dnech nemecké invaze do Belgie a Holandska byli znovu presunuti na belgické hranice a podnikali bojové lety (doprovod bombardéru) na území Belgie.

Pri jednom letu se Josef Hubácek dostal do souboje, behem kterého sestrelil nemecký bombardér Dornier Do 17. Potom se obrátil a vydal se hledat svoji skupinu. V dálce videl letadla, která považoval za francouzská. Cekalo ho velice nemilé prekvapení, když se najednou ocitl uprostred skupiny deseti nemeckých letounu. Snažil se jít na pristání, ale zapletl se do ostnatých drátu, letadlo se zacalo prevracet a lámat a najednou bylo ticho. Nevidel, necítil bolest. Myslel si, že už je konec, když zacal opet rozeznávat prístroje pred sebou. Rozepnul pásy a vypadl po hlave z letadla. Když se zvedl, zjistil, že mu z paže tece krev, ale bolest necítil. Rozhlížel se, kde je, ale najednou kolem nej opet zacaly svištet kulky. Z križovatky napravo po nem stríleli Nemci, vlevo stáli Francouzi. Zanedlouho se objevila francouzská hlídka, která ho ošetrila a vzala si jeho legitimaci, bohužel i se všemi penezi. Voják se nevracel, když najednou zaznel povel k ústupu. Všichni zacali utíkat, Josef, svlecený do pul tela, také. Na jakémsi shromaždišti se Josef dostal do sanitky, která jela dál na západ. Dorazili do malého mestecka na severu Francie, kde Josefa vyšetrili a znovu ošetrili. Mel prostrelenou ruku, z rány mu koukala kulka, ale doktor rekl, že tam žádná není, a tak musel cekat ješte další dva dny, než mu v Bretani, kam odjel druhý den, kulku vyoperovali. Tam si opet po dlouhé dobe užil trochu klidu. Cas si krátil debatami, co bude dál, jací jsou Anglicané apod. S francouzštinou nemel problém, už v Chantré delal ostatním Cechoslovákum tlumocníka, jelikož francouzsky a nemecky umel ze svých drívejších dopravních letu. Lécil se v nemocnici v Dináre a po obsazení Francie Nemci odjel posledním vlakem do Bordeaux. Ceskoslovenskou jednotku zde již nezastihl, odjel do Bajonne a po té z prístavu St. Jean de Luce spolecne s polskými vojáky a uprchlíky 27. cervence 1940 do Velké Británie.

V e l k á   B r i t á n i e
Josef Hubácek se stále snažil navázat kontakt s manželkou. Využíval své kontakty ve Švýcarsku a v Curychu k posílání dopisu, ale odpoved nepricházela. Všechny dopisy však zadržovala francouzská tajná služba. V dubnu 1940 prišla zpráva o uznání naší armády. Zároven však prišla smutná zpráva o Novákove úmrtí, a tak spolecne s práteli vyrazil do Paríže rozloucit se s velkým prítelem. Ani na pohrbu však nemeli klid, záhy prišla zpráva o nemeckém vpádu do Belgie a letci museli znovu do boje. Následovalo nekolik pozorovacích letu a poté byli všichni presunuti na letište poblíž belgické hranice, kde se snažili brzdit nemecký postup. Zanedlouho ho zastihla zpráva o kapitulaci Francie a on vedel, že je cas opet zmizet.
Od jednoho z prátel, kterého v Bretani potkal, si vypujcil 1000 franku, koupil si kufrík a nekteré nejnutnejší veci a vydal se na nejbližší transport. Vlak míril do Bordeaux, avšak zastavil v La Rochele a dál nepokracoval. Všichni z transportu, vcetne Josefa, byli ubytováni v kláštere. Josef nedokázal necinne sedet a cekat, a tak si v noci sbalil veci a šel stopovat. Nikdo mu nezastavoval, tak se procházel po La Rochel, když potkal svého bývalého velitele z Chantré. Ten mu zarídil místo v autobuse, který vezl dustojníky do Bordeaux, a druhý den již byl na míste. V Bordeaux byla umístena výcviková základna pro ceskoslovenské piloty, ale když tam Josef Hubácek dorazil, zjistil, že letci byli již pred dvema dny presunuti do Anglie. Josef Hubácek se vydal do Bordeaux hledat nejaký jiný zpusob transportu. Chtel se dostat na vlak ke španelským hranicím a tam nejak prejít. Jenže vlaky žádné nejezdily. Potuloval se po Bordeaux, všude bylo plno aut. V jednou sedel muž, žena a díte. Požádal je, aby ho odvezli na jih Francie, dal jim svých tisíc franku a oni mu vyhoveli. Meli sice namíreno jinam, avšak kvuli Josefovi udelali velkou zajíždku a odvezli jej až do Bajou. V Bajou znovu zapracovala štestena, když potkal starého známého telegrafistu z velvyslanectví, muže jménem Barva. Ten zde pracoval s dustojníky z našeho velvyslanectví a podílel se na prevážení vojáku do Anglie. Pres nekteré potíže se Josefovi konecne podarilo dostat se na lod plující do Anglie a po ctyrech dnech v Bajou se na palube mohl konecne vyspat. Spal 24 hodin a další den ho již privítala Velká Británie. Byl odeslán k cs. letecké skupine v Anglii v tábore u Gloucesteru.
V polovine cervence 1940 se v Duxfordu u Cambridge zacala formovat 310. ceskoslovenská stíhací perut. Velitelem 310. stíhací perute se stal mjr. Alexandr Hess, starší bratr Oty Hesse, velkého Josefova kamaráda, který zemrel pri havárii v roce 1934. Major Hess byl Josefovým velitelem v letech 1933 - 1934, dobre ho tedy znal, a proto si ho, spolecne s dalšími zkušenými stíhaci, vybral jako základ nové jednotky. Operacní základnou se stalo letište Duxford u Cambridge, kam také letci po nekolika dnech odjeli. Dostali britské uniformy, hodnost seržant a zacali se precvicovat na nové letouny. Všichni byli zkušení, a proto jim to necinilo problémy. Výcvik vedl mladý dustojník Boulton, který hned po prvním letu Josefovi Hubáckovi rekl, aby výcvik vedl sám. Za nekolik dní dostali bojová letadla Hawker Hurricane a zacali na nich cvicit. Nejvetším problémem byla anglictina, kterou nikdo z nich neumel a proto se ji ucili, kde to jen šlo. Velitel letky Josefa Hubácka byl F/Lt. Jefferies, nadšený príznivec letecké akrobacie. Když se dozvedel, že Josef delal akrobacii, casto za ním potom chodil a létali spolu. Po case pribrali i Raymunda Pudu a nakonec pri všech oficiálních událostech predvádeli skupinovou akrobacii.

Výcvik cs. pilotu byl zakoncen strelbami na pozemní cíle – do more. 12. srpna 1940 se 310. stíhací perut stala bojovou. Práve vcas, nemecké bombardéry již zacaly útocit na britská mesta. Blížila se Bitva o Británii. 310. stíhací perut zacala dostávat nové úkoly, mezi než patrily nocní starty proti bombardérum nebo ochrana lodních konvoju.
V prvních dnech sestrelila 310. stíhací perut 3 nemecká letadla, do konce zárí jí na konto pribylo dalších tricet. Dne 15. zárí 1940 se 310. stíhací perut podílela na nejtežší a nejkrvavejší letecké operaci bitvy, pri níž neprítel nasadil 170 bombardéru typu Dornier 17 a znacný pocet stíhacek. Za tohoto vypjatého souboje, kdy se letcum podarilo zadržet silnou neprátelskou formaci pred Londýnem, sestrelil rtm. Hubácek Messerschmitt Bf 110, ale jeho Hurricane byl zasažen a Hubácek zranen. (Byl to 33. sestrel Adolfa Gallanda, nemeckého leteckého esa) Ranený stroj opustil a zachránil se padákem. Pri zásahu utrpel prustrel hrudníku a pohmoždení nohy. V nemocnici mu vytahali strepiny z nohy a za nekolik dní byl zpet u své perute. Po krátkém lécení byl preložen ke kurýrní letce c. 24 na letišti Hendon a v listopadu 1941 se opet vrátil ke své 310. sqadrone RAF, u které sloužil až do 15. brezna 1941. V prosinci 1940 byl Josef Hubácek za zásluhy ve Francii a Velké Británii povýšen na porucíka ceskoslovenské a zároven britské armády.

Od 15. dubna do konce kvetna 1941 byl zarazen jako instruktor ceskoslovenské letecké základne ve Wilmslow, kde vyucoval bojovou taktiku ceskoslovenské piloty. Poté absolvoval preškolovací kurz na dvoumotorová letadla na letišti v Cinrencestru a po jeho absolvování byl pridelen jako zalétávací pilot k 10. vojenské továrne na opravy letadel.
Nejprve zalétával nová letadla, pak na podzim prijal možnost prelétávat letadla z Kanady do Anglie v tzv. Atlantic Ferry Commando, kde nalétal tisíce kilometru. Byl prvním ceskoslovenským letcem, který preletel Atlantický oceán ( 5. 4. 1942) i když jako druhý pilot na Cataline. Vykonal také nejvíce preletu pres oceán (6) z cs. pilotu a jako jediný preletel Atlantik na Liberátoru. Kanada byla pro ne novou zemí a hned na zacátku jej cekala celá rada školení, která byla všechna zakoncena zkouškou. Byl pridelen k leteckému útvaru, který zajištoval prelety letadel z Kanady do Anglie z letište Dorval u Montrealu, jako pilot létal z Kanady pres Labrador, Grónsko, Island, New Foundland do Anglie na letište Prestwick ve Skotsku. Létal s velkým množstvím typu stroju, materiálu a casto i osob. I pri této práci zažil velmi nebezpecné situace, které hrozily skoncit tragédií, problémy s navigací, defekty zarízení a mnoho dalšího. Pres všechno vyvázl bez zranení.

Z Kanady byl odvolán na žádost ceského inspektorátu. Po návratu byl pridelen k anglické 24. prepravní peruti v Londýne na letišti Hendon. První úkol, kterého se Josef zhostil, bylo zásobování Malty. Ta byla obklícena ze všech stran a námorní konvoje mely velké ztráty. Startovalo se z letište na Gibraltaru vždy v podvecer. Pres noc se letelo pres Afriku a poté pristávalo na Malte. Vojska Osy bombardovala Maltu ve dne v noci, a proto museli casto piloti cekat dlouho nad morem než dostali signál k pristání. Celá akce trvala 16-20 hodin, potom krátký odpocinek a znovu do akce. Místa urcení se strídala, proto vždy po nekolika letech odlétal do Anglie a provádel lety na Island, do Irska, po Anglii. Po invazi spojencu do Afriky byla celá perut zahrnuta pod velení Americanu a provádela dopravu vojáku a materiálu. Pozdeji probíhalo totéž po vylodení na Sicílii a v Itálii. V rámci svých úkolu se Josef dostal i do Indie, Recka, Maroka, na Cejlon a mnoho dalších míst. Casto také prepravovali duležité osoby. Válka se chýlila ke konci a cesty Josefa Hubácka i ostatních ceských vojáku se opet zacaly stácet blíže k vlasti. Létal do Belgie a Holandska. V roce 1945 letel na Krym, na Jaltskou konferenci. Tesne pred koncem války letel s velitelem letectva gen. Janouškem do koncentracního tábora Buchenwald, který byl krátce predtím osvobozen a gen. Janoušek zde mel své bratry. Zde cekalo Josefa velké prekvapení, když se najednou z hloucku Cechu u brány ozvalo: „Není to Pepík Hubácku?!“ Mezi vezni bylo i nekolik jeho kamarádu ze Kdyne. Ti se na ceste domu setkali ve vlaku s paní Hubáckovou, která se také vracela z vezení, a tak se dozvedela, že manžel žije, ješte drív, než se vrátil do Ceskoslovenské republiky.
Na záver války se zúcastnil ješte nekolika letu do Postupimi a také vezl paní Churchillovou. Pri té príležitosti byl predstaven ministerskému predsedovi.

P o   v á l c e
Po návratu do vlasti dne 18. srpna 1945 jeho a ostatní cs. vojáky cekalo bourlivé privítání a oslavování jejich hrdinství, které napomohlo znovuobnovení národní svobody. Byl pridelen k vojenské dopravní letce jako pilot na ruzynské letište, pozdeji velitel letky a od 1. prosince 1945 jak operacní dustojník. Byl povýšen ze štábního rotmistra na kapitána. Protože Josef Hubácek byl od r. 1938 záložníkem a po válce se rozhodl zustat ve vojenské službe, vyhovelo MNO jeho žádosti a byl prijat jako dustojník z povolání. V roce 1946 povýšen na štábního kapitána a v r. 1947 na majora letectva.

Avšak to byla jen poválecná euforie, to skutecné „podekování“ melo teprve prijít. Po zmenách, provedených u CSA byl požádán, aby ukoncil vojenskou kariéru a vstoupil do CSA jako vedoucí létajícího personálu. Po únorových událostech byl jmenován vedoucím operacního oddelení až do 4. brezna 1950, kdy byl dán do zajištovací vazby v souvislostí s havárií letadla CSA u Rýmarova. Ze zajištovací vazby v Ostrave byl propušten a osvobozen 1. dubna 1950. Do zastávané funkce se nevrátil a nastoupil do pobocného závod CSA - Svitletu v Gottwaldove. Zde pracoval až do 17. ríjna 1950, kdy byl propušten pri hromadném propuštení zahranicních vojáku. Byl mu jako politicky nespolehlivé osobe zakázán pobyt na území Prahy a musel rovnež opustit služební byl na ruzynském letišti a vrátil se do bytu po rodicích v rodné Kdyni. Ve Kdyni pracoval jako závozník u lesu, až do zranení, které mu znemožnilo toto povolání dále vykonávat. Potom pracoval až do duchodu jako vedoucí úcetní na MNV Kdyne. S manželkou mel jediného syna Michaela (* 17.dubna 1948), který dnes žije ve Kdyni.

V r. 1969 ho navštívila skupina leteckých nadšencu z Klatov s prosbou o pomoc pri obnovení cinnosti Pošumavského aeroklubu v Klatovech, jehož cinnost byla prerušena v roce 1948 na pokyn ÚV KSC. Nakonec ho presvedcili, aby se stal predsedou Pošumavského aeroklubu v Klatovech, a v této funkci setrval prakticky až do konce svého života.

Plukovník Josef Hubácek zemrel po dlouhotrvajících srdecních obtížích 9. dubna 1988. Zemrel muž, který bojoval po boku vojáku, jejichž jména jsou významná po celém svete a kterí byli jeho práteli, gen. Liška, gen. Fajtl, Douglas Bader a další. Historie novodobého Ceskoslovenska neprinesla temto hrdinum nic dobrého a v soucasnosti, kdy konecne z úst lidí zaznívá omluva za zlociny, které na nich režim spáchal, ji pan Hubácek již nemuže slyšet. Dnes starší obyvatelé Kdyne vedí, že pan Hubácek byl vlastenec, vynikající vzor vojenského letce a ucitele, bojovník za vlast, clovek, který budoval nové ceskoslovenské dopravní letectvo.
Byl leteckou legendou, kterou uznával celý svet – pro mladší je mnohdy jen jméno.

V y z n a m e n á n í
* Ceskoslovenský válecný kríž 1939 – vydaný MNO v Londýne dne 28. ríjna 1940 – cj. I/1 oddel. 308/1940;
* Ceskoslovenský válecný kríž 1939 – vydaný MNO v Londýne dne 28. ríjna 1940 – cj. I/1 oddel. 1343l/1940;
* Ceskoslovenská medaile za zásluhy I. stupne – vydaná MNO v Praze dne 19. ledna 1946, císlo matriky 8262;
* Cs. vojenská pametní medaile – vydaná MNO v Londýne dne 7. 3. 1944, císlo 14900, F – VB;
* Sovetská medaile „ Za vítezství nad Nemeckem ve Velké vlastenecké válce v létech 1941 – 1945 – udelená Prezidiem Nejvyššího sovetu SSSR dne 7. dubna 1946, císlo C 250458;
* Bulharské vyznamenání „ Za graždanské zásluhy“ – r.1945;
* Francouzský válecný kríž udelený Brevet militaire de Pilote d´Avion „AIR FORCE CROSS“ – 5. února 1940 – císlo 28.003;
* Anglické hvezdy 1940 – 45 : STAR, ATLANTIC STAR, AFRICA STAR;
* Norský rád – „ST. OLAVS ORDEN“ – R. 1945
* Mimorádné povýšení do hodnosti „PLUKOVNÍK V.V. IN MEMORIAM“ – rozkaz ministra obrany CSFR cís. 09, ze dne 25.1.1992 - Praha

Ž i v o t n í   o d k a z
Plukovník Josef Hubácek byl a nadále zustává legendou pro generace letcu od dob první republiky až do dnešních dnu.
Již v dobe pred II. svetovou válkou patril díky svému talentu, píli, houževnatosti a lásce k létání mezi generaci leteckých ucitelu, kterí nejen reprezentovali mistrovství ceskoslovenských letcu, ale zásadním zpusobem prispeli k výchove tech, kterí v prubehu II. svetové války v radách RAF bojovali za naši svobodu. V myslích príslušníku letectva zustává ryzím vlastencem a vzorem vojáka – dustojníka, plnícího vzorne povinnosti vyplývající z prísahy – viz ocenení jeho vykonaných cinu radou vyznamenání. Svými ciny a vystupováním je i pro soucasnou generaci mladých príslušníku armády a letectva zvlášt vzorem, hodným k následování. V neposlední rade je treba pripomenout jeho jednoznacný podíl na rozvoji a rízení civilní letecké dopravy po skoncení II. svetové války v rámci Ceskoslovenských aerolinií, kde uplatnil své praktické zkušenosti z výkonu funkce dopravního pilota pred válkou i v prubehu války.
Byl jedním z mála pilotu, kterým byla sverena odpovednost za leteckou prepravu predstavitelu Velké Británie na místa jednání v dobe války.

Zdroj: Wikipedia