Lucien Khun

skutecný príbeh francouzského vojína z konce 2. svetové války

Pardubice, stanice gestapa, 5. brezna 1945

Mladík sedí na rozvrzané židli, ruce má svázané za zády, po cele mu stékají kapky krve a pomalu zasychají. Levé ocní vícko mu zacíná natékat po nevybíravé ráne pestí. Nad stolem se houpe stínidlo závesné lampy a strídave mu osvecuje tvár. S každou utrženou ranou sbírá zbytky sil a slibuje si, že pokud to prežije, udelá vše proto, aby utekl ze sevrení tech krutých nemeckých kleští. Vždyt všechny zprávy nasvedcují tomu, že se nevyhnutelne blíží konec války. Tohle jsou jen poslední krece hitlerových poskoku. Až to skoncí, znovu utece. Konecne zpátky domu...

Kdo to byl Lucien Khun?
Pocházel od tehdy francouzského Štrasburku v Alsasku z obce Brumat, a tedy byl francouzským obcanem. Pochopitelne za mobilizace v roce 1939 narukoval do francouzské armády a s ní se zúcastnil akcí po 10. kvetnu 1940. Tak se stalo, že padl do nemeckého zajetí. Protože nacistické Nemecko bezprostredne Alsasko pripojilo k nemeckému území, stali se i tam žijící Alsasané nemeckými obcany. Mnohým z nich byla nemcina úplne cizím jazykem. To byl prípad i válecného zajatce Luciena Khuna. A aby záležitost byla ješte komplikovanejší, byli odvedeni do nemeckého wehrmachtu nebo luftwaffe. Práve k letecké zbrani se Khun dostal jako letecký mechanik. Zacátkem roku 1945 už docházelo ke katastrofální vojenské situaci nacistického Nemecka. Lucien Khun v té dobe pusobil na východní fronte na území dnešního Polska. Když dne 19. února 1945 osvobodila vojska 1. Ukrajinského frontu polský Krakov, byl letecký útvar, v nemž Lucien sloužil, znacne zdecimován. Byli proto odsunuti do týlu, v tomto prípade konkrétne na chrudimské letište. V tomto období války však melo nemecké velení kritický nedostatek vojáku, a tak i tyto letecké specialisty prerazovali k peším útvarum, s úmyslem je co nejdríve nasadit na východní frontu.
Lucien se však rozhodl jednat, ješte pred tím, než ho nasadí na východní frontu. V noci ze 3. na 4. brezna utekl, ale u Nasavrk byl zadržen a prevezen na gestapo do Pardubic a poté do chrudimských kasáren.

Chrudim, letištní kasárna, 14. brezna 1945

Myšlenka na nový útek uzrála. Lucien si narychlo sbalil pár nejnutnejších vecí, které bude potrebovat na útek a vyckal, než se bude rozednívat. Obratne se vyhnul hlídce a v rohu oplocení se vyšvihl na sloupek a byl venku. Ješte malou chvíli zustal na ctyrech a naslouchal, jestli nekoho neuslyší. V dálce zacal nový den první kohout. Ješte nekde najít pomoc - bez ní by se sotva nekam dostal. Potreboval oblecení, jídlo a nejakou mapu.

Z výpovedi Antonína Suchého
Ten den jsem sloužil jako strážník trate na stanovišti u hlavního prejezdu poblíže chrudimského pivovaru. Když nad ránem nekdo zaklepal na okno. Podivne oblecený mladík, který neumel cesky, jen francouzsky a špatne nemecky. Pochopil jsem, že utekl z kasáren a potrebuje pomoc. Schovali jsme ho u kamaráda ve sklepe. Prý se chce dostat nekam do Ždírce k partyzánum. Dali jsme mu mapu a popsali cestu. Na cestu se oholil, dostal ješte chléb, tuky, cigarety a peníze.

Chrudim, sklepní prostory jednoho cižovního domu, 15. brezna 1945

Tentokrát to musí vyjít, ríkal si Lucien. Musím se dostat nejkratší cestou do lesa. Opatrne míjel letište a míril k dnešní Podhure. Pred tím, než prebehl cestu, na malou chvíli si odpocnul. Otocil se smerem k Chrudimi a zády se oprel o strom. Jako by se chtel rozloucit. Zvláštní místo, obe veže chrudimského kostela, jakoby splynuly v jednu. Možná už se sem nikdy nevrátí. Vlastne by se sem nechtel vrátit. Možná nekdy po válce. Když se vydýchal, napadlo ho, že by mel nekde schovat zprávu, kam ukryl svuj zápisník pri prvním úteku. Co kdyby ho zase chytili? Rozhlédl se a rychle prebehl cestu a po poli se vydal k lesu smerem k dnešní Rabštejnské Lhote. Pak zmizel v lese, který mu poskytl možnost úkrytu.

Nemecký Brod, 19. brezna 1945
Vojín Lucien Khun byl zadržen v Nemeckém Brode (dnešním Havlíckove Brode) a poté, na Bílou sobotu popraven necelé dva mesíce pred koncem války v chrudimské cihelne, cemuž museli prihlížet príslušníci chrudimské posádky. Byl pochován na hrbitove Sv. Kríže v Chrudimi v bedne od letecké bomby...
Na prání rodiny byl krátce po válce exhumován a jeho telesné ostatky prevezeny do jeho rodište ve Francii.
Lucienuv zápisník nebyl nikdy nalezen.