V blízkosti kostela sv. Mikuláše stával ješte kostel sv. Petra a Pavla, zminovaný od 14. do 17. století. Jednalo se o velice starou svatyni, která byla podle svého prastarého zasvecení patrne ješte predchudcem dnešního kostela. V polovine 17. století je kostel sv. Petra a Pavla pripomínán jako pustý. Dnes po nem nejsou stopy.
Velká vzdálenost kostela od mesta svádela meštany k myšlence vystavet na kdynském námestí kostel nový, zasvecený Nejsvetejší Trojici. Konkrétní podobu získal tento projekt kolem r. 1660. Osadníci svezli materiál, ale na protesty faráre museli od stavby upustit. Znovu ožila myšlenka na zrízení kostela mezi léty 1887 – 1902, tenkrát však chybely financní prostredky a tak zustalo kdynské námestí bez kostela.
Nu a pokud nejste místní, je dobré dozvedet se ješte i neco o meste v jehož okolí jste celou cestu chodili.
Mesto Kdyne leží v kotline obklopené zalesnenými hrebeny Korábské vrchoviny, kterou vedla stará obchodní stezka, smerující Všerubským prusmykem do Bavorska. Nejstarší písemné zprávy o Kdyni pocházejí z r. 1369, avšak puvod mesta, úzce spojený s historií hradu Rýzmberka, sahá do pocátku 13. století. V 16. století mesto vyhorelo - v 80. letech téhož století potom asi 1 km od vyhorelé Staré Kdyne vznikla Nová Kdyne.
Kdyne má dve významné sakrální architektonické památky – krome kostela Sv. Mikuláše také bývalou židovskou synagogu, která byla vybudována v letech 1862-1863 v neorománském slohu a která je prohlášena za kulturní památku. Zretelne dochované veškeré puvodní funkce této stavby jsou zcela ojedinelé a vyjímecné. K historickým stavbám patrí i budova fary a tzv. Zámecek. Námestí mesta je rešeno vskutku velkoryse s ohledem na konání známých trhu.
Obraz dnešní Kdyne výrazne dokreslují rozsáhlé haly prumyslových podniku. Kdynskému prumyslu položili základ Lamingenové, kterí zde pred rokem 1696 založili nejstarší textilní manufakturu v Cechách. V r. 1853 byla považována za nejvetší továrnu v plzenském kraji. Starou prádelnu nahradily moderní provozy kdynské prádelny. Pri nich vznikl v r. 1952 strojírenský podnik Kdynské strojírny - pozdejší Elitex, který zacal od r. 1959 vyrábet textilní stroje vlastních konstrukcí.
Pri podniku vyrostla i nejvetší slévárna presných odlitku v Cechách. V soucasnosti kdynské prádelny vlastní spolecnost Vellus. Elitex byl rozdelen na slévárny - Kdynium a strojírenský podnik - Elitex Machinery.
Kdynské kotline vévodí impozantní vrch Koráb (773 m) s vyhlídkovou veží a výletní restaurací. Na jeho úpatí se trpytí známé kdynské koupalište "Na Hájovne". V jeho blízkosti v letní sezóne slouží návštevníkum autokempink a chatový tábor. Kultury milovným obyvatelum a návštevníkum slouží též areál amfiteátru pod zríceninami Rýzmberka.
Kdyne se svými restauracemi, obchody a sezónními ubytovacími kapacitami patrí mezi nejvýznamnejší centra letní turistiky na Domažlicku. Kdyne se v písemných dokladech poprvé pripomíná v roce 1384 v souvislosti s farním kostelem, stojícím na vrchu v severní cásti dnešního mesta. Podle staré povesti se puvodní osada rozkládala na jižním svahu tohoto vrchu pri lesním (Kojetickém) potoce.
Ves byla soucástí rýzmberského panství. Hrad Rýzmberk založil nekdy mezi léty 1260 – 1270 Depold Drslavic, zrejme na prání Premysla Otakara II., jako pevnost, strežící zemskou stezku, která procházela Všerubským prusmykem. Nejpozdeji v té dobe už patrne existovala i Kdyne. Na její starý puvod ukazuje jak její název, odvozený od praslovanského výrazu pro vlhké, mokré místo, mokrinu, tak skutecnost, že Kdyne už ve svých nejstarších dobách mela dva kostely. Vedle gotického kostela sv. Mikuláše tu stával až do 17. století starší kostel, zasvecený sv. Petrovi (patrocinium sv. Petra je velmi casté v pocátcích krestanství v našich zemích, v 10. – 12. století).
Již v roce 1508 nazývají písemné prameny Kdyni mesteckem. Ješte v roce 1543 existovala puvodní Kdyne. Pozdeji ji však zcela znicil požár. Zustaly stát jen oba kostely, fara a dvur s panským stavením. Této skupine budov se zacalo ríkat Stará Kdyne, protože hned po požáru jihovýchodne odtud vyrustá Kdyne nová. Hlavní prícinou založení Kdyne na novém míste nebyl možná ani tak požár, jako spíše nevýhodnost polohy dosavadního mestecka vuci významné ceste z Domažlic do Klatov, která nahradila dávnou stezku k Všerubskému prusmyku, vedoucí od severovýchodu k jihozápadu, pres Starou Kdyni a ves Kojetice (zanikla kolem roku 1581), kolem Nového Herštýna, v té dobe již rovnež pustého. Ke vzniku Nové Kdyne muselo dojít pred rokem 1581, kdy se prvne uvádí název Stará Kdyne. Už Nové Kdyne se patrne týkalo privilegium Maxmiliána II., kterým v roce 1570 udelil mestecku znak, týdenní trh a dva výrocní trhy.
V písemných pramenech se Nová Kdyne poprvé pripomíná k roku 1586. I ona byla poddanskou obcí rýzmberského panství. Základ jejího pudorysu tvorilo velké obdélníkové tržište, kterým procházela cesta z Domažlic do Klatov. Na tržište navazovaly v jeho severovýchodním a severozápadním rohu dve rovnobežné ulice. Na svém severním konci se zmínená západní ulice rozdelovala na dve cesty, jednak smerem k severozápadu k hradu Rýzmberku a k severovýchodu do zaniklé vsi Kojetice. Kdynský urbanismus lze považovat za projev pozdní gotiky. Mestecko nebylo patrne nikdy obehnáno hradbami. Melo ale tu výhodu, že obe ulice, vedoucí k námestí (od Domažlic a od Brnírova), se daly dobre uzavrít branami. V 16. století se ve Kdyni vybíralo clo z vína, piva a koní, dopravovaných pres zemskou hranici. Pobelohorský držitel rýzmberského panství, které v té dobe melo své sídlo v Koute, Filip Krac ze Scharffensteinu, udelil v roce 1624 Kdyni duležitá práva a svobody. 30. listopadu 1637 je potvrdil sám císar Ferdinand III. A po nem i všichni Kracovi nástupci. V roce 1671 potvrzuje predešlé výsady Jan August hrabe ze Solmis, v roce 1677 Wolf Maxmilián, svobodný pán z Lammingenu a posléze v roce 1710 Jirí Jindrich Stadion, který v roce 1696 koupil koutské panství od Lammingenovy vdovy Polyxeny. Privilegii z roku 1624 se kdynští zproštují nevolnictví. Nemají již nikdy být nikomu poddáni. V roce mají pracovat jen 6 dní o žních, 6 dní orat a jezdit. (Tuto povinnost meli všichni majitelé domu i podruhové.) Mají právo a moc soudní a judikální jako jiná svobodná mesta v Cechách. Trestní záležitosti jsou ale ponechány panství a císarské moci. Kdynským se mimo jiné povoluje jakýkoli obchod mimo obchodu se solí, povoluje se jim prijímat do obce cizí osoby a jiné z obce propouštet, smejí svobodne kupovat a prodávat nemovitosti. Svuj majetek smejí odkazovat a vkládat o tom zápisy do mestských knih – a dostávají i jiné výsady. V roce 1654 mela Kdyne (Stará i Nová) celkem 46 domu.
Roku 1781 stihl Novou Kdyni nicivý požár, pri kterém lehla popelem celá jižní a východní strana námestí vcetne radnice. Spolu s radnicí shorela i cetné písemnosti a mestská privilegia. Proto 22. února 1784 císar Josef II. kdynská privilegia obnovil, vcetne dobytcích trhu, kterými Kdyne proslula po širokém okolí. Roku 1787 udelil Josef II. mestecku 1 týdenní trh a nekolik trhu výrocních. Poslední potvrzení kdynských privilegií je z 29. kvetna 1795 od císare Františka II.
14. dubna 1801 byl ve Kdyni zvolen první rychtár. Stal se jím mydlár Josef Pittermann. Do té doby dosazovala rychtáre vrchnost sama. Roku 1805 utrpela Kdyne škody pri vpádu Francouzu. V roce 1812 navštívil mestecko na své ceste po Cechách císar František I. Kdynští jej uvítali s velkou slávou.
V roce 1835 si podala Kdyne žádost, aby se mohla nazývat mestem. Na základe této žádosti povýšil 2. dubna 1840 Ferdinand V. Kdyni na mesto. Když v roce 1848 bylo vytváreno nové administrativní usporádání zeme sítí politických a soudních okresu, podala Kdyne písemnou žádost o to, aby se mohla stát sídlem jednoho z nových soudních okresu. Krajská komise žádosti vyhovela. 1. cervence 1850 vznikl politický okres Domažlice, skládající se ze dvou soudních okresu: domažlického a novokdynského. Soudní okres sídlil ve Kdyni až do roku 1949. V létech 1855 – 1868 byla Kdyne i sídlem okresního úradu (okresní hejtmanství).
Nejrozšírenejším remeslem bylo ve Kdyni odedávna platýnkárství, to je výroba mlýnských pytlíku. Na konci 18. století pracovalo ve Kdyni v tomto oboru 24 mistru, 36 tovaryšu a 11 ucedníku. V roce 1678 založili Lamingenové ve Kdyni textilní manufakturu, prokazatelne nejstarší v Cechách. Roku 1769 prodali Stadionové manufakturu vídenskému obchodníkovi a bankéri Jakubu Matyáši Schmidtovi, který ji rozšíril a zacal v ní vyrábet vlnené látky. Brzy poté pracovalo v manufakture už 200 lidí a dalších 1.400 domácích tkalcu po kraji. V roce 1825 zamestnávala prádelna na 500 lidí a pres 6.400 domácích tkalcu. Roku 1853 je pokládána za nejvetší továrnu na Plzensku.
Rozvoj prádelny prinesl rust celé obci. V roce 1826 mela Kdyne 164 domu a 1428 obyvatel. V roce 1869 stálo ve meste už 224 domu s 1.998 obyvateli. Od roku 1866 pusobila ve Kdyni živnostenská pokracovací škola. Další duležitou etapu v živote mesta znamenalo postavení pošumavské železnice v roce 1888.
V polovine 19. století se ve Kdyni ustavila židovská náboženská obec. Ve meste se tehdy k ní hlásilo 68 osob, tj. 3,1% z celkového poctu obyvatel. V roce 1863 si židovská náboženská obec postavila synagogu s rabinátem a školu (je jí tato budova).
Od prelomu 19. a 20. století panoval ve Kdyni cilý stavební ruch, podnícený zejména Augustinem Kohoutem a Emilem Tšídou. Drívejší mesto tvorily prevážne drevené, neomítnuté a nebílené domy s pavlacemi. Témer pred každým domem byla zahrádka na zeleninu. Tuto zástavbu nahradily novostavby jedno až dvoupatrových cinžovních domu a dalších budov na námestí a zdených prízemních domu v prilehlých ulicích, které postupne stíraly historickou podobu mesta a vtiskly mu sice jednotný, na svoji dobu moderní, z hlediska architektonického ovšem nevýrazný charakter.
Pro svoje prekrásné romantické okolí se od poloviny 19. století stává Kdyne vyhledávaným letoviskem. Mestská kronika dochovala zprávu, že první hosté prijeli do Kdyne na letní byt v roce 1858.