Smíchovský poklad
Již za třicetileté války zanikla osada Smíchov nedaleko Hluku. A přesto její jméno zůstalo zachováno nejen ve středověkých listinách, ale i v paměti lidu a v názvu polní trati Smíchov na plochém kopečku jihozápadně od Hluku, vlevo od chodníku, po němž chodívala kdysi procesí z Hluku ke sv. Antonínku.
Podle hlucké pověsti byli obyvatelé této osady povahy loupeživé, konali noční výpady do okolních osad a kořist si schovávali v okolních skalách. Kdysi přepadli tři tovaryše, dva ubili, kdežto třetímu se podařilo uniknout. Spěchal do Hluku na zámek a žaloval to hluckému pánu. Poněvadž na loupežnou obec bylo již mnoho stížností, svolal pán ozbrojený lid a táhl proti Smíchovu. Vesnici, která byla opevněna, oblehl a dobyl ji. Dospělé obyvatelstvo dal pobít a vesnici dal srovnat se zemí. Zůstaly tam jen opuštěné děti, o které se nikdo nestaral. Pobíhaly prý kolem místa zkázy, plakaly a naříkaly, až zahynuly hladem. Vypravuje se, že dosud bývá v těch místech slyšet dětský pláč. Studánkám, které se nacházely v polní trati Smíchov se pak říkalo Tovaryšské.
V Hluku se vypravuje ještě jedna verze. Podle ní byli smíchovští pobiti proto, že ukradli vojákům, kteří se u nich na čas zastavili, jejich pokladnu. Schovali ji u rychtáře do slámy a nechtěli ji vydat. Jenže rychtářův synek Jiřík všechno viděl a když vojáci začali Smíchovjany vraždit, úkryt jim vyzradil s podmínkou, že ušetří ho a jeho rodiče. Ovšem marně. Vojáci zabili všechny a vesnici zapálili. Jen Jiříka odvedli s sebou. Dnes zbylo ze Smíchova jen několik kamenů v úzké dolině mezi Hlukem a sv. Antonínkem. Z těch prý se občas ozývá hlas Jiříkovy matky: „Můj Jiříku, kde jsi?“
Podle pověsti tradované v Ostrožské Lhotě, byl Smíchov pobořen za války třicetileté, kdy zde tábořilo vojsko, nikdo již neví, zda švédské, či císařské. Někteří Smíchovjané zatoužili po penězích a válečné kořisti, které mělo vojsko s sebou, a rozhodli se v noci tábor přepadnout a cenností se zmocnit. To se jim však nepodařilo. Vojsko bylo strážemi zalarmováno a nastala noční rež. Smíchovští útočníci byli zčásti pobiti a zčásti zajati a popraveni. Dědina pak byla dána v plen vojsku, které všechno obyvatelstvo vyhubilo a vesnici zapálilo. Jediný, kdo se z této pohromy zachránil útěkem do blízkých lesů, byl jakýsi Vaněk. Od něho, jako od svého praděda odvozují svůj původ všichni lhotečtí Vaňci a Vaněčci. A cesta (dnes už silnice) vedoucí z vesnice vzhůru k Antoníčku, dodnes se nazývá „Smíchovská“.
Tolik teda pověsti…
Pokud vás zajímá reálnější historie podívejte se na:
http://www.kronikahluk.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=58:zanikle-obce-smichov-a-sezemin&catid=26:z-historie&Itemid=2
O cache:
Úvodní souřadnice vás zavedou na Stage 1, odkud je pěkně vidět planina kde Smíchov stával. Zde se můžete pokochat výhledem po okolí a zaposlouchat se, jestli neuslyšíte dětský pláč. Tady také začíná cesta za pokladem.....
Na každé stage hledejte strom potřísněný krví a na něm barevný kruh. Každá barva kruhu znamená číslo, které přiřadíte dle klíče:
Červený kruh =3
Bíly kruh =1
Modrý kruh =5
Žlutý kruh =8
Zelený kruh =9
St.1=E, St.2=F, St.3=C, St. 4=D, St.5=A, St.6=B
Finální souřadnice:
N 48° 57,ACE E 017° 29,BDF
Smíchovští své poklady dokázali dobře schovat a když je někdo přece jen objevil, tak otevřít ho vyžadovalo jisté úsilí.
Vy však určitě nebudete používat násilí, ale chytrou hlavu…..
Tak jděte a hledejte…….
Jedná se o multinku, která vás povede po stezkách vyšlapaných lesní zvěří, budete se prodírat křovím a přeskakovat potoky. Délka je cca 3,5km.