Neco málo o historii Výcap:
První historická zmínka o obci Výcapy
pochází z roku 1277, kdy zde sídlil Budislav z
Výcap. Svoji samostatnost si udržely Výcapy i v
následujícím století. V 15.
století zde existovaly ctyri svobodné vladycké
statky. Cást Výcap pripadla roku 1484 k
žehušickému panství, druhá
cást zustala nejprve samostatná a pozdeji byla
pripojena ke zbyslavskému statku. S ním byla roku
1695 pripojena k žehušickému panství.
Jeho soucástí zustaly Výcapy až do roku
1848. V meziválecném období se zacalo ve
Výcapech intenzivne stavet, smerem k Zbyslavi vznikla
nová ctvrt. Menším tempem postupovala
výstavba i v poválecném období. V
posledních desetiletích se však cást
usedlostí premenila v rekreacní chalupy. V
poválecném období se stal zdejší
dvur soucástí vlacického JZD
založeného roku 1949 a spolu s ním pozdeji
vplynul do cáslavského Státního statku.
Statek zamestnával vetšinu zdejších
obyvatel i v poválecných letech, takže
práci mimo obec, v prumyslu hledala jen menší
cást obyvatel Výcap. Nevyrešené
restitucní a privatizacní problémy vedou k
devastaci zdejších rozsáhlých
skleníku. Výcapy byly od meziválecného
období osadou sousední obce Vlacice a dodnes
mají spolecný Obecní úrad.
Pár staveb:
Cp. 7. Prostá a prece krásná.
Nízký trámový strop, polovalba,
jednoduché orámování
štítu, štítová rímsa
krytá stejne jako strecha bobrovkami, typicky asymetricky
posunutá strecha, aby kryla zápraží. Tak
se stavelo v druhé polovine 19.
století.
Zvonicka. Jednoduchá
drevená zvonicka a vedle ní lípa.
Typický obraz ceské návsi. Tam, kde chybel
kostel, se príležitostne práve u kaplicek
odbývaly pobožnosti pod širým nebem.
Zvonicka byla rovnež duležitým prvkem
informacního systému vesnice. Zde se zvonilo na
poplach, když horelo ci umírácek oznamoval skon
nekterého ze sousedu.
Více na
stránkách obce Vlacice
Keška:
Byla presunuta za obec na lepsi misto. Dostanete se k ni po polni
ceste za koncem Vycap (kde se nachazi rybnicek a male hriste). K
samotne kesi je to small krabicka - vyndavejte ji prosim
opatrne.