Tato keš muže být rychlou drive in a podíváte se na sídlo bývalých litomyšlských katu. Je soucástí mestské miniserie Katovské remeslo v Litomyšli, která má pripomenout fakta a zkazky kolem této desivé minulosti, a provést Vás místy, kde se odehrávala. Zaparkovat mužete zde: N 49°52.611´ E016°18.322´. Další cásti serie: Smutný most, Popravište, Šibenicní vrch a Bonus cache Rasovna.
Litomyšlští kati - Z ruzných romantických filmu a knih by se zdálo, že popravcí mistr se tešil vážnosti a remeslo bylo dobre zajištenou živností. V dobe vrcholu, v 15. stoleti asi ano. Možná pak v meste hlavním, v menších mestech tomu tak nebylo, výkon práva outrpného nebyl tak castý a kati meli existencní potíže, meli v pusobnosti další okolní mesta v rozsáhlém okolí, navíc k tomu i další „necisté" služby, zpravidla funkci pohodného. V Asii, zejména Cíne to bylo remeslo vážené a šlechtické, dalo základy anatomie a tradicní medicíny. V Cechách kati nesmeli bydlet ve meste, kde se mohli pohybovat jen od šesti ráno do šesti vecer a v urcené hospode meli své prikázané místo stejne jako jejich pacholci, kterí pocházeli obvykle z težce trestaných studentu, kterí si tak získávali milost. Podobne to bylo v kostelích. Katovské deti bývaly zcela vylouceny ze spolecnosti ostatních detí, jež se jich štítily. Chlapci dedili živnost a dcerky si zase mohly brát za muže jen prespolní katy ci pacholky.
Prohlednete si take casti katovskeho vybaveni.
O katech litomyšlských nejsou zatím ucelené zprávy nebo studie. Není také známo, že by se po požárech mesta zachovaly knihy smolné. Zrejme také nebydleli místní kati stále v Litomyšli, nebot jejich rody a vykonávání remesla byly príbuzensky a pracovne sprízneny a provázány. V zápisech z okolních mest se vyskytují doložená jména katovských rodin Zelingerových, Gruberových a Horínkových. V lidových povestích se objevuje navíc i jméno Pírko. Povesti jsou nepresné, obmenované a nekdy si odporují, ale o to tu nejde.
Zdroj Jindrich Francek, Katovské remeslo v ceských zemích mimo jiné uvádí: Daniel Zelinger (*22.6.1693) prevzal rasovnu v Prelouci a oženil se 14.7.1717 s Dorotou, dcerou Ludvíka Grubera, mistra ostrého mece v Litomyšli a mel s ní 10 detí. V matricních záznamech byl uváden jako pohodný a popravcí. Posledním pardubickým pohodným byl Jan Zelinger (*8.8.1778), který se oženil s Katerinou, dcerou Františka Horínka z Litomyšle, jenž vykonával katovské remeslo v Hradci Králové od r. 1803.( konec citace) Z povestí : Zdroj: Vlastivedný sborník „Od Trstenické stezky" Rocník III. (1923-24) Císlo 1. zárí Povesti z Litomyšle F.Šíma-Trojanský III.: Posledním katem v Litomyšli byl jakýsi Pírka . Bydlil proti sv. Jánu na Lánech, v dome zvaném též „U Dockalu". Vypráví se o tomto katovi, že byl dobrým mistrem popravcím a proto býval zván na tzv. „lepší popravy". I do cizích mest. Jednou prijeli pro neho v krytém kocáru a když prijeli do Vídne, zavázali mu oci. Pak byl odveden do místnosti, kde popravil nekolik pánu. Jeden stoje u špalku snal svuj drahocenný, brilanty posázený prsten a podal jej Pírkovi se slovy: „Zde máte za svoji práci a abyste dobre tal". Byl prý to kníže Kinský z Chocne. Po poprave zase mu oci zavázali, takže nevedel, kde byl. To byla jediná odsouzencem odmenená poprava a zároven Pírkova poslední. Vrátiv se z Vídne, v kratickém case zemrel. (Podobná povest se traduje i o katovi Horínkovi.) Zdroj: (Marie Martincová podle vyprávení p. Tobiše) Vlastivedný sborník „Od Trstenické stezky" rocník I. c. 9-10 .Kat Horínek mel svou pohodnici (rasovnu) na lánských polích, chalupu se zahradou, polem a mrchovištem. Mel své pacholky, kterí chytali psy volne pobíhající bez náhubku (v dobe kontumace) do drátených ok. Horínek byl prý velmi nábožný a porádný muž, mel ve Velkém kostele svou lavici, protože se lidé báli vedle neho sedet. O sv. Jáne byl proti jeho stavení postaven oltár a celý oktáv se tam lidé modlili. Poslední den dostali chudobní po bochníku domácího chleba, na kterýž úcel daroval Horínek 7 mer pole na Lánech. Horínkovu dceru si vzal truhlár Pírko, porádný soused a dovedný remeslník. Hospodárství jeho zdedil synovec Pírko z Hrochovy Týnice. Ukázal mi jednou veci po strýci zdedené; z pochvy vytáhl mec, težkou a širokou zbran; po délce bylo na ní vyryto slunce, kolo a ruka, k tomu letopocet 1637 (/letopocet, kdy byl znovu broušen). Mec je nyní v muzeu. Pred válkou prodal pan Pírko katovnu a odstehoval se zase do Hrochovy Týnice. (konec citace)
Po reforme hrdelního soudnictví v r. 1756 se zásadne zmenilo postavení katu - tam, kde byl zrušen hrdelní soud, stali se výhradne mestskými rasy. Dne 7. kvetna 1772 byl vyhlášen patent Marie Terezie, v nemž narizovala, aby byli snížení lidé, jakmile prestanou vykonávat svoje remeslo, považováni za rovnocenné ostatním obyvatelum. Z puvodních 383 hrdelních soudu zustalo jen 29 a mestští kati z vetšiny mest ztratili své povolání. Zde najdete kopii stránky z mestské kroniky.
Do mysli odsouzence se již vžívat nemusíte, ale za katovský byste asi svuj osud zrejme též nemenili. Pred katovnou u sochy sv. Jana (nyni je restaurovana) mužete rozjímat i pohlížet na dum. Nezapomente si z bocní strany opsat hodnotu indicie D pro Bonus-keš.
Umístení schránky není ve zdi, nerozebírejte ji tedy! Není nutné ani nikam vstupovat, natož lézt! Jen se dobre dívejte...