Cache je soucástí série „Manetínský potok“ a naleznete v ní cást souradnic k záverecné schránce. Manetínský potok k Dersiebovu mlýnu smeruje od masivu Chlumské hory, kde se jeho tok stácí jihovýchodne a podél jejího úpatí tece Manetínskou kotlinou. Pred Manetínem prijímá Starý potok. Ve meste se pred kostelem sv. Barbory do neho vlévá Malý potok.
Kdo vystavel tento obecný mlýn v Manetíne, pozdeji zvaný Dersiebuv mlýn, se již sotva dozvíme. Existence mlýna muže sahat až do let, kdy daroval kníže Vladislav II. roku 1169 zdejší krajinu špitálnímu rádu johanitských rytíru, rádu sv. Jana. Johanité obdrželi k této nadaci též právo rybolovu a stavet na potocích mlýny.
Jednalo se o první mlýn vystavený prímo ve meste. Mel spolecný náhon s ostatními mlýny pozdeji postavenými v Manetíne a v dusledku toho mel s nimi stálé spory vzhledem k závislosti na prítoku vody z Dersiebova mlýna.
Roku 1567 kupuje Vojtech Sladovník Dersiebovský mlýn od své tchýne Kateriny Tersibky.
Do roku 1600 byly všechny mlýny v Manetíne poddanské, jak dokazuje zápis v deskách zemských z téhož roku, kdy Jeronýn Hrobcický z Hrobcic na Manetíne dává mimo jiné zapsat mlýn recený Tersibovský nad mestem o dvou kolech moucných a jedné stoupe.
V roce 1617 prodává Jan Vilím Hrobcický panství Manetín pro zadluženost Kryštofu Karlu z Roupova za 70 000 kop grošu.
Je možné, že v techto letech se dostává Dersiebuv mlýn mestu Manetínu. Roku 1761 koupil Jan Karásek za 400 zlatých tento obecný mlýn. Ten brzy mlýn prodal, ponevadž za dalších 20let je mlýn opet volný a tak se tam roku 1782 stehuje se svou rodinou Vojtech Frey z Bertlíkova mlýna.
Podle zápisu ve farní kronice prichází na obecní mlýn v Manetíne kolem roku 1830 Karel Maatz. Roku 1866 je jako nájemník na mlýne uváden 34 letý Václav Dürsieb. Pozdeji také psán Dörsieb se ženou Terezií. Jakým zpusobem prešel obecný mlýn císlo 44 do vlastnictví mlynárského rodu Dersiebu nelze zjistit. Tento rod byl také posledním držitelem tohoto mlýna až do roku 1945, kdy byl konfiskován.
Majitelem od roku 1945 se stává ceskoslovenský stát. Zrušený mlýn byl pozdeji prodán a prestaven k ubytování. Dnes se zde nachází rodinný penzion. V dobe zákládání keše nebyla bohužel v provozu restaurace, která se nachází vedle penzionu. Doufejme, že jde o docasnou záležitost.
Dalším mlýnem u kostela Sv. Jana Krtitele byl mlýn Ružkovský. Puvodne patril rádu Johanitu až do roku 1420, kdy král Zikmund zastavil majetek rádu Bohuslavu ze Švamerka na Krasíkove. Ten pozdeji prodal mlýn mlynári Vojkovi. V husitských válkách byl mlýn znacne poškozen. Držitelé mlýna se v dalších dobách menili, nejsou známa všechna jejich jména. Mlýn dostal nové jméno – Ružkovský. Jméno mlynáre Ružka však nebylo zaznamenáno, z roku 1562 je zmínka pouze o mlynárce Anne Ružkové. Mlýn odolal velkému požáru celého Manetína 22.zárí 1712. Po roce 1907 byl na základe povolení mestské rady prestaven na obytné stavení.
Nedochovaným mlýnem je rovnež Zastudilovský mlýn, který byl s výše položeným mlýnem Ružkovským pohánen vodou z mlýnského náhona vedoucího od Dersiebova mlýna. Voda z mlýnského kola odtékala do potoka, který tekl v místech, kde byl pozdeji vystaven manetínský hotel.
Tretím mlýnem v Manetíne byl Karáskuv, nebo také Vebruv mlýn, zvaný rovnež mlýn na Padove, dlouho patrící významnému rodu Karásku, kterí jej však meli na pocátku pouze v nájmu. Pozdeji byli majiteli mlýna manželé Hubkovi. Zaznamenány byly jejich spory s hrabecí rodinou Lažanských o prubeh stezky pres panská luka a zásobování panského rybníka, které skoncily smírem. Prekvapením bylo, že Hubkovi jako dlouholetí držitelé mlýna jej v roce 1920 prodali kupci Cenku Losenickému z Nuslí. Následne se mlýn dostal do vlastnictví Františka Vébra. Ten mlýn rozšíril o parní pilu, rámovku a pekárnu. Ve mlýne se mlelo ješte v letech 1948 – 49 a poté prešla celá usedlost na STS Kralovice. Puvodní mlýn byl zboren a objekt prebudován (informace použity z knihy "Voda - mlýn a mlynári na Kralovicku a Manetínsku" od Jaroslava Sklenáre).
Pri odlovu je nutné dbát opatrnosti vzhledem ke zvýšenému pohybu mudlu v okolí.