Celý text je k dispozici vcetne diakritiky.
Malý venkovský kostel sv. Mikuláše v Kozojedech je príkladem vynikající barokní architektury Jana Blažeje Santini-Aichela, která ozdobila severní Plzensko zásluhou cisterciáckého kláštera v Plasích.
Umístení a historie
Kostel orientovaný k východu stojí na vyvýšené plošine nad Kozojedským potokem v jihovýchodní cásti dnešních Kozojed. Kdo do vsi prijíždí ci prichází od jihu, od Liblína, vnímá kostel jako její prirozenou dominantu. Z jiných smeru je však kostel již léta zastínen novejší zástavbou.
Hrbitovní kostel, jehož zasvecení sv. Mikulášovi nekterí historikové dávají do souvislosti s polskou kolonizací zdejšího kraje, je puvodne gotický; písemne je poprvé pripomínán v polovine 14. století jako farní. Historik Mojmír Horyna predpokládá v té dobe jednoduché provedení kostela skládající se z obdélné lodi a knežište s trojbokým záverem. Dle absence operáku a rozmeru obvodových sten usuzuje dále na obycejné ploché stropy.
Osud kostela a celých Kozojed byl v dobe pozdního stredoveku a na pocátku novoveku spojen s hradem Krašov a jeho panstvím. Páni panství obvykle vykonávali patronátní právo nad kostelem. Pánové z Kolovrat drželi panství od konce 14. století pres husitské války až do roku 1526, ale po prodeji panství se v prubehu 16. a 17. století majitelé strídali a s nimi i patroni kostela.
V roce 1678 prodal Norbert Adolf Miseroni z Lisonu celé krašovské panství plaskému klášteru za 27 500 zlatých. Klášter držel panství více než sto let až do svého zrušení v roce 1785. Plasští cisterciáci nechali kostel barokne prestavet, nekteré prameny uvádí první prestavbu již v roce 1690 za vlády opata Ondreje Trojera. Jiste je doložena prestavba z let 1724-1727 v dobe nejvetšího rozmachu kláštera za vlády opata Evžena Tyttla. Deset let po dokoncení prestavby byla postavena jednoduchá ohradní zed hrbitova obklopující kostel, címž byla dokoncena jeho soucasná podoba. Nynejším majitelem kostela je Rímskokatolická farnost Kralovice.
Predehra
Než se dostaneme k prestavbe kostela sv. Mikuláše, vratme se do doby na konci 17. století, do posledních let vlády opata Trojera. Ten na klášterní panství privedl znamenitého architekta J. B. Matheye, který pro klášter realizoval výstavbu sýpky, prestavbu kostela sv. Václava a prelaturu. Architekt Mathey v roce 1698 zemrel, o rok pozdeji zemrel i opat Trojer a opatské berle se chopil Evžen Tyttl.
Opat Tyttl nechtel zustat ve stínu svého predchudce a tak zacal zvelebovat nejen klášterní areál v Plasích, ale také celé panství. Krome výstavby hospodárských dvoru rekonstruoval a vylepšoval farní kostely. Jako první byl upraven kostel Archandela Michaela v Obore. Stavba zacala vznikat v dobe, kdy opat Tyttl ješte nemel svého dvorního architekta, autor projektu nebyl bravurní jako napríklad Mathey, což se projevuje jednoduchým a obvyklým rešením kostela. Pri této prestavbe bylo zrejme urceno pravidlo i pro další prestavby kostelu: vždy bude nove navrženo prucelí a doplnena vež umístená v ose lodi.
Santiniho barokní prestavba
Od roku 1707 pro klášter pracoval génius ceského baroka, Jan Blažej Santini-Aichel. Když se mluví o jeho díle pro plaský klášter, obvykle se uvádí stavba monumentálního konventu v Plasích, komplex proboštství a kostela Mariánská Týnice ci hospodárským dvorem Hubenov. Ale Santini pripravil i prestavby dvou farních kostelu, krome Kozojed ješte v nedalekých Všehrdech, které jsou ve stínu staveb významnejších.
Pro presnost je nutné uvést, že Santiniho autorství není prímo doloženo, tj. nezachoval se podepsaný projekt prestavby, ani záznam o honorári za jeho vytvorení ci zmínka v korespondenci opata s architektem. Nicméne autorství je Santinimu pripisováno na základe jeho tehdejší dlouhodobé práce pro klášter a predevším na základe architektonického rozboru. Jako první pripsal Santinimu úpravu prucelí kostela v Kozojedech Johann Joseph Morper a stejný názor zastává i nejvetší soucasný znalec Santiniho díla, profesor Mojmír Horyna.
Santiniho projekt vzniklý okolo roku 1720 zachovával zdivo trojbokého gotického presbytáre a vetší cásti lodi. Lod byla dále prodloužena a byla do ní prolomena nová okna. Santini však mepocítal s puvodními stropy, které byly nahrazeny plochými fabionovými se zrcadly, a nepocítal ani se západní štítovou zdí, která byla stržena. Na její místo byla umístena kruchta (kur) nesený dvojicí hranolových pilíru a pod ní pudorysne dynamizované podkruchtí s valenou klenbou. Kostel doplnila na západní strane mohutná vež v ose kostela s vojicí bocních prostoru sloužících jako schodište a márnice. Vež s vedlejšími prostory byla navržena širší než samotná lod a proto byly zdi této západní prístavby napojeny na puvodní zdivo elegantní krivkou.
Tríosé prucelí kostela je svébytným umeleckým dílem. Z ctvercového pudorysu vycházející hmota veže má vypouklé všechny své zdi, naopak bocní pole prucelí jsou ve stejné míre proláklá. Santini však nenechává vzniknout jednotnou vlnu a vertikálními hranami vlnu delí. Zdánlivé rozpínání hmoty veže podtrhuje Santini ustoupenými nárožími i mansardovou bání se zvoncovitou spodní a kapkovitou horní cástí. Prucelí v prízemí veže prolamuje hlavní vchod do kostela s kamenným portálem a rímsou, bocní pole pak dvojice nyní prázdných nik, nad nimi jsou umístena kruhová okna. Tvar niky se opakuje ve tvaru okna v patre veže, kterému je predsazen hrdý kamenný znak opata Tyttla s letopoctem dokoncení prestavby. Zmínené okno se odráží také ve tvaru korunní rímsy veže. Rímsy prucelí jsou bohate tvarované.
Ac vrcholne barokní prestavba kostela sv. Mikuláše v Kozojedech, zapocatá mimochodem rok po architektove smrti, není nijak rozsáhlá, patrí mezi významné realizace záveru tvorby J. B. Santini-Aichela.
Kozojedská madona
Drevená soška Panny Marie s dítetem, která je zvaná Kozojedská madona, byla darována kostelu pravdepodobne nekterým príslušníkem šlechtického rodu pánu z Kolovrat a to v návaznosti s prevzetím patronátu nad kostelem roku 1392.
Polychromovaná socha vysoká 95 centimetru je vyrezána z lipového dreva v letech kolem roku 1383. Dílo mimorádné výtvarné hodnoty je slohove zarazováno do okruhu del okolo Madony ze Žebráku a tím i do pražské dílny anonymního Mistra Žebrácké madony.
Hlubokou úctu verících k sošce dokládá venování Anny Johanny Miseronové, vdovy po rytíri Fr. Miseroni, z roku 1677 na bocním oltári v kostele slov "Ke cti a chvále Boží a blahoslavené panny Kozojedské pro vecnou památku..." a také pozdejší úpravy sošky, aby ji bylo možné snadno obléknout do ruzných šatu pro nošení na slavnostních procesích.
Socha byla vystavena na svetové výstave EXPO 1958 v Bruselu, nyní je pro svoji významnou umeleckou hodnotu vystavena v Muzeu a galerii severního Plzenska Mariánské Týnici. Místnímu kulturnímu spolku se podarilo zajistit sádrovou kopii Madony. Kopie, dílo místního sochare Bartolomeje Šterby, byla 21. srpna 2004 pri koncertu Gabriely Demeterové odhalena na puvodním míste, na hlavním oltári v kostele.
Sochu restauroval akademický malír Martin Pavala, na jehož fotografiích si mužete sochu prohlédnout pred restaurováním, v jeho prubehu a po dokoncení, predevším pak z ruzných úhlu.
Tri drobnosti u kostela a ješte jedna navíc
Mezi kostelem a školou lze nalézt ješte tri drobnosti: mladický strom milénia, pískovcovou plastiku Andel od Heleny Šterbové z Kozojed a pak kaplicku sv. Anny. Ta je tvorena vysokým hranolem na zdeném podstavci, krytém stanovou stríškou s železným krížkem. V nice je barokní drevená soška sv. Anny Samotretí s Ježíškem v ruce a Pannou Marií jako dítetem u nohou. Na levé bocní zdi je pametní deska padlým ve svetové válce.
Pokud vejdete na prístupný nepoužívaný hrbitov okolo hrbitova (branka po levé strane) a dojdete za presbytár, najdete o hrbitovní zed oprenou velkou plochou kamennou desku s tesanými písmeny zacínající slovem ZDE. Náhrobek patrí Maxmiliánu Cinkrošovi, jednomu z posledních mnichu plaského kláštera. Po zrušení kláštera se stal na mnoho desítek let farárem v Kozojedech a také v nich zemrel. Celý text lze precíst, ale témer 200 let starý pravopis je pochopitelne odlišný od dnešního.
Kudy ke krabicce
Dostat se ke krabicce je snadné, takže tentokrát spíše na téma jak ke krabicce: pekne poooomaaaaluuuu. Nespechejte. Zacnete prohlídkou kaplicky, zastavte se pred Andelem, pres kterého je pekne videt napojení lodi na prucelí. Nebojte se zajít na zanedbaný hrbitov. Nakonec si prohlédnete samotné prucelí, povzdechnete si, jaká je to škoda, že zatím nejsou peníze na jeho opravu. A bude-li hezké pocasí, sednete si na lavicku a zapremýšlejte, kam by se tu dala schovat krabicka Tic-Tac. Vymyslíte-li zároven, kam by se dala umístit schránka vetší, pošlete nám fotografii daného místa, rádi krabicku zvetšíme.
Vydáte-li se po cesticce vedoucí vpravo od prucelí kostela dolu ke Kozojedskému potoka, dovede vás do blízkosti Kozojedského vodopádu.