P&P#06 Loupeznici v nasich lesich Traditional Geocache

LOUPEŽNÍCI V NAŠICH LESÍCH

 Cást katastru na severovýchod od obce Rudíkova nazývají místní obcané  nepameti „Na Herádce“. Jak tento název vznikl, není známo, jisto je, že kdysi pred dávnými casy bývaly v techto místech hluboké lesy. Nasvedcují tomu ješte dnes uchované zbytky nekdejších hvozdu smerem k Hodovu. 
V techto lesích, hned kousek od rudíkovského nádraží, je rada balvanu, kterým dodnes místní obcané ríkají „Raubírské skály“. V dobe pred více než dvema sty lety, v dobe pred napoleonskými válkami, žilo v techto lesích mnoho ruzné zvere, a to i vysoké, ba i medvedi a casteji i vlci se tu a tam objevovali. Majitelé tehdejšího panství byli lidé velmi zlí, a proto nebylo divu, že nespokojení robotníci, zvlášte však jejich synkové, které majitel panství nutil k dlouholeté vojenské službe, prchali. Jejich útocište byl práve tyto hluboké lesy, kde se pred zlovulí pánu ukrývali a odkud se jim za jejich zlé ciny mohli mstít.
Jak stará povest vypráví, vytvorila prý se v té dobe velmi pocetná skupina takovýchto nespokojencu, která se pak stala postrachem širokého okolí, samozrejme jen pánu, bohatých kupcu a jejich prisluhovacu. Lid temto nespokojeným skupinám ríkal „raubcíci“. Vudcem raubcíku prý se stal jakýsi Janek, kterého panská zlovule vyhnala z jeho rodného domu v Náramci. Janek musel opustit rodice a svou milou a uprchnout do lesu. Pro svou statecnost a neohroženost se brzy stal jedním z vudcu raubcíku.
A tehdy nastaly pro pány a jejich prisluhovace opravdu zlé casy. Nebylo snad dne, aby nekdo z panstva nebo jejich služebnictva nebyl od raubcíku prepaden, porádne zrízen a samozrejme oloupen. Mnohému nechybelo mnoho, aby vypustil svou zlou duši.
Nejkrutejší z úredníku panství byl tehdy Marecek, správce panského dvora nazývaného „Dvorecek“. Tento správce byl vlastne prícinou, že Janek musel uprchnout do lesu a pridat se k raubcíkum. Marecek se totiž zamiloval do Jankovy milé, a když u ní nemohl pochodit, protože mela ráda Janka, snažil se násilím dosáhnout toho, co po dobrém získat nemohl. Vyhledával stále nejakou prícinu, aby mohl dívku pronásledovat a obtežovat a neostýchal se ani toho, že ji jednou v noci dal svým služebnictvem unést z jejího rodného domu. Když se to Janek dozvedel, prepadl se svými kamarády Dvorecek, kde správce dívku veznil, sovu milou osvobodil z vezení a správce se služebníky vyplatil.
Marecek samozrejme nebyl s výplatou a odvedením Jankovy milé spokojen a vynutil si, že dívka musela jít do jeho dvora do služby. Tam Jankovu milou zneuctil a vyhnal domu. Janek však nezustal tento zlý a krutý cin správci Mareckovi dlužen. Vnikl do Dvorecku, obsadil všechny cesty, kterými by mohl nekdo ze služebnictva prchnout a privolat panstvu pomoc a pocal se svou spravedlivou mstou. Dvorecek byl vypálen a správce Marecek byl raubcíky zajat. Janek s kamarády privázal správce v lese ke stromu, u nehož bylo veliké mravenište a nechal jej po celou noc stát v mraveništi.  Mravenci pak již vykonali svou pomstu za Janka a jeho milou. Správce zemrel v hrozných bolestech. Jakého konce se za svou mstu Janek dockal se již v povesti nedochovalo. Snad byl se svými kamarády chycen a popraven, pravdepodobnejší však je, že se on i jeho chlapci dali v dobách napoleonských válek do služeb bojujících vojsk. Jisto však je, že Jankova skupina „raubcíku“ byla v té dobe i když strašným, ale prece jenom po zásluze spravedlivým mstitelem panské zlovule.