Kdo jsem a odkud jsem? Na tom nezáleží, jsem proste jeden z vás tam odnekud. Duležité je, že jsem ted v
Harmondu a po chvíli bloudení ulicemi jsem našel bar s nezvyklým názvem
Borsth. Byl poloprázdný, ale vzadu jsem u jednoho stolu zahlédl staršího chlapíka se zrzavými vlasy. Pro jistotu jsem se preptal barmana, který mi potvrdil, že je to on -
Roderick Shoehard, zvaný
Zrzek - legendární stalker.
Poslal jsem mu panáka a když zvedl oci, aby se podíval, odkud mu pití prišlo, pokynul jsem mu svou sklenicí. Prikývl a gestem me pozval, abych si prisedl. Dali jsme se do reci a po chvíli se rozpovídal. Když jsem mu rekl, co me do Harmondu privedlo, spustil:
"Jo mladej, tak ty bys chtel být stalkerem. Co te na tom láká? Romantika? Potrebuješ prachy? Zapomen na to. Stejne už Pásmu nic rozumného nezustalo, mužeš tam jen prijít o kejhák. Seber se a vrat se radši domu."
Nedal jsem se: "Nedávno jsem slyšel, že víte o skorepine, která je prý plná."
"Jo, to vím, teda jestli tam porád je. Ale co, vždyt je to jedno, já už pro ni nepujdu a jestli chceš chcípnout, je to tvoje volba. Reknu ti, jak se k té skorepine dostaneš. Našel jsem ji už pred lety, ale asi tam porád bude. Byla taková jiná, divná. Byla menší a spíš bronzová než medená. Uvnitr cosi bylo, ale nevedel jsem si s tím rady. Tenkrát jsem si udelal pár poznámek, kde presne je. Prijd zítra sem, dám ti je."
"Díky, Budu tady."
Druhý den jsem se vrátil do Borshtu, Zrzek opet sedel na svém míste. Na baru jsem koupil dva panáky a prisedl jsem si.
"Á, mladej. Koukám, že to myslíš vážne."
"Ano, myslím. Máte pro me ty poznámky?"
"No jo, mám." Sáhl do kapsy a položil prede me na stul pocmáraný zmuchlaný kus papíru. "No co koukáš, myslíš, že v Pásmu je cas a místo na nejaký krasopis, byl jsem rád, že jsem dokázal nacmárat aspon tohle. Jenže už si sám presne nepamatuju, jak jsem to tenkrát myslel. Jseš mladej a študovanej, tak si s tím nejak porad. Ale jestli do Pásma pujdeš, pamatuj, že to není legrace. Pujde ti o kejhák, ani nevíš jak a skoncíš v komárí mýtine nebo šlápneš do ježibabího rosolu a zustane z tebe kus sulcu. Pak nebrec, že jsem te nevaroval."
Zbytek vecera jsem strávil nad tím útržkem papíru a snažil se vykoumat, jak ty strípky k sobe složit. Už skoro svítalo, když jsem konecne dostal ten správný nápad a všechno do sebe zapadlo. Na výchozím míste, které mi Zrzek popsal jsem skutecne našel údaje k ceste za skorepinou.
Pro tuhle cestu mi stacilo málo, jen trocha jídla a pití a do kapsy hrst matek, prý radeji ocelových, mosazné tak dobre nefungují. Dostal jsem se až k té skorepine. Prišlo mi, že Zrzek jen strašil, cesta byla docela snadná a Pásmo v zapadajícím slunci vypadalo nádherne.
Ve skorepine skutecne cosi bylo. Prišlo mi to zvláštní a možná nebezpecné, tak jsem si to radeji jen dukladne ze všech stran ofotil (z urcitého úhlu mi to pripadalo jako nejaká zpráva) a skorepinu nechal na míste.