Uvodní souradnice vás zavedou na snadnoprehlednutelnou odbocku z cesty vedoucí do hustého lesa k Brandejsove hrobce.
Davejte, prosim, pozor v okoli hrobky i pokladu na zbytky zreziveleho plotu, at nedojde ke zraneni. Dekuji.
Nejprve nekolik rádku o hrobce:
Sloužila jako místo posledního odpocinku clenu rodiny hrabat Brandisových, majitelu riteckého panství. První zde byla pochována Barbora Brandisová, rozená hrabenka Kinská, potom její syn hrabe Leopold Brandis, jeho žena Johanna Brandisová, rozená hrabenka Schäfferová a také jejich syn Leopold, který zemrel v deseti letech na spálu. Další clenové rodiny - díky zmeneným pomerum - již zde pochováváni nebyli. Až do vystehování z Ritky sem sestry na Štedrý den v podvecer nosily stromecek, na nemž pak na hrobe rozžaly svícky.
Lata Brandisová a její osud:
Ritecký hrabe Brandis nemel ani tak požehnáno na statcích vezdejších jako na detech, mel jich devet. Dva syny a sedm dcer. Opravdovou predností a také radostí, oproti jiným šlechtickým detem byla jízda konmo. Všichni se tomuto jezdeckému umení záhy naucili, což jim umožnila záliba jejich otce, který mel vlastní chov jezdeckých koní. A tak byli castokrát pozorováni, jak dlouhá rada jezdcu na koních uhání po silnici od Ritky smerem k Cernolicím nebo k Mníšku. Tomuto krásnému sportu zustala verná komtesa Lata Brandisová, velkostatkárka a jedna z hrabecích dvojcat, která vyhrála na dostizích v Pardubicích v roce 1937 první cenu 100.000,- korun.
Už jako malé díte mela príležitost u prátel a známých poznávat ruzné kone a stáje. V sedmi letech si smela sednout na kone svého otce, když se vrátil po delší jízde a kun byl unaven. V osmi letech smela se sestrou Kristinou konat vetší jízdy, s ní navštevovala v mladých letech všechny konské závody v širém okolí. Její láska ke koním rostla a jako magnet ji pritahovalo jezdecké kolbište a dostihové dráhy. Ve dvacetictyrech letech byla casto v Chuchli, kde ráno jezdila a pracovala s konem. Když ji rychlost na rovine neu-spokojovala, pozval ji bratranec Radoslav Kinský do Chlumce. Tam zajíždela klisnu Nevestu.
Ve Velké pardubické startovala poprvé v roce 1927 na Neveste, mela tri pády a umístila se ješte na pátém míste. V roce 1930 a 1931 startovala s Norbertem a byla ctvrtá a tretí. V roce 1933 s Normou tretí, pak v roce 1934 dokonce druhá. V roce 1935 pátá a konecne v desátém roce závodení 1937 se stala vítezkou Velké pardubické, její jméno a vítezství s plavou klisnou Normou je navždy zapsáno v dlouhém sloupci vítezu Velké pardubické. Je jedinou ženou, která v tomto závode zvítezila.
Pres válku si udržovala formu sportováním, ježdením v jízdárne. V roce 1946 je opet v sedle , ale pardubický závod s konem Nurmim nedokoncila. Stejne tak skoncila v roce 1947, kdy na nezkrotném Othellovi mela smolný pád a ze závodište putovala prímo do pardubické nemocnice, to jí bylo již 52 let. Naposledy startovala v roce 1949 v Kinského memoriálu a hromadný pád na Hadím príkopu jí zpusobil tak vážné zranení, že musela svou závodní kariéru ukoncit.
Lata Brandisová se narodila 26.6.1895 v Oumoníne u Kutné hory. Brandisovi opustili Oumonín a prevzali po babicce dvur v Císovicích a dva dvory na Ritce. Rodina Brandisových se hlásila k ceské národnosti. Za okupace byla na jejich statky uvalena národní správa, protože se neprihlásili k Nemcum. Brandisovi byli známi také svou samaritánskou cinností. Nenarodilo se díte v obci, kde by nebyla hrabenka nebo její dcery, pri težkém onemocnení cloveka probdel s ním hrabe mnohdy celou noc.
Lata Brandisová umírá 12.5.1981 v Rakousku, kde byla na návšteve u príbuzných ve veku nedožitých 86 let.
Pokud vas jeji osud zaujal vice se doctete zde
Nakonec neco málo o historii obce Ritka:
Vznikla na pocátku 14. století, zminována je v roce 1310 jako Jägersdorf. V roce 1387 je uvádena jako Lhotka, recená Rzytka. Tvrz zde vznikla kolem roku 1416. Vlastnil ji Vanek Ritka ze Lhoty. Po nem ji držel jeho bratr Jakub. Jeho synové Ritku prodali Mikuláši Kfelírovi ze Zakšova. Manžel jeho dcery Aleny Adam Rosendorf z Plakvic venoval ritecký majetek kapli Všech svatých na Pražském hrade. V roce 1544 je tvrz i ves oznacovány jako pusté. Hospodárství i panské sídlo je obnoveno kolem roku 1650, kdy byl na míste zchátralé tvrze postaven barokní zámek. V té dobe k hospodárství patrila stodola, mlýn, kovárna, pivovar a vinopalna. Zámek casto menil majitele. Pivovar varil pivo až do roku 1900. Posledními predválecnými majiteli byla rodina Brandisova. Po znárodnení zámek sloužil jako sklad pražských obchodních domu. Zámek si uchoval jednoduchou barokní podobu. Dnes jej vlastní potomek poslední majitelky Alžbety Brandisové Jan Pospíšil.
A ted už konecne k samotné kešce:
Jako každá jiná šlechtická rodina, tak i tato skrývá svá tajemství ohledne rodinného pokladu. Je mnoho povestí, kde by mohl být ukryt. Nikdy ale nebylo možné zjistit jeho pravé nalezište. Mne se však povedlo, pri jedné procházce riteckými lesy, najít starobylou mapku. Možná k nicemu není, možná vám ale pomuže pri hledání pokladu. Zkuste svoje štestí!
Mapka:
