Nevdecný údel je rychtarina, zvlášt v takových zlých casech. V zemi
nebyl porádek ani když král ješte žil. Co by také clovek mohl cekat
od cloveka, který místo vladarení tráví celé dny s kumpány na lovu
a po vecerech zdatne prolévá hrdlo. Po cestách bylo všelikých
lapku, až hanba povedet, každý si delal, co ho napadlo. Na
klášterním panství byl ale celkem porádek.
Všechno se zmenilo, když vzplála hranice v Kostnici. Lidé reptali
na církev i pány, kázalo se chudine o Božím království, konala se
velká srocení lidu. Když král pak roku ctrnáctistého devatenáctého
náhle mrtvicí skonal, rozbourený lid už nebylo možno zastavit. I v
Brezí se objevilo nekolik reptalu a jejich hlas mocne zesílil, když
se v blízké Plzni na cas usadily ozbrojené houfy kališníku. Rychtár
Hynek Bríza z Cermné mel plné ruce práce, aby udržel mezi lidmi
alespon jakýs takýs klid. Pokuty ale nezabíraly, takže nakonec
musel ty nejhorší burice poslat do chládku. Vezení v Kralovicích je
pevné a nevlídné.
Zdálo se, že se Plzen stane baštou husitu, prý vyvoleným mestem
Slunce. Po spravedlivejším svete prahnoucí chudina se sem stahovala
ze všech koutu. Houfy utrakvistu den ze dne sílily. A co hure,
bojovný lid bylo zapotrebí živit a vydržovat. Plzen byla brzy
vyjedena a tak na prítomnost husitu doplácely okolní vesnice,
nejhure pak ty, jež spravovala katolická vrchnost. Prepadání
sedláku a loupežné nájezdy byly na denním porádku. I v Brezí se
loupilo. Koubovi ukradli v noci dve kravky, Vávra Fakan prišel pri
ceste z nedelní mše o šubu i boty. Doplazil se domu šeredne pobitý
a ješte mohl být rád, že nevypustil ducha. Rychtár Hynek nemohl nic
delat. Copak má vojsko, aby mohl ohlídat všechny cesty ke
vsi?
Toho mrazivého zimního dne pribehl do vsi Trnovský slouha Matej a
už z dáli volal: „Pan Bohuslav dostal prý u Nekmere na frak! Hynek
z Nekmere už není mezi živými a husiti borí tvrze a zapalují
fary!“V rychtári hrklo: „Nevíš, kudy táhnou?“
Odpoved ho ale nepotešila. „Vracejí se k Plzni podél
Belé.“
Hynek honem vybehl nahoru na pole, zvané „Korunka.“ Byl tu nejlepší
výhled do kraje. Severozápadním smerem se táhlo rícní údolí. Za
jasného dne bývalo odtud videt hned nekolik za sebou jdoucích
vesnic, ba i hrad v Belé. Dnes ale byla obloha nevlídne zatažená.
Presto rychtár spatril v dálce husté dýmové sloupce z nekolika
požáru. Horelo v Bucí, snad i v Krašovicích. Zatímco se rychtár
díval z cermenských „Hor“, k obloze zacal stoupat další, mohutný
sloup dýmu. Nebylo pochyb, horela Trnová. „Honem schovat peníze,“
blesklo mu hlavou. Mel v truhlici pokuty, vybrané od sedláku a
schranované už od sv. Havla. Tretina byla podle práva jeho, zbytek
patril vrchnosti. Je to celé jmení, skorem šest kop
grošu...
Na brezskou náves dojelo nekolik vozu, obtížených koristí. V cele
jeli dva muži na koních. Jeden z nich byl už dosti starý a pres oko
se mu táhla cerná páska. Hynek Bríza už na ne cekal u vrat rychty.
„Ty jsi zdejší rychtár?“ zeptal se ten mladší, zrejme velitel. „Tak
jest,“ nesnažil se Hynek zapírat. „Slyšel jsem, že nechceš slyšet
Boží pravdu a nestrpíš mezi svými lidmi prijímání pod obojí
zpusobou,“ rekl výhružne. „Prý jsi všechny hríšníky náležite
pokutoval. Povez, kde máš peníze a nechám te žít.“ Hynek stál na
návsi sám. Sousedé byli zalezlí, ani nos nevystrcili ze dverí.
Presto se nezalekl. Sáhl po meci a pravil: „Jestli chceš proviant,
nalup si ho. Dobrovolne ti nedám ani zrnícka. A peníze nemám.
Vrchnost si pro ne poslala už minulý týden. Báli se, že když budou
cekat až do Jirího, nezbude na ne nic.“ Velitel se dal do smíchu.
„Odvaha ti veru nechybí. Ale proviantu máme tolik, že už ho není
kam naložit. Podívej se,“ rekl a ukázal na vrchem naložené vozy. „O
dnešní bitve se bude ješte dlouho vypravovat.“
Starší muž až necekane hbite seskocil z kone a popošel k rychtári.
Pohled jediného oka jakoby pronikal až do duše. „Potrebujeme
peníze. Vydržovat zbrojnou chasu neco stojí. Tak už nás nezdržuj a
dojdi pro ne. Máme dobré zvedy a víme, že vrchnost ješte žádné
pokuty nedostala.“ Hynek tasil mec a to byla jeho osudná
chyba.
Ješte stacil ríct Už ani.......krok už nedopovedel.
Kterémusi z prchlivých bojovníku došla trpelivost a zmáckl spoušt.
Krátká, ale prurazná šipka z kuše pribila brezského rychtáre na
vrata statku. Mec mu vypadl z ruky, hlava se sklonila k hrudi. „Ty
oslí hlavo,“ rozcílil se jednooký na strelce. „Ted už to z nej
nedostanu.“ Ozbrojenci vbehli dovnitr. Zpreházeli veci v síni,
vytrhali prkennou podlahu, vyhnali chasu ze svetnic, prosmýcili
chlívky i stodolu. Peníze ale nenašli. Ze vzteku, že se vzpurným
rychtárem nic neporídil, nechal jednooký pred odchodem rychtu
podpálit. Pak znovu nasedl na kone a vydal se spolu se svým druhem
v cele malé armády vstríc pevným hradbám mesta Plzne. Ledva bylo
vojsko z dohledu, vybehli sousedé z okolních statku a zacali z
blízké studny hasit požár. Z rychty toho moc nezachránili, podarilo
se jim ale alespon zabránit tomu, aby ohen preskocil na okolní
stavení. Chasa snesla rychtárovo telo z vrat a položili ho na
trávník vedle zvonicky.
Za týden se konal v Ledcích skromný pohreb. Své tajemství si Hynek
Bríza z Cermné vzal s sebou do hrobu. Dlouho, predlouho nikdo
netušil, kam ukryl svuj malý poklad. Hledalo se leckde, nejcasteji
v místech staré rychty, ale nikdy se nic nenašlo.
Teprve v roce 1958, pri kopání rýhy pro vodovod, se objevil na
svetle hlinený džbán plný pražských grošu. Bylo to v Cermné, na
druhém brehu rícky Belé. V Západoceském muzeu dnes chovají z tohoto
pokladu 354 celých grošu a tri zlomky. Prevážne byly raženy na
konci vlády Václava IV. Je dokonce možné, že se jedná o husitské
ražby, provádené už po králove smrti s použitím ukoristených
razidel.