Tajemstvi stareho vechtra Mystery Cache

Tajemství starého vechtra

Nekdy pred 15ti lety jsme pri vyklízení pudy jednoho strážního domku narazili pod uvolneným prknem na orezlou vojenskou bedýnku. Po otevrení bylo zrejmé, že bedýnka obsahuje dokumentaci, nákresy a fotografie trati vedoucí pod okny strážního domku. Žádný jinotaj jsme v tom nehledali a tak jsme bedýnku založili a na dalších nekolik let jsme na ni zapomneli.

Ovšem nedávno se k nám dostala historka o tom, že jeden z vechtru mel za druhé svetové války blízko k jistému Karlu von Pücklerovi, jenž byl dustojníkem wehrmachtu. Ten velel jednotce, která na konci druhé svetové války ustupovala pred Rudou armádou pres demarkacní linii do amerického zajetí, což se jim však nepovedlo.
Ti dva spolu uzavreli dohodu. Von Pückler mel naloupen dosti velký majetek, který ovšem nemohl jen tak prinést do náruce americanu. Proto se dohodli na tom, že vechtr poklad bezpecne uschová a na pudu vechtrovny uloží pro von Pücklera návod, jak poklad nalézt. Jenže starý vechtr netušil, že 12. kvetna 1945 po podepsání kapitulace, spáchal Karl von Pückler spolecne s celou svojí rodinou sebevraždu. Vechtr tedy ukryl poklad na bezpecné místo a návod s indiciemi schoval podle dohody na pude vechtrovny.

Je jasné, že po vyslechnutí této historky jsme si vzpomneli na onu plechovou bedýnku a jali jsme se její obsah dukladne prozkoumat. Vyjmuli jsme z ní všechny písemnosti a po dukladném prozkoumání zjistili, že všechny souvisí s budováním transversální dráhy Tábor – Ražice.

Bylo to velmi zajímavé zkoumání, ale preci jen jsme cekali neco jiného. Dozvedeli jsme se, že s vymerováním trati dlouhé 68km se zapocalo 19. 8. 1886. V témže roce byla stavba sverena brnenské stavební firme bratru Redlichu a Bergra. Ti se spojili s podnikatelstvím Kiss & Lob a obe firmy spolecne zapocaly se stavebními pracemi.
Nejvetším oríškem na celé trati bylo premostení údolí Vltavy široké 300metru a hluboké 68 metru. Projekt inženýru Meltzera a Husseho pocítal se dvema pilíri a tremi mostními poli s ocelovou príhradovou konstrukcí. Tu dodala První ceskomoravská strojírna v Praze a s vlastní montáží 970 tun vážícího kolosu zacala v breznu roku 1889. V ríjnu téhož roku, tedy po trech létech, byl krasavec u Cervené hotov za cástku 510 000,- zlatých.
O pokladu však ani zmínka…

Vlastne né tak docela, jednu zajímavost jsme našli. Na posledním listu dokumentace se píše, že provoz na celé transverzální dráze byl zahájen dnem 21. 11.1889, pricemž letopocet byl výrazne zakroužkován, což by nebylo až tak divné, kdybychom na zápatí téhož listu nenašli stejne zakroužkovaná nic neríkající písmena a císlice ve tvaru G7H6D2A3. Pojali jsme podezrení, že se jedná o nejakou šifru, bohužel na nic rozumného jsme neprišli.

Ale náhoda tomu chtela, že bedýnka nejakým nedopatrením spadla ze stolu. Jaké bylo naše prekvapení, když se dno bedýnky otevrelo a vypadlo dalších 21 popsaných papírových útržku. Dvacet papírku obsahovalo popis ruzných cástí jednotlivých zastávek a stanic, a samozrejme nechybely ani ony tajemné, výrazne zakroužkované alfanumerické znaky. Poslední papírek obsahoval tuto mrížku.

Po proctení jednotlivých papírku nám bylo jasné, že starý vechtr projel celou trat z Tábora do Ražic, v každé stanici i zastávce si poznamenal nejaký císelný údaj a priradil mu místo v tabulce.

!!! V ŽÁDNÉM PRÍPADE NEVSTUPUJTE NA KOLEJE !!!

V kešulce otevreno takové malé muzeum CWG. A protože je to muzeum, tak je jasné že prilepené exempláre nejsou urceny pro výmenu , ale na prohlídku.

VŠICHNI, KTERÍ ZÍSKAJÍ OBE VECHTROVSKÉ KEŠE, MOHOU NOSIT (S)CESTNÝ TITUL geoVECHTR, který je podporen speciálním CWG, které bude udelováno na píseckých Geostop(ách)ivech.