Automat Svet Multi-cache

    

Bohumil Hrabal  (1914 – 1997) je jeden z nejvetších ceských spisovatelu 20. století. Velkou cást svého života prožil v pražské Libni, v ulici Na Hrázi, kde se dnes rozprostírá betonové autobusové nádraží, priléhající ke stanici metra Palmovka. Tohoto velikána slova dnes pripomíná jen Hrabalovo námestí na míste, kde spisovateluv dum musel ustoupit nové výstavbe a zed – dílo malírky Svatošové. Na zdi je vymalována Hrabalova postava, vysoká 5,5 metru, dále 16 kocek, které mu delaly spolecnost za jeho života, spousta úryvku z jeho knih a dominanta zdi - psací stroj zn. Perkeo… 

V tehdejší Libni, která byla jakousi „proletárskou periférií Prahy“ prožil Hrabal svá nejplodnejší léta. Pracoval ve zdejších „Sberných surovinách“, psal své nejslavnejší texty (Skrivánci na niti, Ostre sledované vlaky, Nežný barbar a mnoho dalších). V tamních hospodách se nechával inspirovat takovými osobnostmi, jako byli treba Egon Bondy (spisovatel a filozof) a Vladimír Boudník (malír, grafik a prumyslový výtvarník), se kterými casto navštevoval místní restaurace – dnes již neexistující lokál „U Hausmanu“, „U Horkých“, a také „Automat Svet“, podle kterého dostala jméno jedna z jeho mnoha povídek. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963, ve svých devetactyriceti letech, kdy v lednu vydal knížku povídek „Perlicka na dne“. Svérázné povídky Bohumila Hrabala pritáhly takrka okamžite pozornost mladých filmaru, tzv. „nové vlny“ ceského filmu, dnes již legendárních jmen – Jirího Menzela, Jana Nemce, Evalda Schorma, Jaromila Jireše a Very Chytilové.  Soucástí filmu mely být puvodne ješte povídky Fádní odpoledne v režii Ivana Passera a Herzovy Sberné surovosti, kvuli délce filmu, ale byly tyto dve povídky uvedeny samostatne. Film „Perlicky na dne“ se zacal tocit na zacátku roku 1964. Premiéru mel film v srpnu roku 1965 a sklidil zasloužený úspech. Všechny filmové minipríbehy zachycují pohled na tehdejší všední život a vykreslují svérázné podoby lidských osobností a jejich tragikomickou existenci. Prevést tento svérázný hrabalovský styl na filmové plátno vyžadovalo zcela osobitý herecký projev.

Proto ve filmu neuvidíte príliš mnoho známých hereckých tvárí, prevážne jde o neherce. v každé povídce se však alespon v miniaturní rolicce mihne sám pan Hrabal. Krome jedné povídky je celý film natocen na cernobílý materiál, Za kamerou se strídal Jaroslav Kucera s (pozdeji oscarovým) Miroslavem Ondríckem. Ackoliv jde o pet zcela ruzných pohledu naprosto odlišných filmaru, žádné zpracování nesetrelo originalitu puvodního Hrabalova textu. Povídka „Automat Svet“, režírovaná Verou Chytilovou se celá odehrává v „automatu“ (dnes bychom rekli „bufetu“ anebo „výcepu“), který se nacházel vedle biografu (kina) “Dukla“, v budove na Elznicove námestí v Libni naproti Libenskému zámecku.

 

Budova Paláce Svet je neprehlédnutelná stavba v konstruktivistickém stylu. Realitní podnikatel Ladislav Svet, jehož rodine patril puvodní dum na tomto míste poveril na pocátku 30. let 20. století architekta Františka Havlenu, aby zde vystavel dum s biografickým sálem v suterénu, s obchodní místností v prízemí, v prvním patre s restaurací, kavárnou a hernou.  Sama budova je dnes v katastrofálním stavu. Palác Svet totiž chátrá od poloviny devadesátých let, kdy se dostal do majetku italské firmy Crispino. Neblaze se na nem podepsaly povodne v r. 2002 a jeho statika je s nejvetší pravdepodobností narušena. Opravu slibují majitelé již od zacátku století, v plánu prý je zrekonstruovat celý objekt a vybudovat dve patra obchodu a nad nimi byty. Zatím ale pomalu opadává omítka, drevené lešení podpírá vlhké a chatrné zdi a okna Automatu Svet šednou prachem a špínou. Na chodníku pred Automatem Svet jako by se zastavil život...