Prochazka do okoli
Vamberka
U
KAPLICKY
Tato cache Vás zavede do osady Sebranice,
která je méne známou soucástí mesta Vamberka. Na výchozích
souradnicích naleznete romantické místo s kaplickou postavenou
v roce 1894. techto místech pravdepodobne kdysi
stával hostinec „U Beránka“ (viz. níže
v textu). Jelikož máme toto místo velice rádi, chteli
jsme se o nej podelit i s ostatními. V léte to tu
bohužel bývá zarostlé, ale snad již letos má dojít
k vykácení náletu.
Kdepak je cache? Stojíte-li pred
kaplickou(Loc: 50°7'4.644"N,
16°18'34.765"E), namerte
azimut 200°a po
cca. 65 mvzdušnou carou naleznete místo, kde je
ukryta cache. (Tato varianta je urcena pro Ty, kterí si chtejí
udelat hledání trochu dobrodružnejší. Pokud ale dáváte
prednost radeji tradicnímu a jednodušímu zamerení pomocí
GPS, tak stací nastavit výsledné souradnice
schránky N 50° 07.032 E 016°
18.561). Ted už stací cache pouze vyzvednout a
poté se jen kochat výhledem. Pri troše štestí uvidíte
i Snežku.
Prístup: Ze
silnice 11 smerem na Žamberk odbocit vpravo (u kontejneru),
hned za sjezdem ze silnice je možnost
parkování (Loc: 50°7'9.458"N,
16°18'31.396"E).Zde prosím
své motorové približovadlo odložte, dále není mnoho místa
na otácení. Odsud již klopýtejte pešky po ceste ke
kaplicce a pak dále… Celá cache není delší než 1
km, pripravte se na trochu terénu, do kapsy mužete vzít i
trošku suchého chleba a pamatujte, že ne vždy je
nejkratší cesta tou nejpohodlnejší. S koly a
kocárky je možno dojet ke kaplicce, dál to nedoporucuji.
V rozestaveném barácku hned naproti Vám je jiste rádi
pohlídají.
Historie osady
Sebranice
Doba panování císare Františka
II. (1792-1835) byla od pocátku do r.1815 vyplnena napoleonskými
válkami, pri nichž doznalo Rakousko nejen územní ztráty, ale
bylo natolik vycerpáno, že už v roce 1811 muselo
prikrocit k státnímu bankrotu. Bankovky i kovové peníze
poklesly pres jedinou noc na petinu své puvodní hodnoty. Nastoupila
všeobecná nouze s bídou, která postihla hlavne drobný
lid. Feudální vrchnost i vamberští páni radní meli velké
starosti s narušeným hospodárstvím a aby je aspon
ponekud zotavili, rozhodli se krome celé rady jiných opatrení
vykácet les v údolíckách položených na obou svazích
východne od mesta, mýtiny rozparcelovali na menší dílce a ty
pak pridelovali bezzemkum nebo je odprodávali za nepatrnou cenu.
Bylo to v plném souladu se zájmy nejen rychnovské vrchnosti,
ale i samého mesta Vamberka. Vrchnost zavazovala zájemce o stavební
místa pracovními povinnostmi ve svých lesích, mesto získávalo levné
pracovní síly a príjem z odprodeje parcel a pozdeji z poplatku
za jednotlivá stavení a prilehlé
pozemky.
Romantické údolícko se dvema studánkami
pritahovalo k sobe zájemce ze širokého a dalekého
okolí. Namnoze se však jednalo o lidi v nouzi, podruhy,
kterí se zde usazovali a staveli chalupy tak, jak jen kdo mohl a
umel.Vzhledem k financním možnostem stavebníku nemohly
být stavební náklady nijak vysoké. Kámen nalámali ve dvou blízkých
opukových skalách nebo prímo na staveništích. Vedle údolní
cesty se táhla hluboká vrstva dobré cervenice, která nahrazovala
vápennou maltu a stavební dríví si opatrovali v blízkém lese,
táhnoucím se za humny. V pomerne krátkém case zde vyrostlo
nekolik skromných chalup, které si byly všechny stavebne
velmi podobné. Zprvu zacal stavebník budovat obytnou svetnici a
k ní pak teprve dodatecne pristavoval další
príslušenství-chlívek, kolnu, a nekdo dokonce i menší
stodulku. V jediné obytné místnosti se bydlelo a varilo. Mela
povalový, na trech trámech ležící strop. V jejím rohu
stál dubový stul s lavicí pri zdi a židlemi a nad ním na
stene byly obycejne rozvešeny obrázky s biblickými
námety. V protejším rohu se nacházela postel
s nastlanými perinami, v dalším byla prilepena
rozmerná hlinená kamna s prípeckem. Nad nimi se houpala
zavešená bidla na sušení prádla. Z této síne se
vcházelo malými dvírky prímo do chlívku.
Osada se
netešila dobré povesti! Usadil se zde totiž jakýsi
dobrodruh Zange, vudce pašerácké a snad i lupicské bandy,
která rádila ponejvíce ve Slezsku a Prusku. Název osady Sebranice
je tedy odvozen od hanlivého výrazu „sebranka“,
címž bylo dáno na srozumenou opovržení Vamberáku se
zdejšími starousedlíky. Je také známo, že okolo
poloviny 19. století byl každý druhý muž ze Sebranic
alkoholikem. Totéž se dalo ríct i o mužích z blízkých
osad Helousky a Zádolí. Prícinou alkoholismu byla predevším
všeobecná bída, neutešené sociální podmínky a
nedostatek pracovních príležitostí. Tyto okolnosti vyhánely
muže z domovu hledat si obživu v cizine,
nekterí hledali své štestí i ve vystehování do Ameriky,
zatímco ženy se svými detmi vydelávaly „nejaký ten
groš“ palickováním krajek. První príležitostí
k výdelku poblíž domova byla v letech 1839-1841
výstavba „císarské silnice“ v úseku Kostelec nad
Orlicí-Žamberk. Pri ní, prímo pod osadou, vznikl
v polovine 19. století zájezdní
hostinec „U
Kaplicky“.
Ješte pred zbudováním tohoto hostince mely Sebranice svoji
hospodu „U Beránka“, pozdeji se tam ríkalo „V
Lázních“. Byla položena ponekud výše než
hostinec „U Kaplicky“, mela cp.224, pod ní vyveral
pramen cisté vody. Pozdeji byl pramínek obezden jako studánka
s prilehlou kaplickou. Ke konci 19. století byly zrízeny pri
novém hostinci „U Kaplicky“ lázne. Ve zdeném nevysokém
prístavku byly dve kabiny s vanami. Vodu zde ohrívali ve
velkém medeném kotli a vpoušteli ji kohoutky prímo do van
spolu se studenou vodou z domovního vodovodu. Lázne zde byly
hojne používány a roztápeny každou sobotu. Koupele zde
nebyly drahé a kabiny i vnitrní zarízení bylo udržováno ve
vzorné cistote. Zanikly v roce 1915, kdy byl pro vojenské
úcely zrekvírován veliký medený kotel a majitel nebyl schopen
sehnat za nej náhradu.
Se
sebranickými muži bychom se setkali v padesátých letech
19. století pri výstavbe tzv. Ferdinandovy dráhy, vedoucí
z Prahy do Olomouce, na pocátku osmdesátých let 19. století se
jako delníci podíleli na budování trati Praha-Hanušovice,
pak vzali za vdek lesní prací v panských a obecních lesích a
mnozí káceli lesy na horním toku reky Zdobnice a jejího prítoku
Rícky pro firmu Jan Stöhr, velkoobchod drívím ve Vamberku a
v Praze. Dopravovali dríví v dobe zvýšeného
vodního stavu po rece Zdobnici do Orlice, kde se v Doudlebách
nad Orlicí vázaly vory. Jiní lámali kámen v Parischových
litických žulových lomech. Teprve od devadesátých let 19.
století zacal poskytovat rozvíjející se vamberecký prumysl
textilní, kamnárský, paprskárský a masný dostatek pracovních
príležitostí a tím i trvalejší možnost výdelku a
obživy. Nekterí se stali nákupcími dobytka pro uzenárskou
firmu Jindricha Kubiase staršího. Z výdelku si
sebranictí ušetrili na zakoupení dalších polícek nad
i pod osadou. V chlévech se na prelomu 19.a 20. století
objevují místo koz i krávy, z
podruhuse
stávají chalupníci, kterí vedle tovární práce obdelávají i svá malá
hospodárství.
Osada postupem let nabývá dobrou
povest, ale puvodní jméno jí
zustává…
Cerpáno z
casopisu Vamberecký zpravodaj
1997