Vanuv
kamen
Vanuv kamen je vyznamny
skalni utvar na jihovychodnim svahu Bile hory, tvoreny stmelenymi
valouny a bloky stramberskeho vapence druhohorniho stari . Podobne
jako na nedalekem Kotouci se i zde jedna o vapenite usazeniny
koraloveho utesu, vytvarejiciho se v melkem mori. Lze zde najit
zkameneliny celeho davneho ekosystemu. Dnesni nazev, pouzivany od
19. stol., je odvozen od jmena sedlaka, na jehoz pozemcich se
nachazel.
Prirodni pamatka Vanuv kamen byla vyhlasena
2.12.1993, jedna se o vyrazny skalni vychoz jurskeho vapence s
brekciovou texturou a nachazi se na katastralnim uzemi mesta
Koprivnice, historicke hranici panstvi novojicinsko-stramberskeho a
hukvaldskeho. Prirodni pamatka je vyhlasena na plose 0,77 ha a
vlastni skala vystupuje asi 15 m nad okolni teren.
V roce 1879 nalezl pozdeji prosluly
moravsky archeolog profesor Karel Jaroslav Maska u Vanova kamene
pazourkove noziky a bronzove jehlice. Povrchovym pruzkumem zde byla
prokazana take kultura puchovskeho lidu (120 pr. n. l. az 0 n.
l.).
Misto pod Vanovym kamenem bylo
nekolikrat svedkem vyznacnych sroceni lidu. Roku 1643 a pozdeji, v
roce 1695, se zde odehrala vyznamna selska povstani. Poprve se
nepokojni poddani z hukvaldskeho panstvi sesli pravdepodobne u
Vanova kamene 19. kvetna 1643. A to skoro ze vsech vesnic panstvi.
Vyjednavani biskupskych uredniku s poddanymi bylo ukonceno smirem.
Vrchnost byla nucena ustoupit a prislibit, ze nebude vyzadovat vice
davek a povinnosti.
Druhe sroceni nevolniku hukvaldskeho panstvi
zacalo 26. cervna 1695. Skalisko umoznovalo rebelum vyhled az k
hukvaldskemu hradu. Impuls ke sroceni sedlaku dal svym zpupnym
jednanim vrchni hejtman hukvaldskeho panstvi Maxmilian Harasovsky z
Harasova. Poddani se behem vzpoury vystrihali vseho nasili, cimz si
vynutili respekt i u statnich uradu. Zastani nalezli u moravskeho
tribunalu a take sam cisar Leopold I. zadal mirneho jednani s nimi.
Nakonec byla vzpoura prece jen trochu uspesna, protoze vedla k
castecnemu snizeni robotnich povinnosti. Tato vyznamna historicka
udalost byla romanove zpracovana Bohumirem Strnadlem-Cetynou v
knize Jednou za slunovratu. Na pamet 300. vyroci povstani zde byla
v roce 1995 odhalena bronzova pametni deska.
Misto je i botanicky zajimave, najdete zde
napr. mochnu jarni, rozchodnik bily, slezinik cerveny a dalsi.
Misto nepuvodnich drevin jsou
vysazovany puvodni druhy jako javor babyka, klen a mlec, dub a
lipa.
Muzete zde zahlednout Otakarka fenykloveho,
penice, drozda, jesterku ci slepyse. Sporadicky obhospodarovana
policka nad Vanovym kamenem a bohate porosty naletovych keru
vytvareji velmi vhodnou lokalitu pro drobnou zver, zejmena pro
zajice polniho a bazanta obecneho. Pestra potravni nabidka na zemi
i na kerich, stare travy a huste kerove skupiny napojujici se na
les jsou vyhodnymi misty pro hnizdeni a rozmnozovani.
Vanuv kamen je rovnez vyhledavanou
cvicnou horolezeckou skalou.
Vanuv kamen je opreden take nekolika
povestmi. Jedna z nich vypravi o certu, ktery pri preletu nad Bilou
horou upustil kamen. A prave proto mu v davnych dobach pripadlo
jmeno „Certuv kamen“.
„Za davnych
casuv zila v Lidecku jedna devucha. Ale ta devucha chcela se dat
zapsat certovi, esi obrati vodu, co tece Lideckem, aby tekla hore
dedinu, es kohut zakokyryka. Cert zacal obirat kameni, a dyz uz mel
velku zed, esce mu chybelo do prostredka. Tak sel pro ty kamene a
ulomil je z Kotuca. Jak uz byl u tej zdi, kohut zakokyrykal. Cert
se rozhneval a mrstil tema kamenama. Jeden odletel do Raskovca a to
je Raskuv kamen, druhy na Vanovu rolu a to je Vanuv
kamen.“
Nejjednodussi pristup je, napojit se na modre
znacenou turistickou stezku v ulici Zahumenni u Muzea Fojtstvi. U
rozcesti stoji Svaty Kriz. Kousek odtud je možno na ulici
Alšova zaparkovat auto.
Ale to by nebyl cert, aby i trochu
nezasmodrchal souradnice. Vyse uvedene souradnice Vas zavedou k
informacni ceduli primo u Vanova kamene. Finalni zjistite
takto:
Prevedte
do trojkove soustavy:
2OUWG8F0OA1LT04TEJBWJXCG5N03LU2GOWZZD74HJ