Pražské plynárenství se vyvíjelo v kontextu s plynárenstvím
ostatních evropských zemí. Prošlo tremi základními vývojovými
etapami, které mely tyto charakteristické znaky:
- karbonizacní výroba svítiplynu v lokálních plynárnách
- napojování místních sítí pomocí dálkovodu na velké centrály,
vyrábející svítiplyn tlakovým zplynováním uhlí nebo štepením
uhlovodíku
- postupný a úplný prechod plynárenské soustavy na prímou
spotrebu zemního plynu
V prubehu vývoje se jednotlivé etapy po nejakou dobu vždy
prolínaly.
Pražské karbonizacní plynárny
Pocátky pražského plynárenství sahají až do první poloviny
19. století. V r. 1847 byla, na základe smlouvy mezi
Vratislavskou plynárenskou spolecností a magistrátem královského
mesta Prahy, postavena v pražském predmestí Karlín karbonizacní
plynárna k osvetlení ulic. Byla to první plynárna pro verejný
rozvod plynu v ceských zemích. Plynárna menila postupne majitele a
v r. 1881 byl její provoz zastaven. Nový majitel-
Belgická plynárenská spolecnost- preložila výrobu plynu do nové
plynárny v Libni. Libenskou plynárnu prevzala od belgické
spolecnosti v r. 1900 anglická Imperial Continental Gas
Association a v r. 1935 byla libenská plynárna od
anglické spolecnosti odkoupena obcí pražskou, která nato zastavila
její provoz. Mezitím však byla v roce 1857 postavena bratry
Ringhoferovými ve meste Smíchov (pozdejší pražská ctvrt) další
plynárna, kterou mužeme považovat rovnež za plynárnu pražskou. Tato
plynárna také menila majitele a v r. 1877 ji zakoupila
pražská obec ve verejné dražbe od anglické firmy bratrí
Romansu.
Obec pražská však již dríve rozhodla o výstavbe první obecní
plynárny. Tato obecní plynárna byla uvedena do provozu r. 1866
na Žižkove. V r. 1867, kdy vypršela mestu Praha 20 letá
smlouva se soukromou plynárnou karlínskou, prevzala žižkovská
plynárna veškeré verejné osvetlení pražských ulic.
V r. 1874 byla postavena v obci Holešovice další
plynárna, která pozdeji, po spojení obce holešovické s obcí
pražskou v r. 1884, se dostala do správy Pražských
obecních plynáren. V r. 1888 byla uvedena do provozu nová
holešovická plynárna Na Maninách a provoz ve staré holešovické
plynárne byl zastaven. Nová holešovická plynárna byla až do
r. 1927 nejmodernejší a nejvetší plynárnou v Praze a v ceských
zemích vubec. Její rocní výroba dosahovala 12
mil. m3 plynu. V letech 1925 až 1927 byla obcí
pražskou postavena v Praze Michli nejvetší a nejmodernejší
karbonizacní plynárna tehdejšího Ceskoslovenska, která patrila také
k nejvetším a nejmodernejším plynárnám v Evrope. Její pocátecní
výrobní kapacita byla 30 mil. m3 a cílová (nikoliv
však skutecná výroba), které bylo dosaženo v období druhé svetové
války, 100 mil. m3 plynu. Uvedení nové plynárny do
provozu umožnilo odstavit postupne všechny ostatní pražské obecní
plynárny (Holešovice, Smíchov a Žižkov). Michelská plynárna byla v
prubehu let nekolikrát dostavována a modernizována.
V r. 1965, na základe pokracování nové vývojové etapy
ceského plynárenství, zahájené po druhé svetové válce, byla
karbonizacní výroba v michelské plynárne zastavena a tím navždy
skoncila karbonizacní výroba svítiplynu v Praze. Dále zde pak
poracovala výroba svítiplynu na bázi štepení uhlovodíku, a to až do
r. 1975, kdy odstavením posledních výrobních jednotek skoncila
v Michli výroba svítiplynu zcela.
V prubehu etapy výroby plynu karbonizací uhlí se vyvíjela
spotreba plynu v Praze následovne:
|
|
1876 |
5 mil. m3 |
1888 |
10 mil. m3 |
1896 |
15 mil. m3 |
1907 |
20 mil. m3 |
1930 |
40 mil. m3 |
1948 |
100 mil. m3 |
Velkokapacitní plynárny a dálkové
plynovody
Po druhé svetové válce byla Pražská obecní plynárna prevedena na
základe znárodnovacích dekretu do majetku státu.
V r. 1947 byl do Prahy priveden dálkovým plynovodem
svítiplyn z tlakové plynárny v Záluží u Mostu, címž zacala pro
pražské plynárenství nová etapa rozvoje, založená na rušení
lokálních plynáren a napojování gazifikovaných obcí na
velkokapacitní zdroje dálkovými plynovody. V r. 1968 byl
postaven velkokapacitní špickový zdroj svítiplynu také v
Praze-Mecholupech. Vyrábel svítiplyn cyklickým štepením benzinu a
pozdeji zemního plynu. V r. 1975 byl v plynárne v
Mecholupech uveden do provozu ješte vysokotlaký výrobní zdroj,
vyrábející svítiplyn kontinuálním vysokotlakým štepením zemního
plynu. Spolu s nízkotlakým výrobním zdrojem dosáhla plynárna
Mecholupy svého maxima výroby v r. 1976 a bylo to témer
700 mil. m3 svítiplynu. V r. 1987 byla
výroba na nízkotlakém zdroji ukoncena. Do Prahy proudil svítiplyn
však dále z tlakové plynárny v Úžíne, postavené
v r. 1961, a predevším pak z tlakové plynárny Vresová,
uvedené do provozu zacátkem 70. let. K tomu úcelu byly staveny
další a další dálkové plynovody, které postupne uavrely kolem Prahy
okruh. Na okruhu byly budovány predávací a regulacní stanice.
V r. 1958 byl do Prahy také priveden poprvé zemní plyn,
pocházející z ložisek na jižní Morave. Tento plyn sloužil ke
zvyšování výhrevnosti svítiplynu a k prímé spotrebe nekterými
prumyslovými odberateli.
Prechod na prímou spotrebu zemního
plynu
S ohledem na nedostatecné tuzemské zdroje zemního plynu byl
další rozvoj ceského plynárenství podmínen dodávkami ze zahranicí.
V r. 1967 byly zahájeny dodávky zemního plynu z
tehdejšího Sovetského svazu. V r. 1971 zacalo budování
velké tranzitní soustavy, propojující východní Evropu
s Evropou západní sítí velmi vysokotlakých plynovodu.
V r. 1974 byl priveden zemní plyn odbockou
z tranzitního plynovodu do plynárny v Mecholupech. Tento
privadec se stal rozhodujícím zdrojem zemního plynu pro Prahu.
Zemní plyn sloužil jednak ke konverzi na svítiplyn ve výrobních
zdrojích a jednak k prímým dodávkám do rozširující se
síte plynovodu zemního plynu ve východní cásti Prahy k prímé
spotrebe. Na základe vládního usnesení c. 233 ze
6. 9. 1973 byla v r. 1974 zahájena zámena
svítiplynu zemním plynem v celém pražském plynárenském systému.
Zámena plynu v Praze mela být ukoncena v r. 1990.
Díky dobré organizaci práce a aktivite spolupracujících organizací
se podarilo ukoncit zámenu plynu v Praze o celé dva roky dríve pred
stanoveným termínem. S ohledem na pokracující zámenu plynu v
oblastech pusobnosti západoceských a severoceských plynáren
zustal v provozu ješte vysokotlaký zdroj svítiplynu
v Mecholupech, který sloužil v podstate jako reservní
zdroj až do r. 1996. Odstavením tohoto zdroje z provozu
skoncila definitivne výroba svítiplynu na území hl. m.
Prahy.
Vývoj organizace pražského
plynárenství
Plynárenství v Praze bylo na svém pocátku, tj. od r. 1847
až do r. 1866, výhradne v rukou soukromých plynárenských
spolecností nebo podnikajících fyzických osob. Postavením obecní
plynárny na Žižkove zacala se prevažujícím zpusobem uplatnovat
v rízení plynáren obecní správa. Vznikly Pražské obecní
plynárny, které pretrvaly prakticky až do znárodnení plynárenství
v r. 1945, i když v letech 1939 až 1945 spadaly
pod Mestské podniky pražské. V r. 1946 vznikly
v Ceskoslovensku 4 plynárenské podniky – Západoceské
plynárny, n.p., se sídlem v Praze, Východoceské plynárny se
sídlem v Pardubicích, Moravskoslezské plynárny se sídlem v Ostrave
a Slovenské plynárny se sídlem v Bratislave. Dne
1. 1. 1950 byla dána našemu plynárenství nová organizacní
struktura, která rozdelila plynárny do deseti krajských podniku.
Pražské plynárenství bylo zacleneno do nár. podniku Stredoceské
výrobny Praha a Stredoceský rozvod Praha. V r. 1952
byl podnik Stredoceský rozvod plynu Praha zaclenen do n.p.,
Stredoceské výrobny plynu Praha. V r. 1961 byly
Stredoceské výrobny plynu Praha prejmenovány na Stredoceské
plynárny Praha. V letech 1977 a 1988 došlo k dalším zmenám,
které však spíše jen menily názvy podniku z kocernových na
státní a posléze na odštepné závody státního podniku, ale rozsah
pusobnosti, pokud jde o plynárenství v Praze, zustal víceméne
zachován. V r. 1990 byly ze Stredoceských plynáren
vycleneny závody Propan-butan Satalice a Výroba plynu Praha v
Mecholupech. Stredoceské plynárny se staly pouze distribucním
závodem. V r. 1993 založily Stredoceské plynárny
s francouzským státním plynárenským podnikem Gas de France
spolecný podnik pro výstavbu a rekonstrukce plynovodu pod
názvem Praha-Paríž-Rekonstrukce. V témže roce došlo k rozdelení
Stredoceských plynáren, o.z., na dva odštepné závody Stredoceské
plynárny a Pražské plynárny. V r. 1994 vznikla
z o.z. Pražské plynárny akciová spolecnost Pražská
plynárenská, která se v témže roce stala zakládajícím clenem
Ceské plynárenské unie, sdružující 8 distribucních plynárenských
akc. spolecností a o.z. Transgas. V r. 1995 vznikl spolecný podnik
Pražské plynárenské, a.s., a nemecké RWE Energie, A.G., s názvem
PROMETHEUS energetické služby, s.r.o., V r. 1996 založila
Pražská plynárenská, a.s., s nemeckou spolecností Ruhrgas A.G.
Essen spolecnost s obchodním názvem AUTOGAS pro provozování
cerpacích stanic s pohonnými palivy, poradenství a koupi
a prodej zboží.
Záver
Na samém pocátku pražského plynárenství se množství vyrobeného
svítiplynu za rok pocítalo v jednotkách miliónu, délka plynovodu v
desítkách kilometru a pocet odberatelu ve stovkách. Dnešní pražské
plynárenství prodává rocne témer 1,5 miliardy m3 plynu
zemního (odpovídá z hlediska výhrevnosti více než 3 miliardám
m3 svítiplynu), provozuje pres 3000 km plynovodu a
plyn dodává více než 400 000 odberatelu.
Historie:
v.1 - 14.9.2008 - 25.12.2008 (ztracena asi již 23.12.)
v.2 - 26.12.2008 - 18.3.2009 (ztracena asi již 15.3.) shodné
souradnice, nová schránka, zmena hintu a mírná zmena umístení,
terén zvýšen na 2
v.3 - 23.3.2009 - shodné souradnice, nová schránka
zpet v.2 - 12.5.2009 - záhadným zpusobem se znovu objevila, takže
zmena hintu, schránka v.3 odstranena a na míste zustává puvodní
v.2
zpet v.3 - 20.6.2009 - v.2. asi definitivne ztracena, místo stejné,
opraven hint
Prosím dávejte keš na presne stejné místo, jinak ji taky už
další nemusí najít. A nervete ji násilím dovnitr, není to potreba.
Díky
Upozornení:
Místo samotné pro mnohé není nijak zajímavé, i když pro mnohé ano.
Chci jen ukázat, jak jde cas v kdysi velmi duležité plynárne nyní.
Proto prosím neomílejte v logu, jak je to ošklivé místo. Spousta
lidí ocení, že se sem podívá, protože je sem táhnou vzpomínky - ty
samozrejme v logu zminte. Jinak k odlovu nikoho nenutím. Díky a
pekný lov :-)