LETIŠTE PRIBYSLAV
Cache vas zavede do blizkosti letište a jedné základní meteorologické stanice CHMI.
Odkaz na letište Pribyslav: link
Odkaz na meteostanici CHMI: link
LETECKÁ CINNOST V PRIBYSLAVI
Zacátky letecké cinnosti v Pribyslavi se datují rokem 1930, kdy byla nekolika pokrokovými, pro letectví zapálenými obcany mesta založena odbocka Masarykovy letecké ligy. Pricinením a hlavne obetavostí tehdejších 55 clenu se podarilo získat kluzák Zlín V., pozdeji i vetron „Šedý vlk”. Ve vlastní dílne se soucasne prikrocilo ke stavbe dalších jednoduchých letadel. Majetkem odbocky MLL se záhy stal i automobil BUICK s navijákem. V té dobe byla jako plochy pro vlastní leteckou cinnost využívána sklizená pole, prípadne pro starty pomocí gumového lana ruzné svahy, napr. „Rezníckova strán”. Jako první instruktor v Pribyslavi pusobil Ing. Karel Tlapa. Rozvoj leteckého sportu zásadne ovlivnila stavba zdejšího letište, zahájená v roce 1931. Tehdy, po nekolika leteckých haváriích na Vysocine a díky urcitým kontaktum na pracovníky Ministerstva dopravy, se podarilo tuto stavbu prosadit. Pri výberu místa pro letište bylo nekolik návrhu. Ministerstvo dopravy však melo podmínku pristávací dráhy v délce nejméne 700 m, a to ve smeru prevládajících vetru, tj. východ - západ. Tak byla jako nejpríhodnejší vybrána komisí ministerstva dopravy stávající plocha.
Po vybudování letište cinnost MLL dostala „zelenou”, nebot výcvik mohl být prováden kdykoliv a nebyl již omezen jen na volné zemedelské pozemky. Cinnost odbocky až do mobilizace v roce 1938 byla velmi vysoká a úspešne konkurovala známým odbockám v Humpolci a v Nemeckém Brode. Pocátkem okupace byla cinnost MLL zakázána a organizace rozpuštena. Materiál vcetne letadel byl zabaven. Zásluhou nekolika clenu byly soucásti rozpracovaných letadel ukryty na ruzných místech. Bohužel podmínky v techto prostorách nebyly vždy dobré, a tak se po válce zjistilo, že mnohé soucásti již nemohou být použity. Navíc vypálení hangáru v posledních dnech války znamenalo pro místní príznivce letectví težkou ránu. Kdyby se podarilo požáru zabránit, byla by Pribyslav získala letecký park po výcvikovém stredisku Wehrmachtu. Takto jsme se jen mohli dívat na ohorelé zbytky bezmotorových letadel a vlecných motorových letadel. Pro zasvecené uvádím, že zde bylo po nekolika vetroních typu GB-II, Olympie, Vážka, dvousedadlové vetrone Jeráb a vlecné stroje Cáp. Pouze soucásti ohorelého navijáku byly pozdeji použity.
V léte v roce 1945 byla ustavena odbocka Ceského národního Aeroklubu. Jako jedna z prvních akcí bylo zjištení stavu ukrytých cástí rozestavených letadel. Skutecnost byla tragická - použít se nedalo prakticky nic. Po dlouhých diskuzích a úvahách bylo prikroceno k montáži nejjednoduššího kluzáku „Skaut Standart”. Po vyklizení a nejnutnejších úpravách prístavku vyhorelého hangáru, který byl nejméne poškozen, byly cásti kluzáku a nejnutnejší náradí prevezeny ze stodoly Dr. Jáchyma na letište. Posléze však bylo konstatováno, že poškození vlhkem v dobe nouzového uskladnení je tak velké, že oprava není možná. Bylo proto rozhodnuto zamerit veškeré úsilí k získání alespon jednoho kluzáku od Ministerstva dopravy, jehož letecký odbor v té dobe tímto materiálem disponoval. Po znacném úsilí tehdejších funkcionáru Aeroklubu a za úcinného prispení „predválecných” známých z Ministerstva dopravy nám byl pridelen kluzák ŠK-38 - a to bylo slávy!
Soucasne však vyvstaly další problémy jako potreba motorového navijáku a hlavne získání instruktora. Zhotovení navijáku se obetave a bez financních nároku ujal tehdejší majitel autodílny, taktéž clen Aeroklubu Stanislav Prokeš. Použil ohorelou kostru nemeckého navijáku a po rozsáhlé oprave do ní instaloval Motor-Opel Blitz. Tak byla v roce 1946 vyrešena otázka navijáku. Jako instruktora se podarilo získat neobycejne obetavého Františka Uhra z Havlíckova Brodu. Jeho obetavost neznala mezí - dnes by asi nikdo zdarma nedojíždel z Brodu do Pribyslavi na „motocyklu” CZ 100, a to v léte i zime za každého pocasí, nejméne dvakrát týdne. Jeho zásluhou byl pak výcvik prováden po celý rok i v zime. Jen v nejhorším pocasí se probírala teorie.
V roce 1947 se z Ministerstva dopravy vyclenila Leteckotechnická správa jako samostatný útvar. Zde jsme získali v krátké dobe nekolik príznivcu, jako A. Nováka, L. Nemce, J. Krehlíka, Rezáce a další. Pribyslav se v té dobe dostala na jedno z predních míst v Ceském Národním Aeroklubu a díky obetavosti a nadšení zdejších funkcionáru a podpore jmenovaných príznivcu jsme byli vybaveni slušným letadlovým parkem. Pro zasvecené uvádím, že jsme mimo puvodního kluzáku ŠK-38 získali nový typ Z-23 Honza s gondolou, z vetronu pak Z-24 Krajánek, Z-124 Galanka, Z-25 a Z-125 Šohaj a posléze vedle akrobatického vetrone „Lunák” i dvousedadlového LG-130 Kmotra.
V Pribyslavi se v té dobe z naší iniciativy vytvoril sklad leteckého materiálu Letecko-technické správy Ministerstva dopravy. Letadla docházela do skladu bud vlakem rozložená, nebo se prepravovala na transportním podvozku, a nebo prímo z továren prelétávala ve vleku za motorovým letadlem. Stejnými zpusoby se letadla jednotlivým odbockám dle príkazu Letecko-technické správy, resp. A. Nováka opet vydávala. Všechny práce spojené s provozem a vedením skladu vykonávali clenové Aeroklubu zdarma, za nejakou tu „protekci” v Praze. V té dobe dosáhl zdejší Aeroklub svého vrcholu - bohužel jen nakrátko. Brzy po nastolení „vlády lidu” zacaly nesmyslné proverky, které vyradily z cinnosti cást clenu a funkcionáru. Cinnost Aeroklubu byla znacne ochromena, na cemž mela hlavní zásluhu zdejší garnitura nových politických velicin. Jejich názory, a to nejen na letectví, byly zarážející. Jedine zásluhou zbylých clenu se podarilo po nespocetných bojích s nepochopením místních í okresních cinitelu až neuveritelné - letište v Pribyslavi se udrželo.
Po Františku Uhrovi jsem jako instruktor nastoupil já - ovšem jen do prvních proverek. Pak byl získán jako instruktor Mixa z Jihlavy. Ten po havárii na vetroni MÚ-13 po zranení pátere se již do Pribyslavi nevrátil. Jako nácelník letište a instruktor nastoupil František Loužecký, který pro Pribyslav hodne zachránil hlavne tím, že dokázal do znacné míry neutralizovat naivní názory zdejších politických predstavitelu. V té dobe jsem již clenem, tím méne funkcionárem, Aeroklubu nebyl, a proto lícení dalších osudu ponechávám tem, kterí zustali a mohli ovlivnovat veci další.
Na záver prosím, aby tento „spis” byl považován za volné vzpomínky a vyprávení i s tím, že jsem se mohl dopustit nepresností a omylu zpusobených odstupem padesáti let.
Ze vzpomínek O. Klusácka, clena Aeroklubu Pribyslav,
prepsala Ing. Marie Krestanová
Vyšlo v Pribyslavském obcasníku Únor 2005
EDIT červen 2023:
Odkaz na akci:
PyroCar 2023
Dne 18. - 19. srpna 2023 se bude na Letišti Přibyslav konat setkání hasičů z celé republiky PYROCAR. Tak můžete odlov cache spojit s prohlidkou stovek požárních vozidel jak historických tak i současných.