Antonín Pelc
*16.1.1895 –
†24.3.1967
Život malíre a karikaturisty
Antonína Pelce byl predznamenán jeho puvodem z
chudých pomeru i jeho trochu dobrodružnou
povahou.
Narodil se v Lišanech 16. ledna 1895 v ucitelské
rodine. Zacal studovat v Rakovníku na reálce, ale v
deseti letech osirel. Ujal se ho strýc,
stredoškolský profesor v Kutné Hore a v jeho
rodine pak vyrustal. Od detství byl velmi nadaný
kreslír, mel i sklony k hudbe a proto se rozhodl pro
umeleckou kariéru. V letech 1913–1919 vystudoval
pražskou Akademii výtvarných umení (u
prof. V. Bukovace a M. Pirnera).
Velmi citlive reagoval na dobové podnety, poucil se a prijal
mnohé principy avantgardních smeru
dvacátých let. Svými životními
osudy byl predurcen k tomu, aby zaujímal levicové
postoje. Konecne tehdy, po zkušenostech z první
války se nalevo vychýlilo myšlení
podstatné cásti evropské umelecké
avantgardy. Maloval v duchu syntetického kubismu, ale brzy
do jeho obrazu pronikaly nové obrazové i
obsahové elementy, predevším uvolnená,
expresivnejší kompozice a výrazný
rukopis. Tematicky se priklání v duchu nové
vecnosti k poznávání prosté
reality.
Záhy nachází prostor pro svuj jedinecný
dar, pohotové kresby, v žurnalistické karikature
a knižní ilustraci. Tady mužeme pozorovat
urcité paralely s prací Josefa Capka, Adolfa
Hoffmeistra, ci Františka Bidla. Proti jejich
ortodoxnejší klasické cerné
cárové kresbe však poznenáhlu
staví svuj styl využivající casto ruzne
strukturované plochy a barvu.
Za svoji kritickou a výrazne protifašistickou tvorbu
nemohl ocekávat vdek nového režimu, který
se vytvárel v Cechách po roce 1938, proto
odešel do Francie. Tam se ale jako cizinec
pricházející z nemeckých zemí
dockal internace ve sberném tábore. Pri
zmatcích po fašistickém napadení
Francie se dostal do Maroka. V marockém tábore
namaloval nekolik kompozic s námetem poušte,
které se považují za vrchol jeho malby vubec.
Jeho anabáze pokracovala na antilský ostrov
Martinigue a odtud byl vysvobozen osobní intervencí
manželky amerického prezidenta.
O jeho záchranu se postarali prátelé J.
Voskovec a J. Werich a za nimi se vydal do New Yorku. Léta
newyorského exilu prežíval dík Werichove
dceri Jane, která mu pomáhala prekonávat
jazykovou bariéru a udržovat spojení s
okolním svetem. Vrátil se ke
karikování. Jeho ostre protifašistické
výpady otiskovaly nejprestižnejší
deníky a casopisy, nejvíce anglické a
americké, ale pronikal do celého svobodného
sveta.
Do vlasti se vrátil roku 1946, byl povolán na
umeleckoprumyslovou školu v Praze, aby vyucoval umení
karikatury. Roku 1955 byl jmenován profesorem Akademie
výtvarných umení a vychoval rádku
soucasných ceských kreslíru. Neustále
kreslil a publikoval v ceských periodikách, nebyl
však již tak nezávislý jako
dríve.
Postupne se stal tlumocníkem oficiálních
postoju poúnorového režimu.
V padesátých letech se vrátil k malbe a
ilustraci. Tvarosloví a tematika jeho obrazu se dost
odlišovala od ortodoxních schémat
ražených socialistickým realismem a tak se
nakonec stal neprijatelným pro režim, který
kdysi pomáhal ustavit. Dík deformované
úcelové prezentaci jedné cásti jeho
díla a zatajování druhé se
Antonín Pelc stal osobou dnes témer neznámou a
umelcem nechápaným. Snad teprve cas vysvobodí
jeho humanistické a lidsky vrelé dílo z
balastu dobových soudu a zaradí ho na to
správné místo v ceské kulture,
které mu náleží.
Data:
16. ledna 1895 – narozen v Lišanech u
Rakovníka
1913–19 – studoval Akademii výtvarných
umení v Praze
1934 – clenem SVU Mánes
1939 – emigruje – Francie, Maroko, Martinigue,
USA
1946 – profesorem umeleckoprumyslové školy v
Praze
1955 – profesorem Akademie výtvarných
umení v Praze
24. brezna 1967 – zemrel v Praze
Karikatury publikoval v denících
a casopisech:
Šibenicky, Tvorba, Rudé právo, Lidové
noviny, Simplicius, New York
Times, Kulturní tvorba, Literární noviny,
ad.
Ilustroval knihy:
K. Polácka, Fr. Nemce, V. Rezáce, M. Majerové,
A. France, J.
Vallése, H. Balzaca, J. Steinbecka, ad.
Antonín Pelc: ilustrace knihy
K.Polácka - Muži v offsidu
A nyní ke kešce: jelikož
není možné u tradicní kešky zadat
výchozí souradnice jako souradnice desky, když
je keška ukrytá o kus dále, na
výchozích souradnicích najdete prímo
skrýš. Pametní desku venovanou Antonínu
Pelcovi najdete cca 60 metru od kešky smer severozapad,
viz Reference Waypoint. Doporucuji zhlédnout, beztak
budete nejspíš parkovat nekde blízko.
Ikdyž je místo uložení kešky
dále od pomerne frekventované silnice, prosím,
budte obezretní a peclive maskujte, at cache
vydrží. Tomu pomuže i tichý odlov,
který je zvlášte v noci v této
obydlené cásti obce vyžadován.
Díky.
Fotky u logu, GC, TB a predmety k tématu
vítány 
Pro prvnich 12 nálezcu je pripravena karikatura
Antonína Pelce (12ks).
Okolní predmety jsou presne ve stavu, v kterém byly,
než skrýš vznikla. Ostrílenému
cacherovi bude nejspíš ihned vše jasné.
Pokud možno, obejdete trávu, at místo
vypadá nenavštevovane. 