|
Na úvodních souradnicích keš nehledejte! Zavedou Vás do obce Bílichov. Keš se nachází nedaleko.
Tam nad Bilichovem, kde vzrostlý les sestupuje do hluboké rokle, cní z príkré stráne balvany pískovcových skal a tvorí malou terasu nad velkým údolím. V tom puvabném kousku prírody leží v kameni ukryté dávné tajemství, snad príbeh velké lásky, snad balada její tragédie...
V dávných dobách, kdy do techto odlehlých míst v hlubokém pralese lidská noha nevkrocila se pod skalnatou stenou hlubokého údolí v zjasnených nocích scházely krásné lesní panny, aby tu na mesícním svitem ozárené plošine provádely své tance. V hlubine pod skálou žil ale zlý a krutý bes. Ohyzdný skret, který se tu skrýval pred svetem. Denního svetla se bál, ale nekdy za nocí ze svých jeskyní vycházel, prohánel se lesem a v zlobe, která v nem neustále kypela a které se nedokázal zbavit, lámal stromy a kere a rozhánel a desil pokojne nocující svet. Lesní žínky mu ríkaly Démon skály. Presto, že se ho bály, stále byly za klidných nocí vábeny do skal címsi neznámým. Ono tajemství se skrývalo v hlubinách zeme, v doupeti démona skal. Byla to pripomínka jediných krásných chvil v ješte pozemském živote zakletého skreta. Jeho jediná láska, jediné co mu zbylo, syn, který po letech ukrývání vyrostl v slicného junáka. Ten chlapec byl démonovou jedinou velkou radostí. Pripomínkou dávné lásky ke krásné lesní žínce a také plodem této krátké lásky, za kterou museli oba tvrde zaplatit. Lesní kráska, prokletá svými družkami za to, že se spustila s pozemským tvorem, zemrela pri porodu. Její lidský milenec byl odsouzen k vecnému žití v podzemí a jeho nekdejší hezká tvár zustala už naveky zohavena v krutém šklebu bolesti nad smrtí družky.
Jako je ohavnost opakem krásy a nenávist opakem lásky, byl mladík opakem svého otce. A i on zatoužil poznat víc, než temné skalní dutiny. Byt se mu otec snažil sebevíc zatajit pozemský svet, byt se sebevíc snažil zabránit mu vyjít ze skalních dutin, nakonec syna neuhlídal. V nestrežené chvíli, když otec upadl do hlubokého bezesného spánku, vydal se mladík zakázanou chodbou ven z tajemného podzemí, aby poprvé spatril mesícem osvetlené stromy, aby poprvé vdechl vuni venkovního sveta.
Stál tam dlouho jako ocarován, Pak pritancily lesní žínky a uchváceny jeho krásou ho vzaly do kola. Pozdeji mu dovolily panny hladit své krásné vlasy a laskat jemné rucky. Mesíc však zastínil mrak a z jeskyne vyrazil bes. Vykrikl výtku synovi a lesní žínky ve své strašné zlobe zaklel do kamene. Nic nedbal mladíkových proseb, aby z panen svou kletbu snal a nepolevil, ani když junák pohrozil, že se do podzemního doupete nevrátí. A když potom mladík svou pohružku splnil a zmizel v temné rokli, démon sám se z žalu zmenil v kámen a dodnes tam z vrcholku skály, pres zkamenelá tela zakletých lesních panen vyhlíží a ceká na synuv návrat .....
Text je prevzat ze stránek www.bilichov.cz autorem príbehu je Libor Dobner a príbeh se nezakládá na žádné povesti, je jen výplodem jeho fantazie. Autorem soch je zichovecký sochar Oldrich Kovár, který zde nekdy v dobách druhé svetové války lesní žínky (panny do kamene zakleté) a démona skal z pískovce vytesal.
Keš najdete práve u techto soch. Ale abyste to nemeli tak jednoduché, souradnice, kde keš najdete, jsme Vám ukryli v nejstarším, dnes již neužívaném slovanském písmu. Písmo tvorilo základ kultury a vzdelanosti Velké Moravy, pozdeji se rozšírilo do jiných slovanských zemí, kde se nejdéle udrželo v Chorvatsku.
Keš najdete na souradnicích:
V míste je špatný signál, proto radeji použijte nápovedu a fotohint. Keš prosím dobre ukryjte.
|