Malá krabka pro neprátele mestských micro. Je mimo zorné pole kamer ty tam jsou ale koukají
jinam. Vracíme jí presne na své místo. Pozor na mudly!
Jestli si ukradnete tužky, tak jak to bežne deláte,
nebudete mít cím psát.
Ujištení pro stálé nespokojence, jste na
verejném prostranství, nikdo vás nemuže vyhánet nebo Vás
dokonce nejak ohrožovat.
Historie
Historie Vazební veznice Praha-Pankrác sahá do devadesátých let
19. století. V roce 1852 byl vydán císarský patent c. 117 o
Zlocinech, precinech a prestupcích, který byl na našem území
používán jako trestní zákon témer 100 let. Podle tohoto zákona
byl trest odnetí svobody vykonáván v težkém žalári,
žalári a vezení. V této dobe prestala vyhovovat
predevším z hygienických duvodu trestnice ve Svatováclavské
kapli, a proto se na východní periferii mesta mezi Pankrácí a
Nuslemi v cervenci roku 1885 zapocalo s výstavbou nové veznice.
Výstavba byla ukoncena v srpnu roku 1889 nákladem 1.200.000,-
zlatých a první vezni zde byli umísteni v zárí téhož roku. Byl
zde vykonáván trest težkého žaláre, žaláre a vezeni.
Vznikem Ceskoslovenské republiky v roce 1918 byl objekt
využíván jako veznice Krajského soudu trestního v Praze a
sloužil pro více jak 800 veznu.Významným mezníkem v historii
pankrácké veznice bylo období okupace Ceskoslovenské republiky za
2. svetové války hitlerovským Nemeckem. Nemecká okupacní správa zde
zrídila vyšetrovací vazbu Nemecké kriminální policie
gestapa. Dne 15. 4. 1943 ríšský ministr spravedlnosti nechal
v objektu veznice Pankrác zrídit popravcí místnost "sekyrárnu"
Pankrácká sekyrárna
„Sekyrárna“ - tato nechvalne proslulá místnost se
nacházela (a dodnes stále nachází) v areálu Vazební veznice. V dobe
nemecké okupace v letech 1939 - 1945 byla veznice využívána
nacistickou okupacní správou, která v ní zrídila vyšetrovací
vazbu nemecké kriminální policie a gestapa. V prízemí levého
podélného traktu budovy veznice vzniklo nechvalne povestné oddelení
II/A, ve kterém byli soustredováni odsouzení k trestu smrti. K
jejich umístení bylo vycleneno 20 samostatných cel oznacených císly
32-52, z nichž ctyri cely sloužily pro hromadné ubytování
a ostatní pro samovazbu. Ze trí cel (císlo 29, 30 a 31) byla na
konci brezna 1943 vybudována tzv. sekyrárna, kterou tvorila
zasedací místnost, popravcí místnost (kde byla nainstalována
gilotina) a místnost rakvárny. Názvy sami napovídají, k jakému
úcelu byly jednotlivé místnosti používány. Všechny tyto
prostory byly na konci brezna 1943 obloženy kachlickami v
bílém, „nemocnicním“ provedení. K založení
sekyrárny pristoupili nacisté „z kapacitních duvodu“.
Na jare 1943, kdy bylo na Pankráci vytvoreno rozsáhlé vezenské
oddelení vyšetrovací vazby nemeckého zemského soudu a práve
v té dobe vznikla i „sekyrárna“. Poprava gilotinou byla
podle nacistických funkcionáru, kterí o celé záležitosti
rozhodovali, velmi rychlá, levná, naprosto spolehlivá a díky hluku,
který ji provázel, dostatecne odstrašující.
V breznu 1943 prijel do Prahy Alois Weiss. Tento bývalý pomocný
skladník z Mnichova a soucasne pomocník mnichovského kata
Reichardta, byl po rozhodnutí o zrízení sekyrárny na Pankráci
vybrán na „systematizované místo pražského kata“.
Prímo v Praze si také našel své dva první pomocníky - ceské
kolaboranty Roberta Týfu a Jana Krížka (ten si zmenil jméno na
Johann Kreuz). K nim pribyl zanedlouho tretí pomocník Alfred Engel
z Holešovic. Tito lidé byli pozdeji vystrídáni konfidentem
gestapa Antonínem Neradem z Braníka a Weissovým švagrem Otto
Schweigerem ze Straubingu. Provoz pankrácké gilotiny byl zahájen
dne 5. dubna 1943. V sekyrárne bylo ten den popraveno prvních pet
odsouzených Cechu.
Jak již bylo zmíneno, pankrácké popravište se skládalo
ze trí místností…
1. Zasedací místnost
Každý den, kdy se na Pankráci popravovalo, mel svuj
„zajetý rád“, který byl zaveden do tech
nejmenších detailu. V 8:30 hodin, po casné snídani na
„oddelení smrti“ prijel státní zástupce a precetl
dozorcum jména lidí, kterí meli být ten den popraveni. Ty pak
vrchní dozorce Karl Sauer nechal z cel predvést v poutech pred
státního zástupce, který jim precetl ustálenou nemennou a cynicky
znející formuli:
„Ve jménu Vudce a ríšského protektora se
vaše žádost o milost zamítá a zároven se vám oznamuje,
že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodine.“
Poté byli odsouzení odvedeni do prípravné cely, kde mohli
ješte (ovšem s rukama vpredu spoutanýma) napsat svuj
poslední dopis. Popravy byly vykonávány obvykle v úterý a ctvrtek
po 16. hodine. V této místnosti se scházela peticlenná nacistická
komise, která dohlížela nad výkonem trestu smrti gilotinou. V
komisi zasedal státní návladní nacistické justice, velitel
pankrácké vyšetrovací veznice gestapa, funkcionár nacistické
strany NSDAP, zapisovatel a lékar. Odsouzení byli predvádeni pouze
ve spodním prádle a s rukama spoutanýma dozadu. Ženy mely
již v té dobe vlasy nad krkem vycesány nebo ustriženy. Po
predvedení provedl státní návladní osobní identifikaci a oznámil
každému odsouzenému, že bude vykonána poprava. Následne
precetl jméno, které odsouzený potvrdil svým „ano“.
Poté se dostavil kat Alois Weiss se svými ctyrmi
„pomocníky„ a odvedl ho do popravcí
místnosti…
2. Popravcí místnost –
„sekyrárna“
Gilotina byla v rámci popravcí místnosti oddelena od ostatních
prostor jen cerným závesem. Bezprostredne po vynesení rozsudku byl
odsouzený priveden ke gilotine. Vedle stojící pomocník vzal
odsouzeného za ruku, zakryl mu oci a položil ho brichem na
drevenou lavici tak, aby jeho krk zapadal do výrezu pod britem
gilotiny a celo se opíralo o kožený remen. První z katových
pomocníku držel rukama vezne, který mel byt popraven, aby se
nepohnul, když byla spuštena sekera, druhý stál u nohou
neštastníka. V poslední vterine nekterí odsouzení zvolali
„At žije svobodné Ceskoslovensko“…. V té
chvíli kat Weiss osobne spustil 60 kg težkou sekyru,
jejímž nárazem pri dopadu se doslova otrásla celá budova.
Jakmile byla hlava stata, což trvalo pouze zlomek vteriny,
rozvázal jeden z katových prisluhovacu pouta na rukách popraveného
a další dva dotáhli bezhlavé telo do truhly, která již
byla pripravena po pravé strane gilotiny. Soucasne vzali hlavu z
koše a priložili do truhly k telu. Po vykonané poprave
bylo telo odsouzeného zbaveno spodního prádla a preneseno do
vedlejší místnosti, do tzv. rakvárny. Krev ze sekery byla
opláchnuta vodou, sekyra vyzdvižena a celý proces se
opakoval... Za jeden den takto sehraná krvavá mašinérie
popravila ctyri až šest odsouzených. Nejvíce poprav se
v pankrácké sekyrárne konalo dne 4. srpna 1944. Ten den kat Alois
Weiss pripravil o život 29 lidí. Ze zápisu vyplývá, že
jedna poprava, vcetne „prípravy na další
exekuci“ trvala nanejvýš tri minuty. Alois Weiss s
nemeckou dukladností zaznamenával do popravcí knihy jména svých
obetí a presný cas popravy. Katova kniha se zápisy o vykonaných
popravách se dochovala a je mrazivým dukazem o nemecké dukladnosti.
Za celé období jich bylo vykonáno celkem 1079 (z toho 155
žen). Popravcí kniha koncí zápisem peti poprav vykonaných dne
26. dubna 1945 po 16. hodine.
3. Místnost
„rakvárny“
Do této místnosti byla prenášena tela popravených a
hvezdicovitým zpusobem ukládána kolem kanálku uprostred podlahy,
aby mohla odtékat krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné
paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem
dlaždic na podlaze. Potom byla tela ukládána do podlouhlých
hrube ohoblovaných beden. Urcené nákladní auto odvezlo truhly s
mrtvými tely do strašnického krematoria, kde byly pod prímým
dozorem príslušníku gestapa (aby je nikdo neprohlížel)
v noci zpopelneny. Popel byl pak vysypán do vyhloubených jam hned
vedle krematoria.
Gilotina na Pankráci mela svuj technický vzor ve francouzské
gilotine, avšak její výrobce není znám. Na konci války
vezenští dozorci sekeru rozebrali a v noci mezi 30.dubnem a
1.kvetnem její cást (se samotnou sekyrou) byla hozena z Karlova
mostu do Vltavy, nebot se blížilo osvobození Prahy a nacisté
již houfne utíkali. V dobe, kdy naplno vypuklo Pražské
postání vyklidili nacisté pankráckou veznici a její rízení
prešlo do ceské správy. V té dobe bylo vezneno v celách
smrti ješte 55 odsouzených, které již nacisté nestacili
popravit. Zjistilo se, že ve všech místnostech
pankrácké sekyrárny byly nainstalovány nálože, jejichž
odpálení melo zahladit veškeré stopy po páchaném násilí. Z
úredního protokolu vyplývá, že byly v místnosti sekyrárny
nalezeny urcité predmety, které se zde v soucasné dobe již
nenacházejí. Šlo o drevená nosítka, nástroje k serizování a
opravám gilotiny, lahve od alkoholu a dezinfekcních prostredku a
zakrvácené hadry. Krome techto predmetu se všechny místnosti
sekyrárny dochovaly v autentické podobe až do dnešních
dnu ...
Zdroj: Výpoved pomocníka pražského kata a archív Vezenské
služby CR