Ustredni zaopatrovaci ustav vybudovalo hlavni mesto Praha a v roce 10. vyroci existence Ceskoslovenske republiky (1928) otevrelo s tim, aby „detem naruseneho a ohrozeneho zdravi dopomahal k jeho posileni a navraceni a starcum a starenam umoznoval traviti posledni leta zivota v klidu a nalezite peci“.
O bezmocne se podle tzv. domovske prislusnosti ze zakona staraly od poloviny 19. stoleti domovske obce, vetsinou vsak naprosto nedostatecne. Verejne nemocnice, nesmely prijimat chronicky nemocne. Tem zbyvala jen domaci pece ci nuzna budoucnost v obecnich chorobincich ci chudobincich.
Uzakonenym zvetsenim rozlohy Prahy r.1920 mnohonasobne vzrostla rozloha mesta a pocet obyvatel stoupl na 750 tisic, a tak se chorobince ci chudobince (starobince) samozrejme preplnily.
Byly dve moznosti, jak zmodernizovat prazskou komunalni peci: bud postavit nekolik vetsich novych ustavu, anebo ustavy sloucit v jedine velke stavbe. Pro toto tehdy velmi neobvykle druhe reseni hovorily argumenty ekonomicke, lekarske i socialni i moznost nove vyuzit stare uvolnene objekty.
Bylo rozhodnuto pro druhou variantu. Vystaveny soubor 21 budov Masarykovych domovu ve funkcionalistickem stylu tvorilo deset rozsahlych pavilonu pro chude (sest - oznacenych dodnes pismenem A - pro zestarle a ctyri pavilony, oznacene jako B, pro chore, puvodne pro celkem cca 1700 osob) a detska oddeleni, spolecne hospodarske a spravni budovy, vybavene nejmodernejsim zarizenim.
S rozsirovanim stavby se pocitalo prakticky od pocatku.
Osidleny byly domovy rok po slavnostnim otevreni jednorazovou akci: v kvetnovych dnech roku 1929 bylo z rusenych prazskych chudobincu a chorobincu prevezeno podle pecliveho casoveho harmonogramu 1125 osob autobusem a 196 sanitkou Cerveneho krize. Idealni pocet mel byt 2000 mist pro dospele a 450 pro deti, ale tento pocet byl zahy prekrocen, u dospelych dosahoval casem na tri a pul tisice. Kdo v ustavech „zlobil“ (hrubym chovanim a opilstvim), mohl se nadit omezeni prochazek, uzavreni v ustavni separaci nebo na nekolik tydnu prelozeni do filialky mestskeho zaopatrovaciho ustavu, tzv. Fispanky pro „nepohodlne Prazany a policejni zjistence“ :-).
Ustavy ovsem nemely jen funkci zaopatrovaci, ale take lecebnou.Lekarska fakulta UK zde mela i vyzkumne oddeleni.
O hygienu a zdravotni peci lekarskou bylo v Masarykovych domovech postarano v mire blizici se nemocnicnim pozadavkum a bylo prirozene, ze se nemocnici nakonec staly.
V cervnu 1940 „poukazal namestek primatora prof. Dr. Pfitzner na to, ze nektere mestske ustavy jsou oznaceny jmeny, jichz odstraneni je zadouci … jako Masarykovy domovy...“ Po navrhu referenta Dr. Jedlicky bylo rozhodnuto, ze pro oznaceni socialnich ustavu hlavniho mesta Prahy bude uzivano zatim oznaceni socialni ustavy hlavniho mesta Prahy (v Krci) v nem. zneni Fürsorgeheim der Hauptstadt Prag in Reuth“.
V r. 1941 se zacaly vyklizet prvni pavilony ustavu pro nemecky Lazaret Luftwaffe, brzy byly zabirany dalsi stovky luzek pro Wehrmacht, uvazovalo se i o infekcni nemocnici. Chovanci ustavu byli vystehovavani, s nimi odchazeli jejich osetrovatele a lekari.
Po valce se tu vystridali raneni a nemocni rudoarmejci, deti kolaborantu, repatrianti z koncentracnich taboru, Prazane z kvetnovych boju. Puvodni chovanci se vratili jen nakratko.
V letech 1947-1953 probehla uplna premena na nemocnici a experimentalni pracoviste, rezortni vedecko-vyzkumne ustavy ministerstva zdravotnictvi a zakladnu Institutu pro dalsi vzdelavani lekaru a farmaceutu. Dalsi prejmenovani - tentokrat uz domovy byly obvodni nemocnici v Praze 14 - probehlo slavnostne a vzorem udajne mel byt sovetsky zvyk pojmenovavat nemocnice podle vyznacnych lekaru. V roce 1954 tak probehl slavnostni akt prejmenovani na Thomayerovu nemocnici.
V r. 1971vznikl integraci sesti samostatnych vyzkumnych ustavu Institut klinicke a experimentalni mediciny (IKEM),
od r. 1984 je nemocnice Fakultni Thomayerovou nemocnici s poliklinikou.
Cerpano z clankuThomayerova nemocnice v Praze - nekdejsi Masarykovy domovy od PhDr. Hany Masove
Kes prosim vracejte na puvodni místo tak, aby nebyla vubec videt. Dekujeme.