START - Nápis na zárubni ABCD Doplnením do vzorce získáte
N 49 (B-D)(D).(B-A)(C-2*A-D)(D-A)
E017 (A)(B-D).(D-B)(2*(C-B))(3*A)
1.STAGE - Rok narození EFGH
Vylustení Vás zavede k
FINALKA
N 49 (H-2*E)(E+G+H).(F/2)(F)(H-2*E)
E017 (E)(F-2*G-H).(E)(H-E)(F-3*G+H)
KORYCANY
Ojedinelé nálezy z doby kamenné, nálezy z doby kultury zvoncovitých poháru. V míste továrny nanábytek bylo nalezeno keltské sídliste.
Prestoze jsou jiste starsí Korycany zminovány teprve roku 1321, jako mestecko jsou uvádeny jiz roku 1349 a jako farní obec roku 1350 V l. 1358 - 1611 byly soucástí panství hradu Cimburku. Podnetem k prestehování sídla panství z Cimburku a zrízení stálého panského obydlí v Korycanech byla znacná odlehlost hradu i jeho nehostinnost. Jiz v predbelohorské dobe byla v obci silná zidovská komunita. Krátce drzela korycanské panství Marie Regina Bertoletti z Bartenfeldu od které je opet koupili zpet Horectí. Antoní Emerich Horecký vsak jiz roku 1742 panství prodal za 164.000 zl. rýn. Karlu Josefovi z Gillernu. Po Kristiánu z Gillernu je roku 1793 zdedila jeho dcera Marie Josefa, dále její deti. Tyto panství korycanské prodaly roku 1846 Salomonovi Mayerovi Rotschildovi, který je opet prodal Vilému Figdorovi a Hermanu Wittgensteinovi. Po nich drzeli panství roku 1863 hr. Trautmansdorf - Weinsberg, 1899 Ludvík Wittgenstein. Od roku 1780 byla na panství skelná hut, která mela vlastní brusírnu, leštírnu, salajkárnu, stoupy i milíre. V 19. stoletívyrábela znacné mnozství uzitkového a brouseného skla, které bylo vyvázeno i do ciziny.
Výroba skla byla zastavena 1. 5. 1907 a prestehována do Kyjova.
Roku 1856 zalozil v Korycanech svou první továrnu na výrobu nábytku z ohýbaného dreva Michael Thonet. V soucasnosti jsou Korycany známy výrobou kuchyní pod názvem KORYNA.
ZÁMEK
Zámek Korycany stojí na míste nekdejsí tvrze pripomínáné roku 1603. Roku 1611 se hovorí o umístení tvrze na kopci za farou a roku 1631 o tom, ze má i svou kapli. Vzhledem k velikosti místní tvrze, ale predevsím proto, ze se sem za pánu Horeckých z Horky prestehovala správa panství mluví se o ní jiz v polovine 17. století jako o zámku. Barokní zámek dal postavit nekdy po roce 1677 Frantisek Gabriel Horecký z Horky hradištský krajský hejtman. Krome hospodárských a kancelárských místností v nem bylo jen 7 obytných pokoju. K rozsírení zámku doslo az za Kristiána z Gillernu v druhé poloviny 18. století, kdy bylo pristaveno tretí krídlo s balustrádou a upraven hlavní vchod do zámku. Dnes je zámek verejnosti neprístupný, slouzí jako strední odborné ucilište. Rozsáhlá zámecká zahrada byla vybudována koncem 17. století, krátce po zbudování zámecku podle plánu námeštského poddaného Martina Bradáce. V zámecké zahrade se nachází nekolik památných stromu, za zmínku stojí predevsím tis cervený, jehoz stárí je odhadováno asi na 250 let, srostlý z více slabsích kmenu.
POVEST O ZLÉM RICHTROVI
K zámku a parku se váze stará povest: Pred mnoha lety prý zil v Korycanech panský správce Richter, který suzoval poddané ukrutnou robotou, a proto byl jeste za ziva od nich proklet. Ani po smrti ho nechtela posvecená zeme hrbitova prijmout, takze kazdé ráno lezelo jeho telo na povrchu hrobu. Mnozí knezí se pokouseli zazehnat telo k vecnému odpocinku, ale nedarilo se jim to, nebot jen ten prý muze takového nestastníka zazehnat, kdo je sám bez hríchu. Nebostík vsak kazdému jeho hríchy vycetl, takze kazdý musel odejít s neporízenou. As jednou prý prisel mladý knez, který byl bez hríchu a neboztíka pohrbil. Boty správce Richtera prý dodnes chodí kolem zámku a vedlejsí sýpky a hledají svého pána. Zazehnat je podle povesti muze jen ten clovek, který nehresí, ale tech bude asi stále méne:(
KOSTEL SV. VAVRINCE
Farní a poutní kostel sv. Vavrince je velmi starého puvodu o cemz svedcí jeho gotické zalození. Kostel byl behem staletí nekolikrát prestavován a doplnován. V. l. 170 - 1691 se hovorí o výstavbe chrámové lodi, znovuvýstavbe po pozáru roku 1716, ke zvýsení nízké veze doslo roku 1898. Vez patrí, krome gotického presbytáre, mezi velmi saré a zajímavé cásti kostela. Puvodne mela být vez soucástí mestského opevnení a kostelní se stala az splynutím s kostelem, které vzniklo prodlouzením chrámové lodi. Proto také nestojí vez ve vertikální ose kostela, nýbrz je oproti ní odchýlena asi o 15°. Krtitelnice z cetechovického mramoru pochází z poc. 18. století Autorem obrazu sv. Antonína Paduánského a sv. Frantiska Xaverského je patrne velehradský Ignác Raab. Barokní mobiliár kostela pochází vesmes z 3. ctvrtiny 18. století Socha Panny Marie, umístená z záhlaví hlavního oltáre kostela sv. Vavrince, je rezbovou plastikou z doby rozkvetu gotiky, zminovanou jiz ve 14. století Pochází z hradu Beckova na Slovensku. Korycanskému kostelu byla darována Annou Bánffyovou roku 1570, pri vpádu Turku byla premístena do hradní kaple na Cimburku a roku 1638 znovu prenesena do korycanského chrámu. Socha byla od dávných dob ctena verícími jako zázracná, a proto byl korycanský kostel castým cílem mnohých poutníku nejen z Moravy, ale i ze Slovenska (pout 8. zárí). Socha Panny Marie Immaculaty na námestí u kostela je hodnotné socharské dílo Ondreje Schweigla z roku 1798. Pozoruhodným kamenosocharským dílem neznámého autora je také sousosí lidove nazývané Tri Jáni v neobvyklém provedení z 2. ctvrtiny 18. století Predstavuje vyobrazení sv. Jana Nepomuckého, bl. Jana Sarkandra a sv. jana Zlatoústého.
ZIDOVSKÝ HRBITOV
Zidovský hrbitov se od konstituování pospolitosti nalézá na severovýchodním okraji mestecka, ve stráni se sklonem k západu, pri rokli nad ulicí Cihelny. Práve pro svou spatnou prístupnost vedla puvodne príjezdová cesta pruchodem a branou v dome cp. 300 v zidovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hrbitov má nepravidelný tvar, po délce merí kolem 100 m, na sírku asi 40 m; pri vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níz dnes zbyly jen stopy. Hrbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádru, jez byly vzdy zhruba po 4 m zpevneny zdenými pilírky, cihlami, koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Ohradní zed je na jizní strane z cásti poborena, v severní cásti chybí úplne. Dolní tretina pohrebište je dnes dokonce cástecne ohrazena ostnatým drátem pro pastvu ovcí. Na ploše hrbitova se nachází pres 200 náhrobku, pricemz nejstarsí dochovaný kámen pochází z roku 1674, poslední pohreb se zde konal v roce 1942. Náhradní kameny jsou osazeny predevším ve smeru sever - jih nápisem k západu, novejší náhrobky jsou rozmísteny volne mezi starsími, materiál je predevsím pískovec a zula, méne vápenec a mramor, nové náhrobky jsou hlavne zulové. Typologicky jsou náhrobky zajímavé: vedle bezných stél zakoncených ruzne profilovaným zakoncením a témer bez výzdoby z 18. století, mimo to bohate clenené a plasticky provedené náhrobky muslovitou a volutovitou výzdobou v konture. V reliéfní výzdobe nalézáme pomerne cetnou symboliku. Casté konvice (levitská souprava) a vence, téz korunu, zehnající ruce Kohenu, Davidovu hvezdu, jelena s dvema stromy. Novodobé náhrobky jsou vetšinou pokáceny a zrejme jich jiz dost chybí v dusledku krádezí; v roce 1948 byl navíc zidovský hrbitov vásne poškozen vandalským útokem zdejsí skolní mládeze.
KAPLE SV. FLORIÁNA
Jiz více nez dve ste let dominuje malebnému korycanskému panoramatu z nevysokého pískovcového útvaru, jako by jej nejaká velká ruka uhnetla schválne, kaple svatého Floriána. V léte roku 1712 vypukl v jednom domku poblíz námestí pozár, který se rychle rozsíril a padla mu za obet vetsina stavení na námestí vcetne kostela a drevené fary. Majitel panství, poslední z rodu Horeckých, dal postavit na nedalekém kopecku kapli, kterou zasvetil patronu hasicu, svatému Floriánovi. Nez byl opraven farní kostel, konaly se bohosluzby v této kapli. Zarízení kaple bylo jednoduché. Nad skromným oltáríkem visel obraz svatého Floriána, dílo Josefa Hromádky z Litencic. Na stene svecenka, kríz a nekolik drobných reprodukcí. Navíc zde bylo ulozeno devet zelezných mozdíru, z nichz byly pri ruzných slavnostech vypalovány salvy. Uz behem první svetové války bylo od této tradice upousteno.