Nazev teto kesky jsem si vypujcil ze stejnojmenne knihy Aloise Jilemnickeho, ktera mi take byla inspiraci k jejimu zalozeni.
Milovice jsou malou podkrkonoskou obci nachazejici se nedaleko Horic. Jeji poloha na ceste z Hradce k severu k hranici kralovstvi Ceskeho urcovala vyvoj i vyznam Milovic uz na jejim samem pocatku. Hradcem totiz prochazela jedna z nejdulezitejsich stredovekych zemskych stezek, totiz Polska (nekdy tez zvana Kladska ci Slezska), ktera pres Prahu spojovala jihozapadni zeme s Polskem. V Hradci mel komendu rad Nemeckych rytiru, ktery vlastnil uz od roku 1241 v Miletine klaster. Aby mohla hradecka komneda ridit velka popluzi a podanny lid v Miletine, potrebovala s nim spojeni. Smer jizdnich cest byl podobny dnesni hradecke silnici. Prochazel Milovicemi, odtud se lomil na zapad smerem k Bydzovu a na sever smerem k Miletinu, do hranicniho pralesa. A tak na teto krizovatce jiz za panovani Karla IV. vzniklo dulezite spravni stredisko, kde byla skola, kostel a fara.
Stare jizdni cesty byly po cela staleti skromne a nebezpecne a stacily nejvys pro dva podle sebe tahnouci soumary. V roce 1753 se zacala stavet cisarska cesta od Kralove Hradce k Jicinu. Rozsireni a upravu povrchu na sterkovy si vynutil silici provoz (tehdy konske potahy) a tak mohla v Milovicich vznikout posta s funkci preprahaci stanice. Milovice se dostaly i na postovni mapu kralovstvi mezi Hradec a Horice. Jediny doklad, ktery se z milovicke posty dochoval, je otisk stanicniho razitka, ktery je ulozen v Dragounove sbirce v Postovnim muzeu v Praze.
Valecny rok 1866 se podepsal i zde. Neprobehla tu zadna bitva, ale kolem proslo na 120 tisic vojaku obou bojujicich stran s dely, vozy se strelivem a potravinami, nekterou chvili jely i tremi radami vedle sebe, jak se muzeme dozvedet z doboveho tisku. V horicke kronice se docteme, ze po porazce rakusanu byl okres Horice a samotne mesto zaplaveny 200 tisici muzu, kteri sve potreby vymahali nasilim. Nejvetsi nesnaz byla se zrizovanim polnich lazaretu v Horicich, Miletine, Cerekvici a Milovicich, kam bylo dopraveno 7 600 ranenych. A zde ma mozna pocatek nasledujici pribeh, ktery prinesl v roce 1868 denik ceskych Nemcu Bohemia. Zprava byla zverejnena pod titulkem Nabozenske blouzneni:
"Ve vesnicce Milovice pri vojenske silnici do Sadove povsimne si jiste cestujici dobre a bytelne vystavene budovy. Z jejiho stavebniho slohu neni vsak moudry. Jeji poloha a pozadi by napovidaly, ze je to hostinec, ale dva vyklenky se sochami svatych ukazuji na cirkevni uzivani onoho domu...".
Dal se v tomto clanku vypravi, ze oboji je pravda. Dum si dala postavit bezdetna vdova. Za sveho zivota v nem provozovala hostinec a po smrti jej odkazala kostelu jako faru. Zila prisne nabozne i ve sve zivnosti. Az jednoho dne dum zavrela, odesla a uz se nikdy nevratila. Nebyla k nalezeni.
Protoze ctenari uz tenkrat meli radi hruzostrasne historie, vyhovel jim i zpravodaj pred 140ti lety. Psal, ze v kvetnu 1868 se pridalo nekolik lidi z Milovic k procesi do Vamberic v tehdejsim Pruskem Slezku. Cestou se poptavali po zmizele hospodske a meli stesti. Az u samych Vamberic jim vypravel jeden tamejsi hospodar hruzny pribeh. Jejich revirnik si vysel pred nekolika nedelemi se psem na jestraba. Dostal se na kopec zarostly houstim. Pes zacal vetrit, a myslivec brzy ucitil nasladly pach, ketry dobre znal. Pospisil si a brzy se mu ukazal takovyhle obraz: v houstine v jeskyni lezela na mechovem luzku oblecena nebozka, vedle ni dzban naplneny jeste zpola vodou a nedojedeny obed - hrst lesnich jahod a nekolik rozhazenych modlitebnich knizek. Tady, vzdalena od lidskeho obydli a lidi, dokonala zivot poustevnice a nabozenska fanaticka, hospodska z Milovic. Poutnici ji mohli navstivit uz jen na mistnim hrbitove, ale mohli usoudit z jednech modliteb psanych rukou, ze je to skutecne Dorota Otrubova, jejich pobloudila hostinska.
Mnoho lidi se nad timto domem pozastavuje, protoze hostinec se svatymi, to se nevyskytuje zase az tak casto. Tuto architekturu uznala za zajimavou i narodopisna komise v roce 1895 a poridila snimek pro expozici v horickem oddeleni na teto slavne vystave v Praze. O tom, proc hostinec a nasledne fara, podavaji kronikari z teto doby dve vysvetleni:
Otrubova se pry pomatla na rozumu z tech hruz, ktere videla v roce 1866. (Horicka kronika , Josef Horak)
Otrubova chodila denne do Horic ke zpovedi, pry drzela s tamejsim kaplanem, ktery ji nejen vlastni rukou napsal modlitby, ale privedl ji i na myslenku, postavit misto hospody faru a usiloval o jeji obsazeni fararem. A Otrubovou pry nedojaly otresne sceny valecne, ale hryzlo ji svedomi, ze okradala vojaky, kteri se u ni zastavili na pochodu, ktery byl pochodem poslednim. (Historie vsi Milovic. Vypisy z archivnich dokladu a literatury Bohumila Cerneho z Bristan).
Tolik o historii vzniku jedne budovy v Milovicich. Al.Jilemnicky uvadi, ze telo Dorty Otrubove bylo nakonec pohrbeno na prani pribuznych na Milovickem hrbitove, nam se však nepodarilo jeji hrob nalezt.
Schranka je plastova krabicka o rozmerech 16x6x4 cm a je ukryta mimo dosah deti. Pri jejim vyzvedavani budete na budovu stále videt. a pokud by nahodou prselo, urcite pri tom nezmoknete!
Na zaklade Vasich hodnoceni se tato kes dostala do spolecnosti "Legendarnich" kesi. Vice najdete zde:
27.10.2012 schranka premistena do noveho ukrytu. Umerne upraven listing a pridan fotohint.
07.03.2017 schranka premistena na novou pozici. Umerne upraven listing a hint.